K výkladu pojmu „přehánění cen“ ve smyslu §u 7. cís. nař. ze dne 1. srpna 1914, č. 194. ř. z.; obchodní zřízenec není již bez dalšího trestně zodpovědným, prodává-li v obchodě svého zaměstnavatele předměty nutné potřeby za přemrštěné ceny tímto stanovené.

Obžalované A. A. a V. K. byly odsouzeny pro přestupek §u 7. cís. nař. ze dne 1. srpna 1914, č. 194. ř. z. Obžalovaná V. K. prodala totiž v obchodě A. A. 5 čtyřhaléřových housek za 24 haléřů, a to poněvadž nebylo v obchodě žádných housek na skladě, ze zvláštní ochoty ze soukromých domácích zásob.
Z důvodů kasačního soudu:
Oba nižší soudové opomněli v tomto případě vyšetřiti a zjistiti výrobní náklady příslušných housek. Nebyly zjištěny ani váha, jakost a skutečná cena jejich, takže nemůže býti ani absolutně, ani relativně přezkoumávána otázka přiměřenosti žádané ceny 24 h za oněch pět housek, jež byly obžalovanými prodány.
Že bylo nařízením místodržitele v království Českém ze dne 10. února 1915, č. 36144, č. 8. zem. zák. nařízeno, že se malé pečivo smí v Čechách vyráběti a prodávati jen ve formě dvojdílných žemlí (císařských) v určité váze za cenu čtyř haléřů za kus, není pro otázku — 367 —
přehánění cen rozhodným. Překročení nejvyšší ceny nemusí býti ještě vyháněním cen do výše, jako opět na druhé straně může býti dána příslušná skutková podstata při zachování nejvyšších cen. Rozhodnou jest otázka, byla-li za předmět nezbytné potřeby, jako jsou housky, u využitkování mimořádných poměrů válečným stavem vyvolaných žádána zřejmě přemrštěná cena. Aby tato otázka mohla býti správně řešena, musila by se zkoumati jednak absolutní přiměřenost ceny housek vzhledem k jejich jakosti a váze, jednak pak relativní přiměřenost ceny obžalovanými žádané vzhledem k nákladům výrobním a provozovacím. K tomuto zkoumání nedostává se však nutných skutkových zjištění. Ve druhém směru musila by býti především zjištěna vlastní cena nákupní obžalovaných, dále výše jinak obvyklého hrubého zisku při dalším prodeji, a teprve kdyby tento zisk byl nepřiměřeně překročen, mohlo by se mluviti o přehánění cen. V tomto případě jsou tato zjištění tím žádoucnější, ježto obžalované tvrdí, že koupily samy housky za cenu 4 haléřů za kus bez slevy, obvyklé dosud pro překupníky. K tomu se druží ještě, že »haléř« jest tou nejmenší možnou přirážkou v malém obchodě, že tedy na příklad při vlastní nákupní ceně 4 haléřů musila by se prodejní cena pěti haléřů u překupníka prohlásiti při jednotlivých kusech bezpodmínečně za přípustnou, neběží-li o prodej většího počtu kusů. Rozsudky nevyslovují se také jasně o tom, v jakém poměru jest V. K. k A. A., zvláště ne o tom, směla-li K. určovati samostatně prodejní cenu housek, aneb musila-li poslouchati pokynů majitelky živnosti A. A. Obchodní zřízenec, který žádá cenu pouze dle pokynů svého zaměstnavatele a jest dle služebního poměru povinen těchto pokynů uposlechnouti, nemůže býti zpravidla činěn zodpovědným za případné jeho přehánění cen, ježto mu obyčejně není ani poskytnuta příležitost, aby se něčeho dověděl o základech pro přezkoumávání přiměřenosti ceny. Takový zřízenec nemůže pak ani věděti, že žádaná cena jest zjevně přemrštěna. Nejedná pak také u využitkování mimořádných poměrů válečným stavem vyvolaných, nýbrž poslouchaje rozkazů zaměstnavatelových. Ježto dosud chybí zjištění shora na přetřes uvedená, jest výrok o vině obou obžalovaných předčasný.
(Rozhodnutí kasačního soudu ze dne 14. září 1915, č. j. Kr II 280/15 / 4.) F. B.

Citace:

K výkladu pojmu "přehánění cen" ve smyslu §u 7 cís. nař. ze dne 1. srpna 1914, č. 194 ř. z.;. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 8, s. 384-385.