K výkladu § 4. cís. nař. ze dne 25. července 1914, č. 155 ř. z. a zákona o válečných úkonech ze dne 26. prosince 1912, č. 236 ř. z.

C. k. nejvyšší soudní a zrušovací dvůr zavrhl v neveřejném sezení zmateční stížnost J. Sch. a A. F. proti rozsudku c. k. kraj. soudu v O. ze dne 23./1. 1914, Vr X 1543/14 / 5, jímž oba pro přečin dle § 4. č. 1. cis. nař. ze dne 25./7. 1914 č. 155. ř. z. byli vinnými uznáni.
Důvody:
Zmateční stížnost opírá se o důvody zmatečnosťi vytčené v č. 9. a, b, a č. 5. §u 281. tr. ř.
Zmateční důvod č. 9. a, §u 281. tr. ř. přivádí k platnosti tvrzením, že obžalovaní neodepřeli dodávku rži k válečným úkonům zúmyslně, nýbrž jen proto, že potřebovali zásobu rži u nich nalezenou pro svou domácí spotřebu až do nových žní a že jednali ve smyslu poučení německé sekce mor. zemědělské rady jen k zabezpečení své vlastní nutné existence.
Tato poslední okolnost byla též dle vývodů zmateční stížnosti prý i v rozsudku zjištěna a musí proto zdráhání se obžalovaných k dodání obilí ospravedlniti, neboť dle § 3. a 28. zákona o válečných úkonech ze dne 26. prosince 1912 č. 236. ř. z. nastupuje povinnost k plnění jen dle způsobilosti k plnění, a sluší při tom hleděti k možnosti existence jednotlivých povinníků.
Než tímto shora uvedeným tvrzením staví se zmateční stížnost v úplný odpor se skutkovými zjištěními rozsudku v odpor vzatého,, v jehož rozhodovacích důvodech výslovně se uvádí, že oba obžalování — 179 —
v době, v níž se dodávka rži pro c. a k. vojenské zásobovací skladiště v Ol. měla státi, vzhledem na množství rži u nich zjištěné byli s to, povinnost jim zákonem ze dne 26./12. 1912 č. 236. ř. z. uloženou splniti, t. j. množství rži na ně připadlé ihned dodati, a přes opětné vyzvání toto plnění zúmyslně odepřeli.
Zmateční stížnost nehledí tedy beztrestnost obžalovaných dokázati ze skutkového děje soudem zjištěného, nýbrž jen vlastním tvrzením, že Obžalovaní prý jednali na ochranu své nutné existence.
Zda Obžalovaní při tom sekcí mor. zemědělské rady — jak přípisem ze dne 20. listopadu 1914 č. 2005/131, tak časopisem něm. mor. společenstev ze dne 10. prosince 1914 — byli o tom poučeni, že ono obilí, které nezbytně potřebují, nejsou povinni odvésti, nepřichází tu v úvahu, poněvadž tyto instrukce při hlavním přelíčení nebyly čteny a pocházejí z doby po spáchání činu.
Jelikož uplatňování zmatečního důvodu č. 9. a) §u 281. tr. ř. nutně předpokládá, aby stěžovatelé setrvali při veškerém prvým soudem zjištěném ději, jeví se tento důvod zmatečnosti ve smyslu zákona býti neprovedeným.
Rovněž i zmateční důvod č. 9. b) u 281. tr. ř. není ve smyslu zákona proveden, neboť zmateční stížnost vychází také při uplatňování tohoto zmatečního důvodu ze skutkového předpokladu, který rozsudkem nebyl zjištěn.
Není zjištěno, že by dle všeobecného pojímání a hospodářského stavu, jakož i dle rozličných poučení od zemědělských korporací bylo všeobecným přesvědčením, že se ono obilí, které se pro vlastní spotřebu nezbytně potřebuje, nemusí dodati.
Nepřichází tu tedy ani v úvahu vylučující důvod lit. e) §u 2. tr. z., o nějž se zmateční stížnost opírá, ježto výrok nalézacího soudu o otázce, zda při činu obžalovaným za vinu kladeném se takový omyl sběhl, který by provinění v jednání seznati nepřipouštěl, vůbec vynesen nebyl.
Také nemůže vnitřní rozpor ve smyslu č. 5. §u 281. tr. ř. v tom býti spatřován, když v důvodech rozsudku jednak jest zjištěno, že obžalovaní bezpodmínečně k dodání žádaného množství obilí byli povinni, jinak ale za to se má, že veškero u nich nalezené množství bezpodmínečně pro svou domácí potřebu potřebují, neboť nehledíc ani k různosti předmětu obou těchto nároků, jest zmateční důvod č. 5. §u 281. tr. ř. jen tehdy dán, když výrok soudu nalézacího o rozhodných okolnostech sám s sebou jest v odporu.
Okolnost však, že množství rži u obžalovaných nalezené dle náhledu znaleckých svědků pro domácí spotřebu obžalovaných bylo nutné, jest pro věc tuto nerozhodna, poněvadž nalézací soud měl za to, že ustanovení množství dodávky výlučně správnímu úřadu přísluší. — 180 —
Bylo proto zmateční stížnost dílem zřejmě neodůvodněnou, dílem dle zákona neprovedenou ihned zamítnouti.
(Rozh. nejv. s. dv. zr. ze dne 17./3. 15, Kr III 43/15.)
Vlček.

Citace:

K výkladu § 4. cís. nař. ze dne 25. července 1914, č. 155 ř. z. a zákona o válečných úkonech ze dne 26. prosince 1912, č. 236. ř. z.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 4, s. 196-198.