Důvodem ku přerušení trestního řízení ve smyslu Nejvyššího vlastnoručního listu ze dne 25. srpna 1914 a nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 26. srpna 1914, věstník min. spravedl. čís. 66, nemůže býti nikdy pouhá existence povinnosti domobranecké, nýbrž toliko skutečné plnění vojenské služby ve vojsku, v zeměbraně aneb domobraně, pokud nastane během trestního řízení v prvé neb vyšší stolici. Zaměstnání ve státně chráněném podniku, byt tento byl i pod dozorem vojenským, jako v závodech Škodových, nelze klásti na roven skutečné službě v domobraně.

Kasační dvůr zamítl zmateční stížnost obžalovaných K. B. a J. B., zámečníků v závodech Škodových, proti rozsudku krajského soudu v Plzni ze dne 7. ledna 1915, č. j. Vr 369/14 / 58, odsuzujícímu je — 273 —
pro činy spáchané před 18. srpnem 1914, a to z následujících, též vývody stížnosti a celý skutkový děj vůbec objasňujících
důvodů:
V odpor vzatým rozsudkem byli uznáni vinnými K. B. zločiny dle §§ 209. a 64. tr. z., jichž se dopustil dne 15. dubna 1914, a J. B. přestupkem dle §u 411. tr. z., spáchaným téhož dne.
Oba obžalovaní opírají svou zmateční stížnost číselně o důvody zmatečnosti č. 9. a) a 11. §u 281. tr. ř., provádějí však věcně jen důvod zmatku č. 9. b) §u 281. tr. ř.
Tvrdí se, že tato trestní věc vzhledem k Nejvyššímu vlastnoručnímu listu ze dne 25. srpna 1914 a nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 26. srpna 1914, věst. min. spravedl. čís. 66, neměla býti zatím dále vedena, ježto oba obžalovaní, kteří kdysi sloužili činně v c. a k. vojsku, jsou povinni domobranou a dle vyhlášek mobilisačních byli povoláni ke službě domobranecké a jest ještě možno, že budou skutečně musiti narukovati.
S těmito vývody nelze souhlasiti.
Možnost, že obžalovaní během nynější války ještě narukují, tedy pouhá existence povinnosti domobranecké, není ještě žádným důvodem ku přerušení řízení. Podmínkou jeho jest naopak skutečné plnění vojenské služby ve vojsku, zeměbraně aneb domobraně, pokud nastane během trestního řízení v prvé neb vyšší stolici.
Bod. 1. shora zmíněného nařízení ministerstva spravedlnosti, který stanoví, že k osobám, výsady požívajícím, nepatří jen osoby, již nyní sloužící, nýbrž i osoby, jež ještě narukují, dlužno vykládati jen v ten smysl, že se Nejvyšší amnestie netýká pouze těch, kteří dne 25. srpna 1914 již vojenskou službu konali, nýbrž i oněch, kteří teprve po tomto dni narukují. To nemění však ničeho na tom, že teprve doba narukování přerušuje řízení. Soudové musí se tedy omeziti na to, že zjistí, nastala-li tato podmínka. Není-li jí, sluší řízení skončiti a pro otázku odpykání pravoplatně uloženého trestu přichází v úvahu jen cesta milosti, pakliže později před nastoupením trestu dojde skutečně k narukování.
K. B. udal při výslechu svém dne 1./9. 1914 sám, že se před 5 týdny hlásil v Plzni jako domobranec, že však jako dělník Škodových závodů v Plzni dostal dovolenou až do dne 31. srpna 1914, a dne 8. října 1914 doplňkem, že jako dělník ve Škodových závodech byl ministerstvem osvobozen od služby domobranecké.
J. B. prohlásil, že byl po mobilisaci ponechán až do odvolání ve svém nynějším zaměstnání jako dělník ve Škodových závodech.
K dotazu krajského soudu v Plzni sdělilo tamější c. k. okresní domobranecké velitelství, že dělníci Škodových závodů, povinní domobranou, jsou sproštěni domobranecké služby v zájmu podniku, že však těchto sproštěných osob nelze klásti na roveň těm, již slouží — 274 —
v domobraně. K dotazu nalézacího soudu byl také soud výnosem c. k. ministerstva spravedlnosti ze dne 10. prosince 1914 č. 38104/14 vyrozuměn, že dle názoru ministerstva spravedlnosti nelze Nejvyššího vlastnoručního listu ze dne 25. srpna 1914 a nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 26. srpna 1914, č. 65. věst. min. spravedl., použiti ani na K., ani na J. B., ježto žádný z nich ve skutečnosti v nynější válce v domobraně neslouží.
Ředitelství závodů Škodových oznámilo ve svém připíše, že K. B. není osvobozen od narukování, že však byl dle výnosu c. a k. ministerstva války ze dne 1. srpna 1914 až do konce srpna 1914 od narukování sproštěn. Po uplynutí této lhůty narukoval sice dle své výpovědi ku svému vojenskému oddílu, leč dostal opět dovolenou do svého civilního postavení, a sice s poznámkou, že má čekati na své »povolání«. J. B. jest prý jako příslušník domobrany druhé výzvy výnosem ministelstva války ze dne 18. října 1914 od narukování sproštěn na neurčitou dobu.
K. B. netvrdil sám, že po svém narukování skutečně sloužil u domobrany. Zmateční stížnosti připouští výslovně, že obžalovaní nekonají činné služby se zbraní, a tvrdí pouze, že také zaměstnání ve Škodových závodech jako podniku státem chráněném (str. 531. věst. min. spravedl. z roku 1914) musí se vzhledem k cís. nařízení ze dne 25. července 1914, č. 155 ř. z., pokládati za službu v domobraně, ježto obžalovaní jsou povinni, ve svém pracovním poměru setrvati, a ježto zbrojní oddělení Škodových závodů vyrábí pouze válečné nářadí a jest pod dohledem c. a k. vojenské komise.
Ani s tímto názorem stížnosti zmateční nelze souhlasiti. Zmateční stížnost připouští sama, že pracovní poměr obžalovaných jest upraven zákonem ze dne 26. prosince 1912, č. 236 ř. z. o válečných úkonech, kterýžto zákon platí též pro osoby, jež nejsou povinny domobranou. Zkoumati sluší jen otázku, narukovali-li obžalovaní již k domobraně a konají-li domobranecké služby. Tuto otázku nutno zodpověděti záporně. Dle §u 6. zákona ze dne 5. července 1912, č. 128. ř. z. o zavedení nového branného zákona, jest svolaná domobrana podřízena po stránce vojenské velitelům vojenským, Jeho Veličenstvem jmenovaným. Dle téhož místa zákona slouží domobrana podle ustanovení v zákoně o domobraně obsažených ku podpoře společné branné moci a zeměbrany. Dle §u 11. č. 3. zákona ze dne 5. července 1912, č. 131. ř. z. o vojenském trestním soudním řádě pro zeměbranu, jsou svolané osoby domobrany, pokud ze zvláštních důvodů nepodléhají vojenské trestní pravomoci, podrobeny zeměbranné trestní soudní pravomoci, kdežto osoby vázané zákonem o úkonech válečných podléhají jen v případě §u 9. tohoto zákona zvláště omezeným způsobem vojenské trestní soudní pravomoci a vojenské disciplinární moci trestní! — 275 —
Z toho patrno, že ani zaměstnání ve státně chráněném podniku, je-li tento i pod dozorem vojenským, nelze klásti na roven službě v domobraně.
Právem tedy nalézací soud pokračoval v trestním řízení přes původní odpor obžalovaných, ježto zde nebylo žádných okolností, na základě nichž bylo i jen dočasně stíhání pro čin vyloučeno (č. 9. b) §u 281. tr. ř.).
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího soudního a zrušovacího dvoru ze dne 24. dubna 1915, č. j. Kr II 62/15 / 5.) —i—

Citace:

Důvodem ku přerušení trestního řízení ve smyslu Nejvyššího vlastnoručního listu ze dne 25. srpna 1914 a nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 26. srpna 1914, věstník min. spravedl. čís. 66, …. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 6, s. 290-293.