Trafikant není osobou provozující obchodní živnost. Má-li objednací lístek podepsaný osobou písma neznalou míti právní účinky, musí bytí zachovány formality §u 886. obč. z.

Okresní soud zamítl námitku nepříslušnosti soudní
z důvodů:
Co se týká místní příslušnosti soudu, tu jest soud tento příslušný jednak jako soud fakturový ve smyslu §u 88., odst. 2. jur. n., neboť žalovaný současně se zbožím obdržel účet s doložkou o splatnosti a žalovatelnosti v B., jak to u žalující firmy všeobecně jest zavedeno a se strany žalovaného není popřeno. Žalovaný popírá fakturovou příslušnost tohoto soudu jedině z toho důvodu, jelikož není obchodníkem, nýbrž rolníkem, avšak potvrzením představenstva obce je zjištěno, že žalovaný kromě rolnictví má také trafiku, jest tedy též obchodníkem, a nezáleží na tom, týká-li se dodané zboží provozování obchodní živnosti kupitelovy. Příslušnost tohoto soudu byla však mezi spornými stranami i výslovně smluvena, jak to pod přísahou potvrdili . . . . . . . a úmluva tato písemně pojata do objednacího lístku. List tento jest řádnou listinou po rozumu §u 886. obč. z., jelikož žalovaný, který neumí psáti, učinil na listině té znamení ruky za přítomnosti dvou svědků, z nichž jeden jméno žalovaného podepsal, jak to stvrzuje . . . . . . Smluvená příslušnost soudu není v daném případě §em 6. zák. splátkového vyloučena, jelikož kupíte! má svoje bydliště v Bosně.
Rekursní soud vyhověl námitce nepříslušnosti
z důvodů:
Žalující strana uvádí sice v žalobě, že současně se zbožím zaklala žalovanému účet, poznámku »splatno a žalovatelno v B.« obsahující, — 300 —
kterýž tato bez námitky přijala. Avšak příslušnost okresního soudu v B. odůvodňuje žalobkyně výslovné písemní úmluvou, kterouž prý žalovaný vlastnoručně podepsal, a pak ustanovením §u 104. jur. n. Dlužno se proto jen tímto důvodem příslušnosti zabývati. Žalovaný popřel ostatně fakturovou příslušnost z toho důvodu, jelikož není obchodníkem, nýbrž rolníkem. Soud prvé stolice však zjistil, že žalovaný kromě rolnictví má také trafiku, že je tedy též obchodníkem a nezáleží na tom, zda-li dodané zboží týká se provozování obchodní živnosti kupitelovy. Avšak nehledě ani k tomu, že žalobkyně sama netvrdila, že žalovaný má také kromě rolnictví trafiku, nelze náhledu prvého soudce již z toho důvodu přisvědčiti, jelikož trafikant obstarává pouze prodej tabáku v drobném pro stát základem uděleného mu k tomu státního zmocnění, a proto ho za živnostníka ve smyslu zákona živnostenského považovati nelze. Pokud však se týče příslušnosti soudu po rozumu §u 104. jur. n., namítá žalovaný, že žádného objednacího listu nepodepsal, aniž znamením ruky opatřil, že čisti a psáti neumí a že mu obsah objednacího listu v příčině příslušnosti soudu nebyl sdělen. Soud prvé stolice považuje objednací lístek, do něhož úmluva o příslušnosti jest písemně pojata, za řádnou listinu po rozumu §u 886. obč. z. Avšak soud rekursní má za to, že zmíněného objednacího lístku nelze považovati za listinu právně účinnou. Neboť směrodatnými jsou v tomto ohledu ustanovení materiálního práva, jež zákonem o civilním řádu moci nepozbyly. Dle výpovědi C. žalovaný psáti neumí. Tu však § 886. obč. z. stanoví: »Kdo neumí psáti, ten ať vezme k tomu dva svědky, z nichž jeden jeho jméno podepíše, a ať doloží obyčejné znamení ruky«. V přítomném případě byl průvodním řízením zjištěn toliko jeden svědek, kdežto druhého svědka na objednacím lístku podepsaného zjištěno nebylo. I kdyby mělo se za to, že skutečně nějaký S. při uzavření smlouvy byl, nebylo přec potvrzeno, že křížek na listině pochází od žalovaného. Listina neodpovídá §u 886. obč. z.
Nejvyšší soud nařídil další šetření ve skutkovém směru.
Důvody:
Dlužno souhlasili s právním posouzením sporné otázky příslušnosti rekursním soudem, projevuje-li tento názor, že prodavatele tabáku v malém, (trafikanta) nelze pokládati za osobu, která provozuje obchodní živnost, a že z tohoto důvodu, ačkoliv žalovaný není pouze rolníkem, nýbrž také trafikantem, nemůže nastoupiti příslušnost soudu faktury dle §u 88. odst. 2. jur. n. Dle státního řádu monopolního ze dne 11. července 1835 jest tabák vyhrazen výlučně zeměpanské disposici pro státní poklad; zvláště to platí též pro prodej výrobků tabákových. Trafikant jest členem v organisaci tabákového — 301 —
důchodu, jest následkem výslovného zmocnění důchodkového úřadu sprostředíkovatelem při prodeji výrobků, sprostředkovatelem mezi státem a konsumenty, a děje se tento prodej pod dohledem finančních úřadů. Vůdčí myšlenka, vyslovená rekursním soudem, dochází výrazu též v zákoně ze dne 16. ledna 1910, č. 20. ř. z. (zákon o obchodních pomocnících), kde se v §u 2. č. 6. trafiky čítají k oněm závodům, jejichž majitelům nepřísluší vlastnost kupce. Mimochodem budiž k tomu podotknuto, že otázka, jsou-li v Bosně ohledně prodeje tabákových výrobků obdobné poměry jako v území platnosti jur. n., nebyla spornou. Pokud přichází v úvahu druhý důvod příslušnosti (§ 104., odst. 1. jur. n.), sluší rovněž souhlasiti s právním posouzením rekursního soudu a dlužno na posouzení to odkázati. Nejsou však bezvadnými vývody předchozí stolice ve skutkovém ohledu. Dle výpovědi . . . . . není vyloučeno, že žalovaný učinil sám znamení křížkem na objednacím lístku; rovněž nelze vylučovati, že při tomto projevu vůle, stal-li se, byl přítomen též druhý svědek . . . . .
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 28. září 1915, c. j. R III 177/15 / 1.) — i—

Citace:

Trafikant není osobou provozující obchodní živnost.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 7, s. 317-319.