Obecní strážník, plnící rozkaz starosty, k němuž tento nebyl formálně oprávněn (věcně příslušný), není ve výkonu rozkazu vrchnostenského po rozumu §u 81. tr. z. a nepožívá tudíž ochrany tohoto místa zákona.

Kasační soud vyhověl zmateční stížnosti obžalované M. B. a osvobodil ji od obžaloby pro zločin veřejného násilí dle §u 81. tr. z., pro nějž .odsouzena byla rozsudkem krajského soudu v N. J. ze dne 24. října 1914, č. j. Vr VI 1008/14 / 14, poněvadž prý se začátkem září 1914 v T. obecnímu strážníku F. P. ve výkonu jeho služby, správně ve výkonu vrchnostenského příkazu, v úmyslu, aby tento výkon, totiž otevření stáje a odvedení telete, zmařila, násilným vztažením ruky zprotivila.
Důvody:
Dle zjištění rozsudku odebral se obecní strážník F. P. do stavení manželů F. a M. B. za tím účelem, aby jim z příkazu starosty tele, v jejich držbě jsoucí, na něž si však činil nárok F. L., kdyby ho nechtěli dobrovolně vydati, odňal a odevzdal F. L-ovi. Zmíněné tele bylo totiž L-em svého času i s krávou jmenovaným manželům prodáno a odevzdáno. Když F. a M. B. prodlévali se zaplacením kupní ceny, splatné teprve po uzavření kupu a za zvláštních podmínek, žádal L. od nich navrácení obou dobytčat. Ježto této žádosti, neopírající se o žádnou předchozí úmluvu, nebylo ohledně telete, zatím dále prodaného, s odkazem na protipohledávku vyhověno, dovolával — 271 —
se L. pomoci starosty, načež tento dal obecnímu strážníku hořejší příkaz.
Sborový soud prvé stolice uznal pak obžalovanou M. B. vinnou dle §u 81. tr. z. proto, ježto obecního strážníka, když se chystal otevřití dvéře stáje za účelem uskutečnění příkazu jemu daného, v úmyslu, aby tento výkon zmařila, dvakráte rukou uhodila.
Opírajíc se o § 281. č. 9. a) tr. ř., brojí obžalovaná proti výroku nad ní vynesenému, ježto prý jest právně mylný p ochrana §u 81. tr. z. přísluší prý jen řádnému výkonu vrchnostenského orgánu, nucené dobývání popřeného civilního nároku nemůže prý však býti uznáno za řádný výkon úřední obecního orgánu.
Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění.
Osobám v §u 68. tr. z. zmíněným přísluší zvláštní ochrana §u 81. tr. z. jen s podmínkou, že v době odporu, násilně jim kladeného, byly ve výkonu vrchnostenského příkazu aneb svého úřadu neb své služby.
Že obecní strážník náleží ke kruhu úředních osob v §u 68. tr. z. jmenovaných, nemůže býti bráno v pochybnost.
V tomto případě jest dále též zjištěno, že obecní strážník byl v době, kdy mu bylo kladeno násilí v cestu, ve výkonu příkazu obecního starosty.
Otázkou jest pouze, lze-li tento příkaz pokládati za příkaz »vrchnostenský« po rozumu §u 81. (68.) tr. z. čili nic.
Na tuto otázku nutno dáti rozhodně zápornou odpověď.
O vrchnostenském příkazu mohlo by se mluviti jen tehdy, kdyby starosta byl býval aspoň formálně oprávněn k udělení příkazu.
Tomu však tak není.
V případě, o kterém zde řeč, běželo o nucené uplatňování soukromého nároku právního, nikoli snad obce samotné, nýbrž osoby třetí.
Takové záležitosti jsou však starostovi zásadně odňaty, a nelze zvláště ani v § 27., odst. 2. č. 2., ve spojení s § 55. ob. ř. pro Moravu, poukazujícím na § 27., spatřovati zákonné opory pro zásadní přípustnost zakročování obecního starosty při dobývání soukromých pohledávek. To již proto ne, ježto — jak ostatně z úvodních slov §u 27. (»co se dotýká především zájmů obce... V tomto smyslu patří ...«) patrno, — spočívají citovaná právě ustanovení zákonná na veřejných ohledech a mají na zřeteli jen taková jednání obecních starostů, která — pokud neběží již, zvláště v rámci §u 55., o zákonnou působnost obce ve směru trestním resp. v prvé řadě správněprávním, — mají hájiti všeobecné zájmy a podporovati obecné blaho. Jen taková, péči o bezpečnost osoby a vlastnictví věnovaná jednání obecních orgánů, jež — 272 —
dlužno provésti ve výkonu místní policie, jsou vzhledem k této své vlastnosti svěřena zvláštní ochraně státu. Obecní starosta může tedy, pokud přichází v úvahu bezpečnost osoby a vlastnictví, na př. chrániti stávajících poměrů proti násilným změnám, aneb učiniti taková zatímní opatření, jež jsou nutná k zachování veřejného pokoje a pořádku, nesmí však žádným způsobem vsahovati do sféry soukromých zájmů a dáti nucené dobývati soukromé nároky třetích osob. K tomu ho nezmocňuje ani ustanovení č. 11 §u 27. zmíněného řádu obecního, zvláště když se zde mluví jen o pokusech smíru.
V tomto případě mělo býti příkazem starosty napomáháno pouze soukromému zájmu jiné osoby a měl býti nucené vymáhán civilní nárok — dokonce popřený a snad vůbec neexistující. K takovému příkazu byl starosta věcně absolutně nepříslušen, tedy také formálně neoprávněn. Je-li tomu tak, není udělení příkazu obecnímu strážníku žádným výkonem úřadu, příkaz není žádným rozkazem vrchnostenským, není zde proto ani skutkové podstaty §u 81. tr. z. V úvahu přicházejí spíše předpisy §u 339. a 344. obč. z., dle nichž držba, ať jest jakékoli povahy, nesmí býti rušena a rušený jest oprávněn chrániti své držby a pakliže by — jako zde — pomoc soudce mohla snad přijití pozdě, odvraceli násilí přiměřeným násilím.
Výrok o vině dle §u 81. tr. z. jest tudíž právně mylný a bylo proto odůvodněné zmateční stížnosti vyhověti a obžalovanou, poněvadž dotčený nežádal za potrestání pro urážku na cti, od žaloby osvoboditi.
(Rozhodnutí nejvyššího dvoru soudního a zrušovacího ze dne 22. ledna 1915, č. j. Kr III 199/14 / 5.) —i—

Citace:

Obecní strážník, plící rozkaz starosty, k němuž tento nebyl formálně oprávněn (věcně příslušný), není ve výkonu rozkazu vrchnostenského po rozumu §u 81. tr. z. a nepožívá tudíž ochrany tohoto …. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 6, s. 288-290.