Příspěvek k ustanovení § 330. ex. ř.

V exekuční záležitosti vymáhajícího věřitele c. k. eráru proti povinnému R. D. o 569 K 20 h vyhověl c. k. nejvyšší soud dovolací stížnosti vymáhajícího věřitele do usnesení soudu rekursního, — jímž bylo změněno povolení exekuce okresního soudu v B. a jímž byl návrh exekuční zamítnut — a obnovil povolení exekuce soudu prvého.
Odůvodnění:
Předchozí stolice vyhověla stížnosti povinného a zamítla exekuční návrh c. k. eráru ze dvou důvodů. Shledala, že exekuční titul (výkaz berního úřadu v Brně o nedoplatcích ze dne 24. července 1914, č. 1268) nestačí formálně, poněvadž doložka vykonatelnosti není podepsána Okresním hejtmanstvím, nýbrž berním úřadem. V ohledu věcném byl rekursní soud názoru, že předmět exekuce je výměnek, jehož roční cena nepřevyšuje 600 K a na nějž dle § 330. ex. ř. nelze vésti exekuci.
Žádný z obou důvodů není opodstatněn.
Když rekursní soud se dovolává předpisu, dle něhož berní úřad má dle obcí předložití okresnímu hejtmanství vždy prvého měsíce února, května, srpna a listopadu výkaz o nedoplatcích daní, dle něhož pak okresní hejtmanství má tyto výkazy zkoumati, případně opravili a do tří dnů, opatřené doložkou, že má býti exekuce vykonána (nikoli doložkou vykonatelnosti), vrátiti bernímu úřadu, — 262 —
zaměňuje rekursní stolice očividně tyto výkazy, které jsou především určeny, alby tvořily podklad pro vymáhání nedoplatků cestou správní, za listiny, jež ve smyslu výnosu ministerstva financí ze dne 18. ledna 1898, č. 58418/97, mají býti obzvláště vyhotoveny a formálně vyznačiti nárdk eráru, a které mají sloužiti jako přílohy k soudním návrhům na exekuci. Ani § 1. č. 13, ani § 54. ex. ř. neobsahují ustanovení o tom, který úřad má potvrditi vykonatelnost nedoplatků daní; naopak prvé místo zákonné poukazuje na stávající předpisy. Předpis, který dříve byl v platnosti, že takové tituly exekuční mají býti podepsány okresním hejtmanstvím, byl zrušen výnosem c. k. ministerstva financí ze dne 21. dubna 1913, č. 45257/10, a byly berní úřady zmocněny, aby potvrzovaly vykonatelnost nedoplatků daní samy. Není možno dle toho shledati závadným výkaz o nedoplatcích, jak byl předložen.
Pokud se týče věcných úvah soudu rekursního, dlužno podotknouti toto:
Vzhledem na zákaz novot stávající pro řízení opravné mohou přijití v úvahu pro rozhodnutí toliko návrh na exekuci a kniha pozemková, resp. smlouva ze dne 21. srpna 1906, na níž se zakládá užívací právo povinného. Ostatní skutkové přednesení, obsažené ve stížnosti povinného, musí zůstati nepovšimnuto. Uvedená listina není však co do obsahu daleko způsobilou, aby zjednala jasnost ohledně povahy práva, na něž se vede exekuce, zejména nedá se zjistiti na základě této listiny, jde-li o užívací právo, jež je svrchovaně osobní a jehož nelze postoupiti (§ 507. všeob. obč. zák.), či o právo, ohledně něhož dlužno užiti ustanovení § 330. ex. ř. Naproti tomu má již význam vedlejší, když se ještě dodává, že názor, že užívací právo manželů D. má cenu 120 K, není přece možno opříti jedině o to, co strany smluvní uvedly v tomto ohledu v listině.
Stížnost povinného nebyla za tohoto stavu nijak vhodným prostředkem, aby právo mu náležející chránil protiúkonem exekučním, poněvadž toliko výslechem stran, případně dalšími šetřeními možno si zjednati spolehlivý podklad, zda se jedná v tomto případě skutečně o právo, na něž nelze vésti exekuci dle platných předpisů (§ 39., odst. 2. ex. ř.).
Uvádí-li povinný ještě ve své stížnosti, že právo bytu, náležející mu společně s osobou druhou, jak je stanoveno smlouvou ze dne 21. srpna 1906, nedá se zpeněžiti a že také z tohoto důvodu sluší zamítnouti návrh exekuční, není to případné již proto, že smlouvou se stanoví také užívání pozemku (zahrady), nehledě ani k již svrchu naznačené nejasnosti právního poměru.
Nedá se ospravedlniti, že rekursní soud změnil povolení exekuce prvé stolice a zamítl návrh na exekuci. Naopak musí býti ponecháno na vůli povinnému, aby jiným způsobem si zjednal ochranu — 263 —
pro své právo, jež prý je ohroženo. Dle toho slušelo vyhověti dovolací stížnosti c. k. finanční prokuratury, změniti usnesení v odpor vzaté a obnoviti rozhodnutí soudce prvého.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 27. dubna1915, R III 81/15 / 1.) A. K.

Citace:

Příspěvek k ustanovení § 330. ex. ř.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 6, s. 279-281.