Potřeba právnického vzdělání obecenstva.

V novinách často činí se zmínka o úctě občanů k zákonům a o vznešeném povolání soudce a právního zástupce, avšak v obecenstvu pronášeny bývají všeobecně náhledy a kritiky jak ohledně psaného práva, tak ohledně jeho střežení se strany orgánů k tomu určených skládajících se z činovníků právnicky odborně vzdělaných, které u právníka pro své povolání zaujatého a významu a důležitosti jeho si vědomého, vzbuzuje pocit nevděku, zklamání a křivdy. Vysvětlování a poučování v tom směru jest laik nepřístupný jednak následkem své předpojatosti, jednak následkem toho, že se mu nedostává základních vědomostí o právu a o právních institucích. Laik pociťuje potřebu zákonů, vládních a administrativních nařízení, avšak svoje právní přesvědčení nedovede si 300
srovnati s oblíbenými hesly: »svoboda a spravedlnost« a domnívá se, že každý i složitý případ právnický rozhodnouti lze prostým rozumem na základě poznatku získaných zkušenostmi všedního života. Odborné studium právnické představuje si jen jako pouhé memorováni platných zákonů a nařízení a na takovém obmezeném ponětí staví své povrchní a nedůsledné kritiky zpravidla bona fide pronášené, o jejichž bezpodstatnosti nemá tušení. Poučení se strany odborníka odmítá, poněvadž abstraktní povaha právní nauky nebudí jeho zájem a zdá se mu tato býti i zbytečnou.
Největší nesrovnalosti v názorech laika na právo se objevují, kdykoliv hovoří o zásadách a rozhodování týkajících se případů trestních. Co se týče práva soukromého, zajímá se laik o ně jen potud, pokud běží o nějaký případ jeho vlastní, a tu dané poučení potká se s jeho pochvalou jen, pakliže svědčí jeho prospěchu. Laický úsudek nemusil by však ještě odborníka znepokojovati, ale bývá-li takový úsudek pronášen se strany inteligenta vůči lidem jiným kruhům přináležejícím s menším školním vzděláním, jest takové jednání s to podkopati důvěru lidu v působnost orgánů všech veřejných korporací, vzbuditi neodůvodněnou pochybnost o účelnosti veškerých právních zařízení a může se takovým jednostranným vlivem oslabovati vážnost orgánů státní moci a tím předem překážeti splňování jejích úkolů. Zkušenému právníku nezbývá v takových případech nic jiného, nežli jen pokrčit rameny a pomyslili si něco o »sancta simplicitas«, kteréž bývá tím houževnatější a domýšlivější, čím více by se odborník snažil přesvědčovati o nesprávnosti hlásaného bludu, který davu zpravidla se zamlouvá jen pro jeho sensačnost. Radujeme se nad tím, že jsme se zbavili rakouského byrokratismu, šlechtické oligarchie a vládních aspirací bohorovné církve. Svobodnému vývoji školství a zákonodárství nestaví se již nic v cestu, čehož zákonodárná činnost národního shromáždění, prováděné reformy a pokrokové nazírání vlády a správních orgánů jsou důkazem. Jest však žádoucno, aby tato činnost doznala také v širším obecenstvu pochopení a ohlasu. Toho však docíliti lze jen šířením znalosti objektivního práva, jakož i historických a filosofických nauk právních, a to jednak ve školách jednak v lidových osvět. kursech, na základě určité soustavy a methodickém postupu. Takové ujasnění právních pojmů bylo by také vhodným prostředkem k politické výchově lidu, jenž by pak srovnáváním dosud netušených složitostí otázek politických, sociálních a právních stal se způsobilejším politicky a právnicky myslit a správně chápat a posuzovat význam a účelnost hlásaných a zaváděných novot.
Ad. Sláma, o. s.

Citace:

Potřeba právnického vzdělání obecenstva. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1919, svazek/ročník 58, číslo/sešit 9, s. 315-316.