K § 53 vyrovn. řádu a čl. 3 zák. z 26. dubna 1923 č. 99 sb. zák. a n.
Návrh na exekuce nuceným zřízením práva zástavního pro 5593 Kč nа usedlost dlužníka soudem prvým povolená, byla soudem 2. a 3. stolice zamítnut, poněvadž po vzniku titulu exekučního bylo usnesením zem. soudu ze dne 25. ledna 1923 povoleno vyrovnávací řízení. Náhled stěžovatele, že když dlužník nedodržel poslední splátku vyrovnávací, že dle článku 3 cit. zákona bylo vyrovnání zrušeno jest nesprávný. Ustanovení čl. 4 tohoto zákona mluví pouze o návrzích dlužníků na zahájení vyrovn. řízení co do míry nejnižší vyrovnací částky a odpovídá patrně ust. čl. 8 odst. 1 ve spojení s č. 2 uvoz. zák. ke konk., vyrovn. a odpůr. řádu. Jinak o zpětné působnosti tohoto zákona (č. 99/23) nebylo ničeho ustanoveno a musí o něm platiti zásada § 5 obč. zák. a to tím spíše, když ani z motivů jeho (tisk č. 3972 a 4020 posl. sněm. a č. 1574 a 1603 senátu) opak nevyplývá. Srv. plen. rozh. nejv. s. z 21. října 1924 Pres. 641/24.
Rozh. nejv. soudu ze dne 30. října 1924 č. j. RI 386/24—1.
R. v. z. s. Doležal.