K § 49. č. 5 j. n.

Mezi žalovanou A. a žalobkyní B. byl dojednán nájem (pacht) hostince a praví se v dotyčné smlouvě, že B. najímá hostinec ten »vyjímaje zařízení hostinských pokojů, které sama dodati jest povinna«. Dle odst. 20. smlouvy té »zaručuje se nájemkyně pro najatý ní hostinec následující předměty vlastním nákladem opatřiti a dodati a sice: Zařízení pokojů hostinských, včetně peřin, ložního prádla, ložních přikrývek a okenních záclon, dále pak kuchyňského a stolního náčiní, stolního prádla a příborů pro celý hostinec.« — V dalším odstavci se pronajimatelka zavazuje, »že bude hledět přiměti event. dalšího nástupce v nájmu, aby převzal od B. její inventář s patřičnou slevou za upotřebení.«
Po zrušení nájemního poměru nástupce nájemkyně inventáře nepřevzal; tento byl exekučně prodán třetími věřiteli, poněvadž nájemkyně B. byla k placení neschopna.
Tvrdíc, že žalovaná, nepostaravši se o koupi inventáře nástupcem v nájmu, zavinila exekuční jeho prodej a porušila tak hořejší svůj smluvní závazek dle § 881. obč. zák. platně dojednaný a že škoda jeho činí 3500 K, podala na žalovanou u okresního soudu žalobu o náhradu této škody, vycházejíc z názoru, že jde o nájemní spor.
Námitce věcné nepříslušnosti soud vyhověl a odůvodnil své rozhodnutí takto:
Dle ustanovení ob. zák. obč. § 1090 jest pachtovní smlouvou úmluva, kterou se jedna strana druhé zavazuje, že jí bude poskytovati za určitou úplatu užívání věci po určitou dobu. Takovou smlouvou pachtovní jest též úmluva, obsažená v závěrečném listě z 8. července 1912, pokud věci tam uvedené žalobkyní k užívání byly přenechány. Nelze však subsumovati pod pojem pachtu úmluvu,, učiněnou stranami ohledně inventáře žalobkyní zakoupeného i závazku, jejž žalovaná ohledně něho pro případ pominutí poměru pachtovního na se vzala. Vždyť přece inventář v době uzavření pachtovní smlouvy tu nebyl, takže předmětem pachtu ani býti nemohl a když později žalobkyní byl zakoupen, stala se ona výhradnou jeho vlastnicí. — 27 —
Stejně je tomu i se slibem žalované firmy, že se přičiní, aby přiměla nástupce žalobčina ku převzetí inventáře toho. Tento závazek inventáře z pachtu výslovně vyloučeného se týkající, nemá s pachtem naprosto ničeho společného. Obsahem jeho není poskytování užívání věci ve sm. § 1090. obč. zák., nýbrž samostatný vedlejší závazek (pactum adjectum) ve sm. § 881. obč. zák., jenž v našem případě až po skončení vlastního pachtovního poměru aktuality nabýti může. Závazek ten je úplně samostatný, nemající s vlastnínr pachtem co činiti a jest s tímto jen v souvislosti zevní jednak proto, že platný pacht byl podmínkou jeho vzniku, jednak proto, že pojat byl do listiny o pachtu sepsané. Pro tuto vnější souvislost s pachtem nestal se však tento závazek integrující částí pachtu sama, pročež ho zcela samostatně posuzovati dlužno.
Proto také nároky z jeho porušení vzcházející jsou od nároků z pachtu neodvisly a jsou-li uplatňovány soudně, jest pro příslušnost jejich skutečná cena. Ta obnos 1000 K převyšuje a okresní soud dle § 49. č. 1. j. n. k rozhodování o něm není povolán a bylo proto námitce nepříslušnosti vyhověti.
Ani toho se nemůže žalobkyně dovolávati, že k tomuto sporu poměr pachtovní dal podnět, neboť § 49. č. 5. j. n. mluví o sporech z nájemních smluv a nikoliv o sporech, k nimž nájemní smlouva dala pouze podnět.
Rekursní soud usnesení to změnil, zavrhnuv námitku nepříslušnosti. Důvody: Rekursní soud má za to, že úmluva ohledně inventáře mezi stranami učiněná tvoří integrující část smlouvy nájemní samé. (Následuje obsah dotyčné smlouvy.)
Touto úmluvou stalo se opatření o dodání svrchu uvedených! předmětů do najatého hostince podstatným bodem smlouvy nájemní; neboť pronajimatelka měla právo na dodání uvedených předmětů do hostiských pokojů naléhati a na splnění tohoto závazku se strany žalobkyně v případě prodlení trvati. Převzala-li však žalovaná na druhé straně na sebe závazek, že bude hleděti příměti dalšího eventuelního nástupce v nájmu, aby převzal od žalobkyně inventář s patřičnou slevou za upotřebení, jest z tohoto závazku práva a náleží proto spor o náhradu škody způsobené nedodržením smluvní nájemní podmínky ku kompetenci soudu okresního dle ustanovení § 49. č. 5. j. n., tak jako na př. spor o vrácení nájemní neb pachtovní kauce, jejíž složení v nájemní smlouvě bylo umluveno.
Revisní rekurs byl zamítnut. Odůvodnění: Žalovaná vychází z mylného stanoviska, že zákon stanoví a pojednává v § 881. vš. obč. zák. zvláštní způsob smlouvy a že se tedy v daném případě jedná o uplatňování nároku z vedlejší smlouvy, jež byla spojena se smlouvou nájemní (viz obdobné ustanovení § 1159. vš. obč. zák.). Uvedený § 881. vš. obč. zák. neobsahuje, jak to již vysvítá z jeho zařazení v hlavě »O smlouvách vůbec«, ničeho jiného, než právní pravidlo, platné pro veškeré druhy smluv. — 28 —
Názor soudu rekursního, že závazek pronajimatelky, pojatý do smlouvy pachtovní, příměti po zrušení smlouvy nového pachtýře hostince, aby převzal cestou koupě inventář náležející odstupující pachtýřce, tvoří podstatnou část smlouvy pachtovní a nikoliv zvláštní smlouvu vedlejší, jest zcela správný a vyplývá z toho vzhledem i na předpis § 49. č. 5. j. n. bezpochybně, že jest věcně příslušný k jednání a rozhodnutí o náhradním nároku per 3500 K odvozeného žalobkyní z právě zmíněného slibu dovolaný soud okresní (§ 83. j. n.) a nikoliv soudní dvůr.
(Rozh. z 10. září 1914, R III 298/14.) x.

Citace:

K § 49. č. 5. j. n.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 1, s. 44-46.