Jaký vliv má používání automobilu na pojištění proti úrazu?

Robert M., jenž si za účelem objednání nábytku zajel dne 9. června 1914 do Prahy, utrpěl na zpáteční cestě následkem neopatrnosti řidiče těžké poškození na těle, jemuž podlehl.
Žaloba jeho dědiců na pojišťovací společnost na zaplacení pojištěné sumy 30000 K byla obchodním soudem v Praze zamítnuta a vrchní soud zemský pro království České rozsudek ten potvrdil.
C. k. nejvyšší soud dovolání žalobců nevyhověl.
Důvody:
Dovolání, opírající se o dovolací důvody §u 503. čís. 2. a 4. c. ř. s.) je bezdůvodno.
Dle §u 7. odst. 1. a 3. všeobecných pojišťovacích podmínek, jež pro přítomný případ jsou směrodatný, má pojištěný ihned oznámiti společnosti dopisem doporučeným, změní-li během pojištěnosti své povolání, svou živnost nebo své zaměstnání anebo nastanou-li v provozování jeho živnosti neb obchodu, jak je byl ve svém návrhu uvedl, podstatné změny. Má-li změna taková za následek zvýšení nebezpečí úrazu pro pojištěného, jest platiti prémii vyšší i přerušuje se ručení společnosti ode dne nastalé změny až do vyhotovení písemného prohlášení společnosti, že vzala změnu na vědomí a že obdržela dodatečnou prémii.
Tentýž následek nastává, oddá-li se pojištěný během pojištění sportu, jehož byl ve svém návrhu neuvedl.
Že by ručení žalované společnosti za automobilový úraz, přihodivší se Robertu M. dne 9. června 1914, bylo přerušeno — 356 —
z toho důvodu, že se Robert M. za trvání svého pojištění oddal sportu v návrhu neuvedenému, a to sportu automobilovému, netvrdí se v žádném z obou rozsudků stolic nižších. Oba rozsudky tyto vylučují naopak ručení společnosti proto, že Robert M. neoznámil ve smyslu prvého odstavce §u 7. podmínek pojišťovacích společnosti podstatnou změnu, nastalou u provozování obchodu jeho v návrhu uvedeného, opatřením si a používáním automobilu. V neprovedení důkazu o tom, provozoval-li Robert M. jízdu automobilem jakožto sport, nelze tedy již z toho důvodu spatřovati vadu řízení odvolacího ve smyslu §u 503. čís. 2 c. ř. s, jež by vadila zevrubnému probírání a důkladnému posouzení rozepře. Vady takové nelze však důvodně shledati ani v tom, že ani soud odvolací nepřipustil důkazů nabízených stranami o způsobu a rozsahu používání automobilu Robertem M. a zejména o tom, že Robert M. opatřiv si a používaje automobilu, nezměnil v podstatě svého pravidelného zaměstnání.
Je jisto, že Robert M., vyplňuje smluvní formulář, uvedl na otázku společnosti po svém povolání resp. zaměstnání, že je rolníkem. Soudním doznáním žalujících, obsaženým v protokole jednacím, jež hodnotiti dlužno ve spojení s přednesením přípravného spisu, je zároveň ve smyslu §u 266. c. s. ř. prokázáno, že Robert M., jenž dříve objíždíval dvory jím spravované koňmo, od jara 1914, kdy si opatřil automobil, vykonával tuto správní kontrolu za pomoci automobilu. Toto zástupcem žalujících při ústním jednání před soudem procesním učiněné soudní doznání, jež, poněvadž je protokolováno dle §u 215. c. ř. s., pokládati dlužno za skutečně učiněné a dle §u 266. c. ř. s. dalšího důkazu nepotřebuje, stačí však v plné míře k rozhodování této věci. Neboť nepodléhá pražádné pochybnosti, že oekonom, jenž spravuje podléhající mu dvory, objíždíval je dříve jen vozmo, resp. koňmo, později však dozor ten obstarává pomocí automobilu, uvedl v provozování svého pravidelného zaměstnání, svého obchodu, změnu zvyšující pro něho nebezpečí úrazu, tudíž podstatnou, jakáž zavazuje ho dle § 7. pojišťovacích podmínek oznámiti ji společnosti s tím účinkem, že ručení společnosti suspendováno jest až do dne vyřízení tohoto oznámení a ovšem přirozeně tím spíše v případě úplného opomenutí oznámení takového.
Výrok v odpor vzatého rozsudku, že úraz přihodivší se Robertu M. není kryt uzavřeným pojištěním, není tedy stižen ani vadou povahy řízení naznačené v §u 503. č. 2. c. ř. s., ani není právně mylný ve smyslu §u 503. čís. 4. c. ř. s.
Že hojné, ba pravidelné používání automobilu pojištěncem zvyšuje nebezpečí úrazu, bylo již případně dolíčeno soudy nižšími a plyne nad to též z motivů zákona o ručení za automobily. Při tom ovšem je lhostejno, jde-li o užívání automobilu vlastního neb najatého. Náhled revise, že žalovaná by v každém případě musila — 357 —
ručiti za úraz přihodivší se Robertu M., kdyby byl nastal při popoužití automobilu nájemního, nemůže tedy dojiti souhlasu; neboť použití automobilu nájemního může se stanoviska §u 7. odst. 3. pojišťovacích podmínek přívoditi suspensi ručení společnosti, dlužno-li používání takové kvalifikováti za podstatnou nebezpečí úrazu zvyšující změnu v provozování obchodu pojištěncova.
Že žalovaná společnost nebyla u příležitosti obnovení smlouvy pojišťovací v roce 1910 se své strany povinna pojímati ve smlouvu ustanovení hovící zatím nastalému rozvoji automobilismu a že prostřednictvím téhož agenta, který také sprostředkoval pojišťovací smlouvu mezi Robertem M. a žalovanou, provedené pojištění šoféra M. samým Robertem M. nemůže nahraditi v §u 7. podmínek pojišťovacích předepsané ohlášky společnosti, bylo případně dovoděno již v rozsudcích obou nižších instancí.
(Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 26. října 1915 č. R VII 542./15). Hamberger.

Citace:

Jaký vliv má používání automobilu na pojištění proti úrazu?. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 8, s. 373-375.