Uznal-li někdo své nemanželské otcovství a zavázal-li se smírem platiti výživné, nemůže býti někdo jiný žalován na uznání otcovství a poskytování výživného.Důvody:Uznání otcovství k žalobci, učiněné Vilémem P. v nesporném řízení u soudu, jakož i uzavřený na to a poručensky schválený smír o dočasné alimentaci dítěte mají vzhledem k tomu, že běží o statutární práva dítěte, právě tak, jako soudní nález, účinek právní moci nejen mezi žalobcem a W. P., nýbrž proti každému, tedy i vůči nynějšímu žalovanému. Pokud tento právní poměr mezi žalobcem a W. P. nebyl odstraněn, jest tím zjištěno, že W. P. jest nemanželským otcem žalobce; následkem toho, poněvadž dítě dle zákonů přírody může míti pouze jednu matku a jednoho otce, nelze někoho jiného žalovati na uznání otcovství. Právní posouzení odvolacím soudem jest tudíž správné a není zde tedy dovolacího důvodu § 503. č. 4. c. ř. s. — Rovněž ne dovolacího důvodu § 503. č. 2. c. ř. s. Jest sice správné, že zákonná domněnka, založená dle § 163. obč. zák. — 344 —doznáním otcovství, může býti vyvrácena protidůkazem. V tomto případě byl by však tento protidůkaz mohl býti veden jen v poměru mezi žalobcem a W. P. a nad to ještě W. P. samým, kdyby dítě doznání otcovství P. bylo vzalo za základ svým nárokům a P. by to byl popřel. P. však uznal u soudu otcovství dobrovolně, uzavřel smír a tak protidůkaz odpadl a byl znemožněn. Ve sporu mezi nynějšími stranami není již takový důkaz přípustným.(Rozhodnutí nejvyšší ho soudu ze dne 12. října 1915, Rv II 547/15 / 1.) —i—