I při společnosti s ručením obmezeným mohou věřitelé žádati zajištění dle § 91 zák. č. 58/1906 ř. z. stejně jak tomu při společnosti kommanditní a akciové (čl. 202, 245 obch. z.) - a i tu stačí pouhý návrh, o němž se jedná dle zásad řízení nesporného.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 4. července 1929 R I 407/29.
Krajský soud v Mostě Firm 912/29.)
Společnost s ručením obmezeným ocitla se v likvidaci. Dva věřitelé podali k rejstříkovému soudu návrh, aby bylo firmě zmíněné uloženo, respektive její likvidátorům, by zajistili jejich pohledávky.
První soud návrh ten zamítl, jelikož se rejstříkový soud pokládal k uložení jistoty za nepříslušný, proto, že mu prý přísluší zkoumati jen formální stránku likvidace, nikoli ale věcně rozhodovati.
Rekursní soud stížnosti vyhověl, zrušil usnesení rejstříkového soudu v odpor vzaté a uložil soudu prvému, aby nepřihlížeje k uplatněnému jím odmítacímu důvodu, o návrhu znova věcně rozhodl. Odůvodnění: Jest sice pravda, že rejstříkový soud přezkouší formální stránku likvidace, týž jest ale též povinen zkoumati provedení likvidace s hlediska § 91 zák. ze 6. března 1906 č. 58 ř. z., tedy zejména a pokud jde o zapravení a zajištění dluhů a může v tomto směru k příslušnému návrhu zájemníků i uložiti firmě, pokud se týče likvidátorům, aby dluhy zajistili. Toto státi se může s hlediska § 15 uvoz. zák. k obch. zák., dle něhož ve firemních věcech jednati jest dle zásad nesporného řízení, v řízení nesporném, a není tudíž správné, že by prvý soud k rozhodnutí o žádaném zajištění byl nepříslušný, naopak, dle toho, co právě řečeno bylo, jest k rozhodnutí tomu povolán.
Revisnímu rekursu firmy společnosti s obm. ruč. v likvidaci nejvyšší soud nevyhověl.
Odůvodnění: Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávnění a stěžovatelka se poukazuje na správné odůvodnění naříkaného usnesení, jež nebylo vyvráceno vývody dovolacího rekursu.
Jde prozatím pouze o řešení otázky, zdali o návrhu učiněném ve smyslu § 91 zák. o spol. s obm. ručením ze dne 6. března 1906 č. 58 ř. z., aby likvidátor zajistil pohledávky navrhovatelů, lze rozhodnouti v řízení nesporném čili nic, a tu dlužno přisvědčiti právnímu názoru rekursního soudu, že tomu tak jest.
Pokud jde o obdobné ustanovení čl. 202 a 245 obch. zák., bylo ve shodě s rozhodnutím Adl. cl. 386, 620, 640, 668, 709, 1057, 1389 a 2350 již rozhodnutím tohoto nejvyššího soudu sb. č. 3439 uznáno a náležitě odůvodněno, že nároku ve smyslu čl. 245 (202 odst. 2 a 3) obch. zák. netřeba domáhati se žalobou, nýbrž stačí žádost v řízení nesporném. Tatáž zásada musí však pro stejný právný podklad platiti také v příčině ustanovení § 91 zák. o společnosti s obm. ručením.
Dovolacímu rekursu nebylo proto vyhověti.
—r.