Osnova zákona o názvu, kaucích, depositech, ručení a zastupovaní veřejných notářů

byla ministerstvem spravedlnosti pod čís. 6197/36—11 již předložena Národnímu shromáždění, a to v přepracovaném vydání pod názvem ,,Osnova zákona, jímž se mění a doplňují některá ustanovení veřejno-notářských řádů“.
Ministerstvo spravedlnosti přijalo pouze některé z usnesených a řádně odůvodněných připomínek stálé delegace notářských komor, několik dalších změn pak provedlo samo.
K četným dotazům v těchto směrech uvádíme, že osnova je rozdělena v osm článků.
ČI. I. (§ 1) zavádí název „veřejný notář“, „veřejno- notářská komora" a „kandidát veřejného notářství“.
ČI. II. (§§ 2—4) jedná o zárukách veřejných notářů, které se zvyšují na jednotnou výši 50000 Kč, při čemž je dána možnost nahraditi záruku pojištěním pro veškery nároky, za které záruka ručí (tedy i pro škody z činů dolosních, nikoliv pouze proti t. zv. povinnému ručení) na stejnou výši u některého tuzemského pojišťovacího ústavu, schváleného státní správou.
Čl. ΙII. (§§ 5—12) upravují úschovu a správu cenných hodnot, a stanoví hlavní zásady v tomto směru, ponechávajíce detailní úpravu, zejména otázku, která deposita a do které nejvyšší částky ustanovením tohoto článku nepodléhají, jak třeba postupovati při příjmu a při vydání deposit a jak je třeba vésti v patrnosti svěřená deposita, jakož i o tom, jak bude prováděna odborná revise a kontrola deposit, vládnímu nařízení. Podrobná ustanovení o vedení knihy úschov budou pak vydána výnosem ministerstva spravedlnosti.
ČI. IV. (§ 13) obsahuje ustanovení o ručení osob blízkých veřejnému notáři, jakož i jiných osob, které nabyly jmění od notáře bezúplatným právním jednáním, za škody, které by vznikly ze zpronevěry deposit veřejným notářem.
Čl. V. (§§ 14—24) o společném záručním fondu za veřejno- notářská deposita zřizuje — zatím s účinností toliko pro země Českou a Moravskoslezskou — záruční fondy se základní výší po jedné pětině úhrnu notářských kaucí všech veř. notářů, příslušejících do obvodu vrchních soudů v Praze, resp. v Brně. Této základní výše musí oba fondy dosáhnouti do pěti let od účinnosti zákona, a veř. notáři nebudou povinni zaplatiti do fondu více než 10000 Kč (t. j. jednu pětinu své záruky), leč by jmění záručního fondu nestačilo k úhradě nastalých škod. Jmění fondu bude vzrůstati úroky, příp. též dobrovolnými příspěvky a věnováními, a jakmile dosáhne výše jedné čtvrtiny notářských záruk všech notářů z příslušného obvodů, budou z něho vraceny notářům emeritovaným, resignovavším, jakož i dědicům zemřelých notářů příspěvky těmito zaplacené, ovšem bez úroků. Případné další přebytky jsou určeny pro podporu nemajetných a výdělku neschopných bývalých veř. notářů a kandidátů veř. notářství, jakož i vdov a sirotků po nich.
Tyto záruční fondy jsou právnickými osobami a jsou spravovány správními výbory, volenými na dobu tří let delegáty komor z obvodu příslušného vrchního soudu. Tyto formální předpisy jsou v osnově částečně propracovány, částečně pak ponechány vládní moci nařizovací.
Záručním fondům přísluší postih na náhradu vyplacených částek především na veškeré jmění veř. notáře, jenž se defraudace dopustil, dále na jmění osob, které podpůrně dle čl. IV. za tyto škody ručí, a konečně na postižené místo notářské, takže tyto fondy slouží hlavně k okamžitému založení defraudovaných deposit, а k jejich definitivní úhradě jen v těch případech, ve kterých by tento postih zůstal bezúčinným. Osnova obsahuje proto v § 17 též detailní předpisy pro postup, jakým má v případě defraudace notářská komora i soud zaříditi, aby jmění osob povinných náhradou i výtěžky notářova místa byly zajištěny především pro účely sanační. Kromě toho může býti i konkurs na znovuobsazení místa, v důsledku defraudace uprázdněného, vypsán s podmínkou, že nově jmenovaný notář bude záručnímu fondu přispívati na úhradu škody poměrnou částkou čistého výtěžku.
§ 20 poskytuje možnost uzavříti za záruční fond pojišťovací smlouvu proti škodám z defraudaci deposit. Taková smlouva podléhá ovšem schválení ministerstvem spravedlnosti a po dobu účinnosti takové smlouvy nebudou veř. notáři povinni platiti příspěvky do záručního fondu.
Čl. VI. (§ 25) o zastupování veř. notářů kandidáty vyhražuje kandidátům zákonný obor jejich samostatné působnosti, které tito až dosud tak těžce postrádali. Každý kandidát bude oprávněn, je-li znalý státního jazyka, sepisovati úmrtní zápisy a prováděti inventování a zapečetění pozůstalostí, dražby věcí movitých a zastupování stran před soudy a úřady, pokud jest k tomu jeho šéf oprávněn. Má-li již dvouletou veřejno-notářskou praksi, nebo vykonal-li již praktickou zkoušku, potřebnou k ustanovení veř. notářem, může býti kandidát na žádost veř. notáře, u kterého koná přípravnou praksi, not. komorou zmocněn, aby zastupoval svého šéfa, je-li tento zaneprázdněn, i při legalisacích, vidimacích a protestacích, dále při projednávání pozůstalostí, odhadech a dražbách nemovitostí. Protokoly, doložky legalisační a vidimační i protesty podepíše kandidát sám s dodatkem, po- ukazujícím na své zmocnění. Notář ovšem ručí za veškeru škodu, jež by jednáním zmocněného kandidáta vzešla, a jest povinen úkon kandidátem provedený, pokud je to možno, přezkoumati, a. protokoly a jiné spisy kandidátem sepsané, pokud zůstávají v úřední úschově veř. notáře, spolupodepsati.
Čl. VII. (§§ 26—28) obsahují důležitá nová ustanovení o věkové hranici a starobním zajištění veř. notářů. Ježto tato ustanovení v dřívějších osnovách tohoto zákona nebyla obsažena, otiskujeme je doslovně:
§ 26. "Úřad veřejného notáře zaniká, jakmile veřejný notář dosáhl 70 let věku, leč by ministr spravedlnosti dovolil další vykonávání úřadu proto, že veřejný notář nemá ani dostatečného jmění, ani příjmu k výživě své a své rodiny.
§ 27. Ministr spravedlnosti může na návrh komory ustanoviti jako podmínku soutěže o místo, které bylo uprázdněné zánikem úřadu veřejného notáře pro dosažený 70. rok věku, že na místo to jmenovaný veřejný notář bude povinen platiti svému předchůdci roční důchod. Podmínkou je, že nemá veřejný notář dostatečného jmění, nebo příjmu k výživě své a své rodiny. Výše důchodu toho bude stanovena dohodou mezi veřejným notářem, nově jmenovaným a dřívějším. Nedojde-li k dohodě ani po sprostředkování komory, předloží komora po výslechu stran své návrhy ministerstvu spravedlnosti, které rozhodne o výši důchodu. Na návrh jedné z obou stran může býti výše ročního důchodu po dvou letech vždy nově upravena.
§ 28. Sbory veřejných notářů (valné hromady) jsou oprávněny jednati též o zaopatření veřejných notářů a kandidátů pro případ invalidity a stáří, jakož i vdov a sirotků po veřejných notářích a kandidátech a založiti za tím účelem invalidní, starobní a pensijní pojištění způsobem donucovacím a to zřízením ústavu vlastního jedné, nebo několika komorám, anebo hromadným přistoupením k některému stávajícímu ústavu pojišťovacímu, avšak bez újmy práv a závazků, plynoucích ze zákona ze dne 10. června 1925 č. 148 Sb. z. a n. o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří a zákona ze dne 21. února 1929 č. 26 Sb. z. a n. o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.
Výkazy nedoplatků na pojistných příspěvcích, opatřené doložkou vykonatelnosti příslušnou veřejnonotářskou komorou nebo jejím orgánem k tomu zvláště zmocněným, jsou vykonatelný soudní exekucí.
Čl. VII. (§§ 29—33) obsahuje ustanovení společná a závěrečná, zejména zrušení všech předpisů novým ustanovením odporujících, podpůrné užití předpisů platných pro řízení správní, pokud ovšem nejde o řízení soudní, ustanovení o účinnosti celého zákona a jednotlivých jeho článků, a konečně důležité sloučení veř. notářů ze země Podkarpatoruské do veř. not. komory bratislavské.
Tato osnova jest výsledkem, více než celoročních jednání, porad a bojů, jež museli zástupci notářského stavu podstoupiti na obranu stavu v důsledku neblahých notářských zpronevěr, které našemu stavu i povolání tolik uškodily. Zdržujíce se kritiky této osnovy upozorňujeme jen povšechně, že osnova vyžaduje ještě některých oprav a retuší, ke kterým ministerstvo spravedlnosti patřičně nepřihlédlo, ačkoliv stálá delegace not. komor ve svých posledních připomínkách tytéž řádně vytkla a odůvodnila, a budeme se proto znovu domáhati u příslušných orgánů potřebných oprav a doplňků, zejména pokud se týkají osvobození jmění záručního fondu od daní, dávek a poplatků, dále osvobození korespondence správních výborů záručních fondů od poštovného, osvobození důchodu dle § 27 od daně rentové analogicky podle § 174 č. 18 zák. o př. d., dále změny § 37 zák. č. XVI:1894, dle něhož inventování pozůstalostního jmění v sídle veřejného notáře na Slovensku a v Podkarpatské Rusi dosud provádí (patrně v důsledku redakční chyby zákonodárcovy) obecní notář, na „veřejný notář“, zkrácení ediktální lhůty pro uvolnění notářské kauce, stanovené na dobu jednoho roku, na dosavadní a plně vyhovující lhůtu šestiměsíční, jasnější stylisaci začátku znění § 7, kteréž je v logickém rozporu s ostatním obsahem tohoto paragrafu, a zmírnění trestních sankcí pro kandidáta notářství, který by neučinil oznámení na svého zaměstnavatele v případě jeho zpronevěry.

Citace:

Osnova zákona o názvu, kaucích, depositech, ručení a zastupování veřejných notářů. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1936, svazek/ročník 18, číslo/sešit 4, s. 43-44.