K výkladu § 6. b) zák. ze dne 5. května 1869 č. 66. ř. z. a § 2. zák. shromažďovacího.

C. k. nej vyšší soudní a zrušovací dvůr nalezl na zmateční stížnost generální prokuratury ku zachování zákona proti rozsudku c. k. kraj. soudu v Ol. jako soudu odvolacího ze dne 18./3. 1915, Bl 58/15 / 8, jímž obžalovaní J. L. a J. M. uznáni vinnými přestupkem dle § 9. zák. ze dne 5./5. 1869, č. 66 ř. z., a nařízení veškerých ministerstev ze dne 25./7. 1914, č. 158 ř. z., takto právem:
Rozsudkem c. k. kraj. jako odvolacího soudu v Ol. ze dne 18. března 1915, —-88-—, porušen byl zákon v ustanoveních §§ 6., lit. b), a 9. zák. ze dne 5./5. 1869, č. 66 ř. z., rozsudek tento se zrušuje a oba obžalovaní se od obžaloby pro přestupek dle § 9. téhož zák. dle § 259. č. 3. tr. ř. osvobozují.
Důvody:
Rolník J. L. v Hn. pozval dne 31./1. 1915 obecním sluhou J. S. šest jménem uvedených místních rolníků ku společnému rozhovoru o zamýšleném zvýšení cen mléka do hostince Jakuba M. a radil se pak s nimi u zvláštního stolu v tomto hostinci, který současně též jinými osobami byl navštíven, o tomto předmětu. Ze stejného podnětu svolal i rolník J. M. v Hn. 3./2. 1915 obecním sluhou rovněž šest jménem uvedených osob do hostince Emila M., kde za zvláštním stolem v témže hostinci, kde rovněž i jiní hosté byli, o témže předmětu rokovali.
Při hlavním přelíčení u c. k. okres, soudu v Ol. na základě četnického oznámení konaném odvolávali se obžalovaní J. L. a J. M., na to, že pozvaní hosté u zvláštního stolu seděli, že hovor se vedl v obyčejném tonu rozmluvy a že z ostatních hostů se o ně nikdo nestaral. Bylo docela nenápadně mluveno a o to postaráno, aby nikdo nepozvaný se mezi ně nevměšoval a neslyšel, o čem mluví.
Rozsudkem c. k. okr. soudu v Ol. z 26./2. 1915, U X 3172/15 / 3 byli J. L. a J. M. od obžaloby pro přestupek dle §§ 2., 19. zák. ze dne 15./11. 1867 č. 135 — 276 —
dle § 259. č. 3. tr. ř. osvobozeni, ježto soud nevzal za prokázáno, že se tu jednalo o shromáždění všeobecně přístupné a že proto obžalovaní nebyli povinni toto shromáždění úřadu oznamovati.
Mimochodem budiž podotknuto, že při subsumování skutkové podstaty pod zákon shromažďovací zůstaly nepovšimnuty předpisy §§ 1. a 6. b) zák. ze dne 5./5. 1869 č. 66 ř. z. a nař. veškerých ministerstev ze dne 25./7. 1914, č. 158 ř. z.
K odvolání veřejného žalobce byl uvedený rozsudek nálezem c. k. kraj. soudu v Ol. jako soudu odvolacího ze dne 18./3. 1915, 8158/15 změněn v tom směru, že oba obžalovaní uznáni vinnými přestupkem dle § 9. zák. ze dne 5/5. 1869, č. 66 ř. z., a nař. veškerého ministerstva ze dne 25./7. 1914, č. 158 ř. z., jehož se dopustili tím, že 31./1., potažmo 3./2. 1915 v hostinci Jak. M. vztažmo Em. M. shromáždění ve smyslu § 2. zák. z 15./11. 1867, č. 135 ř. z., uspořádali. Odvolací soud měl za to, že obžalovaní tím, že schůzku jmenovitě pozvaných šesti osob k poradě o mléčné otázce v hostinské místnosti všeobecně přístupné pořádali, dali této schůzce, která sama o sobě by snad jen povahu soukromé společnosti měla, ráz všeobecně přístupného shromáždění.
Tímto nálezem odvolacího soudu byl porušen zákon v ustanoveních §§ 6., lit. b), 9. zák. z 5-/5. 1869, č. 66 ř. z.
Předesláno budiž, že příslušnost soudu k rozhodování ve smyslu § 9. zák. z 5./5. 1869, č. 66 ř. z., a nař. veškerých min. z 27./7. 1914, č. 158 ř. z., odvolací stolicí byla pro tento případ právem uznána. Neboť přes nejasné znění zákona mohou pod úřady v § 9. cit. zák. k vyměření trestů jako »zákonně povolanými« v daném případě dle analogie skutkové podstaty dle §§ 2. a 19. zák. shrom. býti vyrozumívány přec jen soudy v § 19. zák. shrom. uvedené, ježto nelze míti za to, že by porušení předpisů zákona shrom. k uvalení mírnějších trestů § 19. zák. shrom. soudové, přísnějších pak trestů § 9. zák. z 5./5. 1869, č. 66 ř. z., úřadové správní byli povoláni. Nálezu odvolacího soudu jest také položen za podklad správný názor, že v případě suspense čl. 8. stát. zákl. z. z 21./12. 1867, č. 142 ř. z., konání soukromých shromáždění, která na pozvané hosty omezena jsou, není dle § 6. lit. b) zák. z 5./5. 1869, č. 66 ř. z., zakázáno.
Takovéto schůzky nepodléhají zákonu shromažďovacímu, ony jsou v § 2. zák. shromaž. jen k vymezení veřejných schůzí zmíněny.
Shromážděním v § 2. zák. shrom. míněným mohou tedy v § 6. lit. b) zák. o výminečném stavu býti vyrozumívány jen lidová shromáždění neb veřejné schůze.
Právně mylný jest však rozsudek odvolací stolice, pokud má — 277 —
za to, že v daném případě nejedná se o soukromé shromáždění, na zvané hosty omezené.
Že ohledně osobního (individuálního) pozvání bylo vyhověno předpokladům, kterých, pokud se týkají shromáždění na zvané hosty omezených, šetřiti dlužno (plen. rozh. z 17./2. 1891, č. 864 č. sb. 1418, 11./10. 1892 č. 11963 č. sb. 1615, 25./10. 1892 č. 12480 č. sb. 1628 a j.), se také v rozsudku odvolací stolice nepopírá.
Nelze však přisvědčiti názoru, že schůzky již pro onu skutečnost, že byly položeny do hostinské místnosti všeobecně přístupné, se staly všeobecně přístupnými shromážděními ve smyslu § 2. zák. shromaž. Ovšem dlužno při shromážděních na pozvané hosty omezených požadovati, aby o vyloučení osobně nepozvaných osob od účastenství na schůzi bylo náležitě postaráno. Přece však pouhou skutečností, že dle prostorných, poměrů čistě místní účast nepovolaných osob na poradách u zvláštního stolu obyčejným hlasem konaných byla vyloučena, není sporným schůzkám povaha shromáždění na zvané hosty omezených ještě vzata.
Z okolností, že svolavatelé počet pozvaných na docela malý kruh omezili, ač dle předmětu rozhovoru bylo na bíledni, aby větší počet na této otázce interesovaných byl pozván, a že porady se konaly u odděleného stolu v obvyklém tonu řeči, možno souditi, že chtěli hned předem čistě soukromý fáz rozhovoru chrániti. Bylo-li to tedy jejich úmyslem, pak jim bylo na vůli ponecháno, bez ohledu na místo pořádání ostatní návštěvníky hostince nejen z účastenství na poradě, nýbrž i z místní přítomnosti oddáliti, po případě poradu po dobu přítomnosti nepovolaných přerušiti, a také nevyplývá z ničeho, že by účastenství třetích osob na poradě v jakékoliv formě se bylo stalo.
Prvý soudce z toho opatření, že jen nepatrný počet pozvaných hostů tvořil uzavřenou, klidně jednající společnost, vyvozoval, že náležité opatření se stalo, aby vměšování nepozvaných třetích osob bylo zabráněno.
Odvolací stolice prohlašuje sice, že svolavateli žádných opatření nebylo učiněno, aby větší nekontrolované množství lidí poradám sedmi osob nebylo přítomno, než rozsudek postrádá odůvodnění pro tento odchylující se předpoklad.
Názor odvolací stolice v rozsudku za základ položený by vedl při jeho používání k velmi citelným obmezením společenského života, který účelem shromažďovacího zákona odbývání schůzí, které ze stanoviska veřejného pokoje a řádu možnost úředního dozoru vyžadují, zákonně upraviti, není požadován.
Schůzky, o něž se zde jedná, jeví se při správném posuzování skutečně jen jako soukromé shromáždění, na zvané hosty omezené, a odbývání jejich proti předpisům § 6. lit. b) zák. z 5./5. 1869, č. 66 ř. z., nejedná. — 278 —
Bylo proto dle §§ 33., 479., 492. tr. ř. nalézti, jak nahoře uvedeno.
(Rozh. nejv. soud. a zruš. dvoru z 13. července 1915, Kr III 156/15.) Vlček.

Citace:

K výkladu § 6. b) zák. ze dne 5. května 1869 č. 66 ř. z. a § 2. zák. shromažďovacího.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 6, s. 293-296.