Něco o přípustnosti rekursu dle § 65. a dle § 234. ex. ř. Důvody rekursní a důvody odpůrci. Na výklad § 228. ř. ex. (Od vrchního rady Dra. Matyáše).

Na usedlosti exekučně prodané vázla pohledávka knihovně toliko právem zástavním zaznamenaná.
Ku likvidačnímu roku došlo písemné přihlášení pohledávky této, věřitel sám pak k roku nepřišel a také zadnější věřitelé a dlužník ku roku se nedostavili.
Soud exekuční přikázal tuto zaznamenanou pohledávku na nejvyšší podání bez bližšího odůvodnění, odvolávaje se toliko na § 216. sl. ř. ex.
Proti rozvrhovému usnesení v tomto směru podal zadnější věřitel rekurs z toho důvodu, že při stání likvidačním nebylo ve smyslu § 228. ř. ex. prokázáno, že řízení ku spravení záznamu jest v běhu, anebo že lhůta ku zavedení řízení tohoto ještě neuplynula
Ve zprávě podané soudu rekursnímu soudce exekuční ze spisů knihovních výslovně ještě zjistil, že lhůta ku spravení zaznamenané pohledávky byla již den před stáním dražebním uplynula. — 276 —
Usnesením soudu rekursního nebylo rekursu tomuto vyhověno, nýbrž bylo usnesení rozvrhové v tomto směru potvrzeno z následujících
důvodů:
1. Dle 1. věty odst. 1. § 234. ex. ř. v takovémto případě jen dostavivší se oprávnění jsou ku rekursu legitimováni, stěžovatel však při roku nebyl.
2. Nelze dle 2. věty téhož odstavce k odpůrčím důvodům, které mohly býti ku platnosti přivedeny odporem, při rekursu přihlížeti, ježto stěžovatel mohl ku roku se dostaviti a zde ve směru tomto odpor podati.
K usnesení tomuto došlo, ačkoli v odchylném mínění svém k tomu jsem poukázal, je-li pohledávka knihovně toliko zaznamenána, že lze ji na nejvyšší podání přikázati dle § 228. ř. ex. jen za podmínek v článku tomto stanovených; takových podmínek tu však není. Okolnost, že zadnější věřitel, nynější rekurent, ku stání likvidačnímu se nedostavil a odporu ve smyslu § 213. ř. ex. nepodal, že jest lhostejná, poněvadž nejde zde o důvod odpůrčí ve smyslu § 213., nýbrž o důvod tak zv. rekursní.
V odchylném mínění tom hleděl jsem vyvrátiti správnost poznámky Schauerovy ku § 234. ř. ex. a pojednání Kornitzrova v Ger. H. 1906, č. 18 s poukázáním na skoro jednomyslné učení ostatních spisovatelů a judikaturu soudu nejvyššího (G. U. nová řada č. 202, 230, 255, 260, 493, 971, 1110 a 1372), jak vysvítá z pojednání mého ve »Zprávách Právnické Jednoty Moravské r. 1900, č. 3. str. 103 až 109 a v Právníku r. 1906, str. 583 až str. 589, kde hleděl jsem dokázati, že okolnost, že v § 234. slova »k stání se dostavivší« stojí jen při »oprávnění«, schází však při »povinný«, právě tak ničeho neznamená, jako neznamená ničeho tatáž okolnost v § 213. ř. ex.; že § 234. ř. ex. chce jen vyjádřiti, že důvody odpůrčí § 213. ř. ex. nemohou ku platnosti přiváděny býti teprve dodatečně cestou rekursu, že tedy § 234. ř. ex. na mysli má právě jen důvody odpůrčí ve smyslu § 213. ř. ex., nikoliv ale ostatní důvody t. zv. rekursní, v příčině kterých platí § 65. ř. ex., jako na příklad:
a) když stěžuje si věřitel, že nebylo řádně přihlédáno ku jeho vlastní pohledávce,
b) když stěžuje si věřitel v příčině vypočtení a vtělení náhrady jiným věřitelem žádané v příčině § 222.,
c) když stěžuje si věřitel zadnější, že usnesení rozvrhové prohřešuje se proti normativním rozdělovacím zásadám §§ 214., 215., 216. atd. ř. ex. a pod.
Proti tomuto usnesení soudu rekursního podal zadnější věřitel revisní rekurs z důvodů, jichž obsah podstatně souhlasí s odchylným mým míněním shora zmíněným.
Soud nejvyšší usnesením ze dne 4. února 1908 R III. 21/8 / 1 vyhověl tomuto revisnímu rekursu, usnesení v odpor vzaté zrušil a soudu rekursnímu nařídil, aby zkoumal stěžovací důvody rekursu, do rozvrhového usnesení soudu exekučního podaného, z následujících v podstatě
důvodů:
Podle § 214. ř. ex. má rozvrh nejvyššího podání, pokud v jednotlivém případě mezi oprávněnými osobami tím dotčenými stalo se dohodnutí, státi se podle dohodnutí tohoto, jinak šetřeno budiž, jak praví § 214., při tom předpisů »následujících«.
Z toho plyne, že nestačí dohodnutí těch, kteří se byli dostavili, jsou-li dotčeny osoby nepřítomné.
Citované usnesení § 214. bylo by bezúčelným, kdyby účastník se nedostavivší, jenž následkem toho, že předpisu uvedeného nebylo šetřeno, byl zkrácen, neměl právo stížnosti a nelze proto míti za to, že by mu byl zákonodárce právo to odepřel.
Ale také z ustanovení § 234. ř. ex. nelze to odvoditi.
V případě přítomném nejde o otázku, jejíž řešení musí se býti u soudce exekučního dovoláno odporem, nýbrž o otázku, ohledně níž za nedostatku dohodnutí se účastníků sluší soudci z moci úřadu zkoumati, jsou-li tu podmínky, za kterých může býti přihlíženo ku nároku vznesenému. (§ 216. č. 2. a 220. ex. ř.)
V souhlasu s mým literárním sporem zůstává tedy při náhledu mém, což zajímá mne tím více, ježto soupeř můj jest odborník obratný, s nímž boj vésti není věcí snadnou, zejména, když týž může se při hájení svého opačného názoru opírati se o autoritu, jakou jest pan min. rada Schauer, který spolu stál při kolébce nových zákonů processních.

Citace:

Něco o přípustnosti rekursu dle § 65. a dle § 234. ex. ř. Důvody rekursní a důvody odpůrci. Na výklad § 228. ř. ex. (Od vrchního rady Dra. Matyáše). Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1908, svazek/ročník 17, číslo/sešit 6, s. 289-291.