K výkladu § 57. knih. zák.

I.

Usnesením c. k. okresního soudu v L ze dne 26./1. 1915, V 1/15 / 1 byla povolena poznámka zákazu zcizení, obtížení a zastavení na nemovitosti vl. č. 10 v I. ve prospěch Arnošta St., jež byla pod číslem denníku 93/15 vykonána.
Do tohoto usnesení podali tehdejší vlastníci domu vl. č. 10, manželé Dr. Otto a Marie M. stížnost, kteréž však zemský soud v B. z následujících důvodů nevyhověl:
Stěžovatelé se domáhají, aby v odpor vzaté usnesení jako dle zákona nepřípustné bylo zrušeno, případně změněno a obmezeno výrokem, že nesmí býti na újmu knihovním právům, které rekurenti a osoby třetí z knihovní poznámky pořadí pro zamýšlené zcizení sub č. d. 91/15 povolené a vykonané před usnesením v odpor vzatým nabyli; dále žádají náhradu nákladů stížnosti.
Stížnosti nelze přiznali oprávnění.
Neboť stěžovatelé sami udávají ve stížnosti, že sobě vymohli pod čís. den. 91/15 poznámku pořadí pro zamýšlené zcizení nemovitostí svých, která vykonána byla před tím, než došel soudu návrh za vydání naříkaného usnesení. Je-li tomu tak, nabyli rekurenti práva, zciziti své nemovitosti do 60 dnů s tím právním účinkem, že zcizení tomu bude přiznána přednost před každým zápisem, který dojde po podání žádosti za poznámku pořadí, pokud se týče, že žádný následující zápis nebude onomu zcizení na újmu a že nabyvatel, kterému se v pořadí oné poznámky vloží vlastnické právo, bude dle § u 57. knih. zák. oprávněn žádati za výmaz každého zápisu, který došel na knihovní soud po podané žádosti za poznámku pořadí.
Následkem toho nemá naříkané usnesení, které došlo knihovního soudu po žádosti stěžovatelů za poznámku pořadí pro zamýšlené zcizení žádného vlivu, aby rušilo právní důsledky dotyčné poznámky pořadí a jsou tudíž stěžovatelé oprávněni v rámci a v právním dosahu oné poznámky v pořadí, dobýti knihovního zápisu zcizovacího, při čemž ovšem nabyvateli bude příslušeti dle ustanovení §§ 53., 56. a 57. knih. zák. přednost před knihovním pořadím naříkaného usnesení.
Opomene-li však nabyvatel předložití snímek výměru, jímž poznámka zcizení byla povolena, nepožívá akt zcizovací pořadí poznamenaného, a zápisy, které mezi tím od doby poznámky té se staly, nelze vymazati.
Bylo proto zbytečným, aby soud I. stolice svoje usnesení omezil výrokem, že nesmí býti na újmu knihovním právům, kterých stěžovatelé a osoby třetí z knihovní poznámky pořadí pro zamýšlené — 305 —
zcizení pod čís. den. 91/15 povolené a vykonané před usnesením v odpor vzatým nabyli, jelikož jest to samozřejmé a ze zákona dostatečně vyplývá.

II.

Manželé Dr. Otto a Marie M. prodali svůj dům vl. č. 10 v I. manželům Ig. a Fr. P., kteří pak žádali o vklad práva vlastnického na onen dům a o výmaz poznámky zákazu zcizení, obtížení a zastavení ve prospěch Arnošta St., pod č. d. 93/15 výkonané.
Této žádosti o výmaz poznámky svrchu uvedené soud I. stolice nevyhověl, kdežto soud rekursní naříkané usnesení změnil a žádost kladně vyřídil.
Důvody:
Stížnosti nelze oprávnění upříti.
Neboť poznámka pořadí pro zamýšlené zcizení nemovitosti dle ustanovení § 53. kn. zák. má ten účel, aby se zřídilo knihovní pořadí od podání takové žádosti stran těch práv, jež by z příčiny toho prodeje do knih byla zapsána, a má dle ustanovení § 57. kn. zák. za následek, že dlužno všechny knihovní zápisy, jež byly po podání žádosti o poznamenání posloupnosti zřízeny, k požádání nového nabyvatele nemovitosti, kterému se v pořadí oné poznámky vloží právo vlastnické — vymazati.
Tento nový vlastník má obdržeti nemovitost bez nového obřemenění. Jeho knihovní právo nemá žádného jiného obmezení trpěti, než které již v době podání žádosti o poznamenání pořadí po právu pozůstávalo. Ustanovení § 57. kn. zák. mluví o knihovních zápisech vůbec a nečiní rozdílu, zda jsou povoleny soudem knihovním neb soudem neknihovním.
Dovolací stížnosti Arnošta St. nejvyšší soud nevyhověl z následujících
důvodů:
Podotýká-li revisní stěžovatel s poukazem na § 399. ex. ř., že knihovnímu soudu nepřísluší právo, aby o povaze oněch zápisů mentálně rozhodoval, jež od něho povoleny nebyly, jest to beze všeho správné, má-li tím býti vyjádřeno, že soud při vyřízení knihovní žádosti (§ 93. kn. z.) není oprávněn, aby o zrušení poznamenaného prozatímního opatření rozhodoval. To se však také nestalo; spíše byl pouze knihovní zápis vymazán, jenž byl dle ustanovení §§ 53. a násl. zákona o knize pozemkové z prvopočátku jen resolutivně podmínečné povahy a jenž, když podmínka nastala — totiž po vtělení kupní smlouvy ze dne 26./1. 1915 v pořadí poznamenaném — se stal vratkým. —306 —
Stěžovateli schází každý pádný důvod ku stížnosti a bylo proto dovolací stížnost zamítnouti.
(Rozhodnutí c. k. nej vyššího soudu ze dne 20./4. 1915, R III 76/15/1.)

III.

Manželé J. a Fr. P. žádali též o vklad práva zástavního pro zápůjčku 26.000 korun ve prospěch občanské záložny v I. na dům kn. vl. č. 10 v I., kteroužto žádost soud I. stolice zase zamítl, kdežto soud rekursní stížnosti manželů vyhověl a knihovní žádost povolil.
Důvody:
Prvý soud zamítl žádaný vklad práva zástavního pro svrchu uvedenou pohledávku per 26000 K na vl. č. 10 v I. z toho důvodu, ježto na realitě té jest poznamenán zákaz zcizení a zabřemenění, dosud nevymazaný.
Stížnosti nelze oprávnění upříti.
Neboť zdejším usnesením ze dne 18. února 1915, R II 49/15/1, byl povolen výmaz poznámky zákazu zcizení, obtížení a zastavení na této nemovitosti ve prospěch Arnošta St. vykonané. Dlužno proto knihovní žádosti stěžovatelů vyhověti, při čemž se poukazuje na důvody svrchu uvedeného rekursního usnesení. Dovolací stížnosti Arnošta St. nejvyšší soud nevyhověl, poukazuje na přiléhající důvody naříkaného usnesení a na souvislé rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 20./4. 1915, R III 76/15/1; dále podotkl, že zápis práva zástavního na nemovitosti vl. č. 10 odepřen býti nesměl (§ 384., odst. 3. ex. ř.), i kdyby poznámka zákazu obtížení po práva byla trvala.
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího soudu ze dne 20./4. 1915, R III 77/15/1.) A. K.

Citace:

K výkladu § 57. knih. zák.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 7, s. 321-324.