Cesse regressního nároku původnímu věřiteli jest platna. Platna jest cesse pohledávek (náhradních) dosud nezjištěných ani co do právního důvodu, ani co do obsahu. Osoby třetí nejsou oprávněny odpírati cessi pro nedostatek právního důvodu (abstraktnost) aneb pro fikci.

A. objednal si postavení domu u stavitele B. Tento objednal si pro dům ten schody u firmy C. Dům měl býti odevzdán hotov 31. října, schody pak dodány do 30. září. C. opozdila se s touto dodávkou o 6 týdnů; proto byl i dům odevzdán A-ovi o 6 týdnů později. A. žádal pak náhradu za ušlé nájemné obnosem 800 K; B. svůj závazek uznal a postoupil k jeho zaplacení A-ovi svůj regresní nárok proti C., tvrdě, že ona na opožděném dodání schodů má výlučně vinu a mimo to mu postoupil svůj nárok na náhradu škody 200 K proti C., vzniklé tím, že byl nucen novostavbu vytápěti.
Žalobu A. proti C. na zaplacení uvedených obnosů 1. instance zamítla pro nedostatek aktivní legitimace žalobcovy s tímto odůvodněním: — 176 —
Touto žalobou uplatňují se nároky, jejichž právní důvod a výše mají teprve býti sporem určeny. Ohledně první pohledávky náhradní 800 K jest dán právní poměr jen mezi stavitelem B. jako postupitelem a žalobcem A. jako postupníkem, ale nikoliv mezi B. a C., neboť proti této mohl by B. nastoupili jen postihem a to jen tehdy, kdyby A. se svým náhradním nárokem proti B. ve sporu zvítězil.
Ohledně pohledávky 200 K za vytápění novostavby jest sice bezprostřední právní poměr mezi B. a žalovanou firmou, ale i zde jak právní důvod, tak i výši náhradního nároku třeba teprve vyšetřiti.
Dle § 1393. obč. zák. jsou sice předmětem postupu všechna majetková práva, ale každý postup nemusí býti pravoplatný. Také postup pohledávky druhé straně k tomu konci, aby v případě zamítnutí žaloby bylo dlužníku znemožněno dobýti náhrady nákladů sporu, příčí se dobrým mravům a jest proto neplatný. I když v daném případě není zmíněného účelu, příčí se přece postup mezi B. a žalobcem dobrým mravům, jest proto nepřípustný a neplatný. To plyne z této úvahy: Jak z děje patrno, nebyly právní důvod náhradních nároků, ani jejich výše v době cesse existentní a dokonce už ne zjištěny. Toto zjištění vykonali věřitelé navzájem sami, aby mohli cessi teprve konstruovati a aby přesunuli procesní úlohy v neprospěch žalované vedením postupitele za svědka.
I když má dlužník dle § 1396. obč. z. proti postupníku všechny obrany jako proti postupiteli, stalo se přece přesunutí v procesní roli, poněvadž postupník má proti žalované firmě o jeden průvod více, postupitel tedy přes volné uvažování soudcovské může na spor vykonávati vliv.
Žalobce nemůže se dovolávati toho, že cessi bude řízení zjednodušeno, neboť právní důvod i výši náhradních nároků jest v obou směrech teprve sporem zjistiti. Z děje jest patrno, že postupitel a postupník sporný mezi nimi právní poměr navzájem mimosoudně uznali a výši svých nároků sami si stanovili obešedše spor za tím účelem, aby postup teprve uskutečniti se mohl a aby mohl býti postupitel veden za svědka o všech závažných okolnostech. Proto jest takový postup, vykonaný v neprospěch žalované firmy, nepřípustný. Taková cesse, vykonaná uvedeným způsobem k označenému účelu, příčí se řádnému obchodování, jest v odporu s poctivostí a dobrou vírou v právním styku, nesrovnává se s dobrými mravy a jest proto nedovolena.
II. instance rozsudek potvrdila v podstatě z těchže důvodů, jež blíže a šířeji rozvedeny. Pokud jde o cesi dílčího nároku 200 K za vytápění novostavby, dodal odvolací soud toto: Jest nápadno, že nelze vypátrati motiv příp. právní důvod, z něhož se cese stala. Nemůže ji představovati záplata. Jako úplata za nárok na náhradu ušlého nájemného stačila by úplně již cesse příslušného regressního — 177 —
nároku stavitele B. proti žalované. Více nemůže žalobce požadovati. Úmysl bezplatného poskytnutí, darování, nedošel projevu a nebyl by uvěřitelný. Jest zde tedy úplně abstraktní cesse. Cesse abstraktní nemají však dle rak. práva žádné platnosti.
Nejvyšší soud rozsudek ten zrušil.
Z důvodů:
Pokud jde o dílčí nárok 800 K za domněle ušlé nájemné, nelze proti právnické konstrukci žaloby zásadně ničeho namítati. Jestliže žalobce po staviteli B. vážně žádal náhradu škody pro porušení smluvní povinnosti, poněvadž tento svůj závazek — odevzdati hotovou stavbu dne 31 X 1911 — nesplnil, jestliže efektivní škoda neb ušlý zisk skutečně tu jest, jestliže zákonný závazek k náhradě škody za daných okolností a zvláště vzhledem k právním vztahům mezi žalobcem a stavitelem B. byl dán a jestliže pak B. svoji náhradní povinnost uznal, pak není pochyby, že jeho majetkový stav se tím již zmenšil, že tedy B. škodu utrpěl. Efektivní zaplacení aneb i jen soudní určení netvoří podmínku pro skutečnost existence škody.
Domnívá-li se takto poškozený, že někdo třetí z toho zmenšení majetku jest práv, poněvadž je zavinil, pak není právně překážky, aby tento postižený nárok byl ihned uplatňován; může býti také bez závady cedován. Zásadně nelze ničeho namítati ani proti tomu, postoupali se postižní nárok původnímu věřiteli k jeho uspokojení. Tento postup bude nejvýhodnější tehdy, nemá-li původní dlužník (cedent) ani k zaplacení dluhu, ani k vedení sporu proti regressnímu dlužníku potřebných prostředků. Jest proto třeba odporovati právnímu názoru odvolacího soudu, že taková transakce, jako jest tato, jest nedovolena (§ 878. obč. z.).
Oba náhradní nároky, k rozsouzení předložené, zasahují do sebe a jest proto jasno, že padne-li nárok původní, padne i nárok tvrzený stavitelem B. a jím postoupený, nehledě ke zvláštním námitkám, jež mohou býti odvozovány z poměru mezi B. a žalovanou. Dle nynějšího stavu sporu není však zjištěno, utrpěl-li žalobce nějakou škodu čili nic, rovněž tak, lze-li přičítati žalované nějaké porušení závazku.
Z rozsudků nižších instancí vysvítá, že se kloní k názoru, že při původním náhradním nároku žalobcově se jedná pouze o fikci a proto o umělé přesunutí rolí stran. O tomto stala se zmínka již shora; tvrzená fikce jest však tou dobou přece jen pouhou domněnkou. Ovšem jest i revisní soud toho názoru, že pro právní existenci primérního nároku, pokud snad nebude žaloba zamítnuta pro nedostatek zavinění u žalovaného, bude důležitým zjištění, počítal-li kdy žalobce vážně s nějakým nárokem vůči staviteli B., pokládal-li se subjektivně za poškozena a nelze-li konkludeníním způsobem míti za to, že se svého případného nároku vzdal. — 178 —
Pokud jde o dílčí nárok 200 K, nelze rovněž souhlasili s právními vývody předchozí instance. Zde jedná se o náklad stavitele B. za vytápění novostavby, jehož náhradu od žalované požadovati B. prý jest oprávněn. I tento nárok uplatňuje se žalobcem jako cessionářem stavitele B. Jest patrno, že předpis § 878. obč. zák. jest tomuto uplatňování na překážku ještě méně než prvnímu nároku dílčímu. Shledal-li dále odvolací soud, že při této cessi nelze uznati žádného hmotného právního důvodu, jest odkázali na to, že žalovaný proti existenci a platnosti postupní smlouvy nečinil žádných námitek a že by ani nebyl legitimován odporovati cessi z důvodu, uvedeného odvolacím soudem. Postrádá-li tento vzájemné hodnoty, pak přehlíží, že může jíti o simulaci, jíž třetí osoba rovněž nemůže odporovati a že pravým obsahem smlouvy může býti zmocnění k vydobytí.
(Rozh. nejv. soudu z 8. IV. 1914, Rv III 163/14.)
Skřipský.

Citace:

Cesse regressního nároku původnímu věřiteli jest platna.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 4, s. 193-196.