K výkladu § 28. tisk. zákona.

C. k. nejvyšší soudní a zrušovací dvůr zamítl zmateční stížnost A. J., podanou proti rozsudku c. k. kraj. soudu v O. ze dne 31. března 1914 Vr IX 1797/13 / 65 , jímž byl uznán vinným zločinem urážky Veličenstva dle § 63. tr. z.
Důvody:
Zmateční stížnost vytýká dle § 281. č. 5 tr. ř., že soudní dvůr neudává jednak žádných důvodů pro výrok o vině obžalovaného dle § 63. tr. z. v subjektivním směru, jednak že uvedené důvody jsou nejasné a neúplné.
Posledním tvrzením jest již vyvráceno tvrzení o nedostatku důvodů, ježto se přiznává výslovně, že zde důvody jsou, kdežto jen úplný nedostatek důvodů by mohl tvořiti důvod zmatečnosti ve smíněném směru.
Další formální vada jest prý v tom, že se soudní dvůr nezabývá zodpovídáním se obžalovaného, že pokládal za beztrestné přečtení stati obsahující zlomek řeči z říšské rady. Navazujíc na to a uplatňujíc též hmotné důvody zmatku ve smyslu § 281. č. 9 a), b) tr. ř., dovozuje stížnost, že předčítání aneb diktování nějaké stati tvořící úryvek z řeči pronesené na říšské radě, nemůže tvořiti skutkovou podstatu zločinu urážky Veličenstva následkem beztrestnosti poskytnuté pravdivým sdělením o veřejných jednáních říšské rady, aneb že má obžalovaný aspoň nárok na beztrestnost dle § 2. e) tr. z., poněvadž pokládá předčítání takové stati za zákonně přípustné. — 86 —
Ve všech těchto směrech jest však zmateční stížnost zjevně neodůvodněná.
Sluší sice připustiti, že ustanovení posledního odstavce §u 28. tisk. zák., kdyby se vykládal nezávisle na ostatním obsahu tohoto místa zákona, mohlo by snad připouštěti výklad, že mu přísluší všeobecný význam v tom smyslu, jak se toho domáhá stěžovatel, že -totiž jsou veškerá pravdivá sdělování o veřejných jednáních říšské rady a zemských sněmů beztrestná. Leč takového postupu nelze voliti, ježto by odporoval všeobecným pravidlům, stanoveným pro výklad zvláště § 6. obč. zák.
Nesmí se především pouštěti se zřetele, že ustanovení zákona, jež zaručuje beztrestnost pravdivých sdělení zmíněného druhu, nevyskytuje se ani ve všeobecném zákoně trestním, ani v zákonech ústavních, nýbrž že jest obsažena jen v zákoně tiskovém, a to mezi předpisy o trestních činech, jež jsou spáchány obsahem tiskopisů.
Již z této všeobecné úvahy plyne, že toto ustanovení zákona o tisku může a smí platiti jen pro výrobky tisku a jedině pro osoby při tom v úvahu přicházející (§§ 1., 4. a 5. tisk. zák.).
Leč nehledíc k tomu, nelze s úspěchem pro stanovisko zmateční stížnosti uplatňovati ani předpisu posledního odstavce § 28. tisk. zák. samotného, vykládá-li se v souvislosti s ostatním obsahem tohoto paragrafu, s nímž tvoří organický celek. Neboť slůvko »naproti tomu«, jež jest úvodem tohoto odstavce, jest dle svého mluvnického a logického významu jasným poukazem na to, co jest řečeno v předcházejících ustanoveních. Za ono ustanovení, jemuž především tento poukaz platí, může se vzhledem k úvodním slovům prvého odstavce odpovídajícím zmíněnému slovu (»pokud obsahem nějakého tiskopisu«) pokládati jen tento odstavec, zvláště když druhý a třetí odstavec jsou dle svého obsahu jen bližším rozvedením a doplněním prvého odstavce.
Mluví-li tedy prvý odstavec o trestnosti činů spáchaných obsahem tiskopisu, poslední odstavec pak stanoví výminku z toho pro pravdivá sdělení o veřejných jednáních dotyčných zákonodárných sborů, jest vzhledem k nesporné vnitřní souvislosti obou odstavců na bíledni, že se imunita může týkati jen sdělení tiskem.
Jako výminečné ustanovení musí se však předpis posledního odstavce §u 28. tisk. zák. vykládati přísně a nesmí se tedy rozšiřovati na jinaká ne tiskem rozšiřovaná pravdivá sdělování zmíněných jednání.
Snaží-li se však zmateční stížnost z omylu obžalovaného o beztrestnosti pravdivých sdělování o veřejných jednáních říšské rady dovozovati krátce nedostatek zlého úmyslu ke zločinu nutného, stačí v tomto ohledu poukázati na všeobecné ustanovení §u 3. tr. z. Neboť poslední námitkou jest uplatňován jen mylný názor o posledním odstavci §u 28. tisk. z., jehož ustanovení dlužno klásti na roven předpisům všeobecného zákona trestního a takový mylný — 87 —
názor nemůže dle § 3. tr. z. pachatele ospravedlniti; dle toho týká se však domnělé pominutí dotyčného zodpovídání se obžalovaného při odůvodnění rozsudku zjevně okolnosti pro otázku viny bezvýznamné, a nemůže tedy býti s úspěchem uplatňováno jako neúplnost dle § 281. č. 5 tr. ř., ježto zmíněný formální důvod zmatečnosti jest odůvodněn jen neúplností výroku o rozhodných skutečnostech.
(Rozh. nejv. s. ze dne 11./12. 1914 Kr III 90/14 / 6) Vlček.

Citace:

K výkladu § 28. tisk. zákona. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 2, s. 103-105.