Náleží-li útraty opatrovníka k činu ustanoveného úpadci meškajícímu na bojišti do útrat konkursní podstaty?

Úpadce meškající na bojišti zaslal konkursnímu soudu žádost o zavedení vyrovnacího řízení během konkursního řízení. Na příkaz konkursního soudu ustanovil konkursní komisař opatrovníkem k činu advokáta, aby podal řádný návrh na zavedení vyrovnacího řízení a vyrovnání s věřiteli provedl. Toto vyrovnání se neuskutečnilo, ježto nebylo lze dosíei většiny tříčtvrtinové všech pohledávek. Na to žádal opatrovník, aby jeho útraty byly zařáděny do útrat massy konkursní. Tuto žádost předložil konkursní komisař výboru věřitelskému k vyjádření a tento vyslovil se většinou zamítavě. Na to konkursní komisař vydal usnesení, kterým žádost opatrovníkovu zamítl, neuvedl však žádných důvodů.
Rekursní soud usnesení toto potvrdil z těchto
důvodů:
O tom, uznávají-li se útraty opatrovnické rekurentovi částkou 163 K vyměřené jakožto pohledávka massy, bylo by ovšem dle §§ 81., 83., pak 116. č. 5. a contr. konk. ř. stačilo slyšeti pouze správce podstaty a nebylo třeba vyvolati usnesení výboru věřitelského. — 366 —
Když však takové usnesení dle §u 84., odst. 2. konk. ř., se stalo, jest dle §u 89. konk. ř. i pro správce podstaty závazným, a bylo tedy věcí konkursního komisaře, alby dle §u 124., odst. 3. konk. ř., rozhodl o tom, zda-li právem bylo odepřeno, útraty opátrovničké rekurentovi vyplatiti jako pohledávku podstaty. Konkursní komisař v usnesení v odpor vzatém také ovšem bez udání důvodů o této otázce rozhodl. Rozhodnutí jeho, že se zmíněné útraty opatrovnické nezařaďují jako pohledávka massy, jest odůvodněno, neboť útraty vzešlé činností opatrovníka kridatářova, který prováděl toliko úkony, které by jinak dle §§ 140., 145., odst. 3. konk. ř., kridatář sám bez nároku na náhradu konati měl, nelze uznati za útraty řízení konkursního dle §u 46. č. 1. konk. ř.
Útraty ty nelze však ani dle §u 10. c. ř. s., § 172. konk. ř., opatrovníku proti konkursní podstatě k náhradě přisouditi, poněvadž zřízení opatrovníka nebylo vyvoláno nějakým jednáním konkursní podstaty, nýbrž tím, že kridatář sám podal návrh na nucené vyrovnání, tak že tu podmínek §u 10. c. ř. s. není.
Mimořádnou dovolací stížnost zamítl nejvyšší soud jako nepřípustnou dle §u 528., odst. 1. c. ř. s., jehož v tomto případě sluší použiti dle §§ 172. a 176., odst. II. konk. ř.
(Rozh. nejvyšš. soudu ze dne 3. listopadu 1915, č. R II 729/15.) Dr. Halouzka.

Citace:

Náleží-li útraty opatrovníka k činu ustanovení úpadci meškajícímu na bojišti do útrat konkursní podstaty?. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 8, s. 383-384.