Při nabytí firmy dědictvím mohou dědicové dosíci protokolace firmy své pod zněním firmy zůstavitelovy jen tehdy, když již zůstavitel platil výdělkovou daň ve výši k protokolaci požadované; okolnost, že jim později taková daň byla předepsána, nestačí.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 15. února 1929 R I 1017/28. Krajský soud v Chebu Firm 1528/28.)
Dědicové po Janu S. ohlásili firmu k zápisu do obchodního rejstříku se zněním jména zůstavitele Jana S.
Zápis firmy »Jan S.« byl jim rejstříkovým soudem odepřen, jelikož Jan S. bývalý vlastník firmy nebyl kupcem plného práva, totiž neplatil takovou daň, jaká jest předepsána ke protokolování firmy.
Stížnosti žadatelů (dvou synů zůstavitelových) rekursní soud z těchto důvodů nevyhověl: Jest správné, že právní existence firmy není závislá na její protokolaci a že při nabytí firmy dědictvím další vedení firmy podle čl. 22 obch. z. je přípustno, i když firma protokolována nebyla.
To platí však jen tehdy, když u předchozího majitele firmy stávaly podmínky protokolační povinnosti, totiž provozování obchodů a placení daně výdělkové ve výši stanovené § 7 uvoz. zák. k obch. zák.
Tato poslednější podmínka ohledně Jana S., jenž prohlášen byl usnesením krajského soudu v Chebu ze dne 9. prosince 1929 M 42/25 za mrtva dnem 17. února 1917, dána není.
Úředním vysvědčením berní správy jest zjištěno, že Jan S. platil v roce 1913 menší výdělkovou daň než se k protokolaci požaduje a že daň jeho nedosáhla minima v § 7 uv. zák. k obch. z. stanoveného přede dnem 17. února 1917, kterýž den stanoven byl jako den jeho úmrtí.
Na tom ničeho nemění okolnost, že od roku 1922 předepsáno bylo na dani výdělkové již 200 Kč, poněvadž tento předpis netýká se již zemřelého Jana S., nýbrž jeho právních nástupců, ohledně jejichž protokolační povinnosti jest tento předpis směrodatný. Poněvadž Jan S. právo na firmu neměl, nejsa plnoprávním obchodníkem, nemůže jeho firma do rejstříku obchodního býti zapsána.
Nejvyšší soud dovolací stížnosti nevyhověl. Odůvodnění: Není tu podmínek § 16 nesp. pat. a dodává se: Stěžovatelé se neprávem dovolávají §u 531 obč. z. Pozůstalost jest souhrn práv a závazků zůstavitelových, pokud se nezakládají na poměrech pouze osobních. Aby tedy dědicové po Janu S. mohli vésti jeho firmu, byl by musil Jan S. před svým úmrtím — pokud se týče před 17. únorem 1917, kterýžto den ve smyslu usnesení krajského soudu v Chebu ze dne 9. prosince 1926 M 42/25 nepřežil, nabýti práva k firmě. Té doby však podle zjištění Jan S. neplatil výdělkovou daň podmiňující protokolaci, nenabyl proto ani práva k vedení firmy a nemohou jeho právní nástupci po rozumu čl. 22 obch. z. vésti jeho dosavadní firmu.
Pozdější vyšší daň výdělková nemohla býti již vyměřena Janu S., nýbrž jen jeho pozůstalosti, pokud se týče těm, kteří vedli závod dále a jen ti mohou býti také zapsáni do obchodního rejstříku, ovšem pod firmou novou, odpovídající zákonným předpisům.
r.