K zlomyslnému poškození cizího majetku třeba jest úmyslu pachatelova směřujícího přímo k poškození. Nestačí odůvodnění, že pachatel byl si vědom toho, že bezprávným jednáním jeho by škoda vzejíti mohla, nýbrž třeba odůvodnění, že pachatel přes to odhodlal se poškození způsobiti (k §§ 85. a 468. tr. z. a § 281. č. 5 tr. ř.).

Rozsudkem c. k. zemského soudu trestního v Brně ze dne 10. listopadu 1914, č. j. Vr III 1845/14, uznán byl obžalovaný A. vinným přestupkem poškození cizího majetku spáchaným tím, že při koupání v řece opětovným násilným vzpínáním se na přídu sportovního člunu Dra. B. proti jeho vůli a přes opětovné jeho varování způsobil prasknutí člunu toho a tím jeho zničení. V důvodech rozsudku vzal soud za prokázáno, že obžalovaný poškodil člun vědomě, ježto byl na zlo, jež spojeno jest s jeho jednáním, výslovně upozorněn, že však přes to jednání své úmyslně provedl a tím odhodlal se spáchati zlo, které tedy »rozvážil i zamýšlel«.
Na zmateční stížnost obžalovaného zrušil c. k. nejvyšší soud kasační za souhlasu c. k. generální prokuratury rozsudek jako zmatečný a odkázal věc k novému projednání a rozhodnutí příslušnému c. k. okresnímu soudu.
Důvody:
Soud zjišťuje v subjektivním směru v důvodech rozsudku, že obžalovaný jednal při poškození veslařského člunu vědomě, ježto byl na zlo, jež bývá spojeno s jeho jednáním, upozorněn, že se však přes to odhodlal spáchati toto zlo, že je tedy přímo rozvážil a zamýšlel a tudíž jednal ve smyslu §u 1. tr. z. v úmyslu, poškoditi zlomyslně cizí vlastnictví. Výrok, že obžalovaný jednal vědomě — 138 —
jest ovšem formálně odůvodněn poukazem na výpověď svědka Dra. B., který dosvědčil, že obžalovaného upozornil s počátku žertem, pak ale vážně a rozhodně, že by mohl svým jednáním způsobiti na člunu škodu, která by případně mohla převyšovati 100 zlatých, že však obžalovaný přes to pokračoval ve svém jednání, až přidá člunu začala praskati a voda vnikla do člunu. Leč pro výrok, že se obžalovaný, ač byl upozorněn na možné zlo, přece jen odhodlal je způsobiti, neuvedl soud vůbec žádných důvodů. Příslušné zjištění jest však pro výrok o vině obžalovaného rozhodným, ježto k výroku o vině pro zlomyslné poškození cizího majetku jest potřebí úmyslu pachatele, směřujícího přímo ku poškození. Odůvodnění v tomto směru bylo však v daném případě tím nutnější, ježto obžalovaný — v době činu ještě ne 18 let starý chasník s dobrou pověstí — dle výpovědi poškozeného při koupání uchopil přídu člunu a tlačil jí dolů, aby si na ni sedl, a poněvadž celá věc byla s počátku i Drem. B. považována jen za žert a Dr. B. připouští sám možnost, že si obžalovaný nebyl vědom toho, co vlastně činí, a že neměl úmyslu směřujícího ku poškození cizího jmění, takže se nedá předem vyloučiti pouhé kulposní jednání, aneb pouhá svévole.
Bylo proto zmateční stížnosti opřené o § 281. č. 5. tr. ř. vyhověti, rozsudek ve výroku o vině v odpor vzatém, jakož i ve výrocích souvislých jako zmatečný zrušiti a naříditi nové jednání v rozsahu zrušení u příslušného nyní věcně okresního soudu.
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího a zrušovacího soudu ze dne 19. ledna 1915, č. j. Kr III 216/14.)
Dr. Pavel Krippner.

Citace:

K zlomyslnému poškození cizího majetku tžeba jest úmyslu pachatelova směřujícího přímo k poškození.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 3, s. 155-156.