Hovorna.

Několik poznámek k novému zákonu o lidových soudech lichevních.
Zmíněný zákon nabyl účinnosti dne 7. listopadu 1919 ovšem pouze na papíře, ježto lichevní soudy ještě koncem listopadu 1919 nebyly vůbec ustaveny. Následek toho je, že se hlavní přelíčení nemohou odbývati, nýbrž se hromadí a je obava, že lichevní soudy budou v první době prací přetíženy, nehledě ani k tomu, že se trestní řízení o několik neděl zbytečně protáhne, což vzhledem k nutnému urychlení v lichevních věcech, jež zákon sám v § 14. předpisuje, je zjevem velmi povážlivým. Přestupkové lichevní soudy poněkud si vypomohou zavedením předchozího vyhledávání, hůře je však u sborových soudů, kde skončená vyšetřování s podanými již žalobami zůstanou jednoduše ležeti. A přece celé kalamitě při trochu obezřelosti mohlo se lehce odpomoci tím, kdyby byl zákon nabyl účinosti až po ustavení lidových lichevních soudů.
Druhou velkou závadou je, že nebylo prováděcí nařízení v zákoně slíbené současně vydáno. Presidenti sborových soudů I. a II. instance jmenovali sice hned po 7. listopadu 1919 předsedy lichevních soudů, většinou dosavadní trestní soudce ve věcech lichevních, avšak tito byli na rozpacích, mají-li si hned vyžádati návrhy přísedících od odborových resp. politických organisací, čili vyčkati podrobnějších předpisů prováděcího nařízení. Většina soudců nechtějíc věc zdržovati, návrhy si vyžádala, vydávajíc se ovšem nebezpečí, že práci tu bude musiti po vydání prováděcího nařízení konati znova, jak se to stalo při zákonu o lidových cenových soudech v červenci 1919, kdy podrobnější a poněkud úchylné prováděcí nařízení vydáno o 16 dní později. Také i mohla vláda podobné rozpaky a event. dvojí práci soudům snadno uspořiti současným vydáním prováděcích nařízení se zákonem.
Teprve 18. listopadu 1919 konečně uveřejněna kýžená prováděcí nařízení, ale než zákoník doručen bude poštou všem soudům, uplyne další týden i více. Tantae molis erat... Následek opožděného uveřejnění je, že praesidia sborových soudů byla nucena odvolati dekrety předsedů lichevních soudů a vyžádati si teprve návrhy od přednostů soudů, u nichž jsou soudy lichevní zřízeny. Také předsedové lich. soudu, kteří při vyžádání si návrhu přísedících nešetřili náhodou předpisu § 3. pres. nař., budou musiti návrhy znova vyžadovati. Mimo to celá tato opožděná manipulace vede k té absurdnosti, že všechny úkony zařízené nyní soudy ve věcech lichevních jsou zmatečné, neboť jednak nebyly soudy vůbec dle zákona zřízeny a obsazeny, jednak předsedové musili i usnesení náležející před senát, nemajíce přísedících sami vydávati.
Dle § 5. zák. o lid. lichevních soudech rozhoduje předseda soudu jako zástupce příslušného úřadu správního bez přísedících v těch případech, kde řízení je přikázáno správním úřadům. V § 8. ustanovuje se, že byly-li podány proti trestnímu příkazu námitky včas, zavede se řádné řízení, ale nepraví se jaké. Patrně správní, jak lze z § 9. souditi, který mluví o vyneseném nálezu. Ani prováděcí nařízení neřeší tuto pochybnost a snad ministerstvo spravedlnosti vydá podrobnější velmi žádoucí předpisy. 416
Ohledně mandátního řízení v lichevních přestupcích soudních (§ 11.) možno říci, že ustanovení to nebude valně praktickým, ježto trestního příkazu lze užíti, shledá-li se dostatečným trest vězení nejvýše jednoho týdne, kdežto v zákoně na většinu běžných přestupků soudních stanoven je trest tuhého vězení od 14 dnů výše a mimořádného práva zmírňovacího většinou nelze při nich použíti (§ 16.).
Zmíněný zákon jest již druhým zákonem vnášejícím do justice živel politický, a ačkoliv je nejvýše žádoucno co možná politiku od spravedlnosti odděliti, přece nelze sdíleti škarohlídné názory některých právníků, kteří v zákonu vidí přímý útok na neodvislost soudcovskou, neboť v senátech, v kterých bude polovice přísedících z dělníků a osob s pevným platem a druhá z ostatních skupin (producentů), bude rozhodujícím faktorem soudce z povolání, který bude přelíčení říditi a svým citem pro spravedlnost, životní zkušeností a taktem bude vyrovnávati, mírniti a slučovati na sebe příkře narážející třídní názory a zájmy.
Ovšem bude nutno, jak již v Národním shromáždění bylo zdůrazněno, aby za předsedy vybráni byli soudcové nejlepší, zkušení a znalí místních poměrů.
Sazby zákona jsou kruté a příliš šablonovité nedovolujíce soudu náležitě přihlížeti k individuelnímu rázu trestního činu, poněvadž mimořádného práva zmírňovacího a zaměňovacího nelze většinou použíti. Toto přísné ustanovení bude míti za následek větší počet sproštujících rozsudků a pouze případy vyložené přísně budou trestány, ač i tu je obava, bude-li právo o podmíněném odkladu trestu hojně užíváno, že moment zastrašovací zmizí.
U velkých přestupkových soudů vyskytuje se mnoho drobných lichevních případů, tak zv. sezónních. V létě jest to lichva s třešněmi, švestkami, zeleninou, na jaře s pomeranči atd. Jsou to namnoze chudí trhovci, kteří prodají několik kilogramů se zjištěným sice lichvářským ziskem na každém kilogramu, ale celkový zisk jejich je nepatrný. Dosud trestaly soudy takové případy buď citelnější peněžitou pokutou, neb menším trestem na svobodě (24—48 hodin vězení). Lichevní lidové soudy jistě váhati budou použíti při dosud zachovalých, chudých trhovnicích celé přísnosti zákona a odsouditi je hned na poprvé k tuhému vězení na 14 dní a raději buď je sprostí, neb použijí proti duchu lichevního zákona — který téměř při každém odsouzení shledává pohnutku nízkou a nečestnou (§ 22.) — podmíněného odsouzení.
Ovšem budou moci soudcové poněkud sami čeliti ztrnulosti a příkrosti sazeb trestných hojným používáním § 6., totiž stíháním 417
i menších lichev jako překročení nejvyšších cen a jako správních přestupků.
Zákon lichevní týká se pouze lichev, které však v praksi zhusta bývají provázeny i jinými trestnými činy. V tom směru vykazuje zákon nemilou mezeru a bude nutno nelichevní trestné činy dle § 57. tr. ř. ze společného projednávání vyloučiti a zvláště souditi, což v každém případě bude velkou ztrátou času a s obtíží.
Celkem vykazuje nový zákon až na pouze »paradní« a nevalně praktické ustanovení o stanném právu, nejeden cenný pokrok a je důležitým článkem v řetězu boje proti lichvě a bude hlavně v první řadě na soudcích samých záležeti, jak se zákon v praksi osvědčí.
Připínati však k němu přílišné naděje bylo by nemístným, ježto hluboké hospodářské příčiny válečné lichvy trvají v nezmenšené, ano stále se stupňující intensitě i na dále, a je charakteristickým, že téměř současně s novým lichevním zákonem přikročila vláda ku snížení moučné dávky, čímž vyvolala paniku mezi konsumenty a nové živelní vzplanutí lichvy s moukou.
JUDr. K. Soukup, r. z. s.

Citace:

Hovorna. Několik poznámek k novému zákonu o lidových soudech lichevních. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1919, svazek/ročník 58, s. 430-433.