Lze zpeněžiti, zabavenou živnost a koncessi hostinskou, když majetník její už dávno ji neprovozuje?

Dlužník A. provozoval v městě L. ve svém domě čp. 59 živnost hostinskou a výčepnickou. Ohledně domu jeho čp. 59 v L. zavedeno bylo dražební řízení exekuční.
Dne 25. dubna 1913 vymohla si vymáhající věřitelka firma B. k vydobytí své vykonatelné pohledávky per 998 K s přísl., pro niž by v nejvyšším podání za dům čp. 59 v L. nebylo bývalo úhrady, povolení exekuce zabavením živnosti hostinské a výčepnické A-ovi dle listu koncesního příslušící a dosud jím v domě čp. 59 v L. provozované a zároveň i zabavení koncese dlužníku ohledně této živnosti jeho udělené. Povolujícím soudem a zároveň exekučním byl okresní soud v L.
Dne 19. května 1913 podala tato věřitelka B. návrh na prodej zabavené hostinské živnosti dlužníka A. dle § 332. ex. ř. Tento návrh však byl okres, soudem v L. zamítnut s odůvodněním, že hostinská koncese jako osobní právo propůjčené určité osobě nepřipouští zcizení neb přenesení na jinou osobu a že tedy nelze hostinskou živnost dlužníkovu zpeněžiti jinak než vnucenou správou neb propachtováním (§ 334., 340. a 341. ex. ř.).
Dne 25. května 1913 dopoledne byla konána u okr. soudu v L. exekuční dražba domu dlužníka A. čp. 59 v L. a udělen byl příklep k domu tomuto vydražiteli C., a poněvadž tento splnil všechny dražební podmínky, ujal se hned držení a užívání tohoto domu.
Dlužník A. měl ještě asi 3 hl. piva na skladě a proto dovolil mu vydražitel C., aby toto pivo ještě v hostinci čp. 59 v L. na svůj účet vytočil. To trvalo asi 3 dny a potom dlužník A., který se již dříve z města L. odstěhoval, odejel načisto z L. do V., kde provozuje živnost řeznickou.
Odpoledne téhož dne podala věřitelka B. návrh na propachtování zabavené živnosti a koncese hostinské dlužníkovi A. v domě čp. 59 v L. patřící a to propachtováním veřejnou dražbou. Návrh ten byl však okr. soudem v L. zamítnut s tím, že soud není způsobilý k vyřízení jeho z těchto
důvodů:
Soudu je nesporné známo, že dlužník se v L. nezdržuje, že se z obvodu okr. soudu v L. odstěhoval, že v obvodě tohoto soudu — 183 —
žádnou živnost hostinskou neprovozuje, že dům, v němž živnost tu vykonával, byl mu exek. dražbou prodán a že tento dům je držen vydražitelem, který také živnost hostinskou vykonává v něm sám. Dle toho není dovolaný soud soudem exekučním, příslušným k rozhodnutí o tomto návrhu (§ 331. ex. ř.). Příslušným soudem k vyřízení tohoto návrhu bude dle § 18. odst. 4. ex. ř. ten soud, kde se nalézají výrobní prostředky, jimiž dlužník živnost hostinskou provozuje, provozuje-li jakou, a tam bude lze propachtovati i koncesi.
Proti tomuto zamítavému usnesení podala věřitelka fa. B. stížnost ku c. k. kraj. soudu v L., který jí vyhověl a usnesení prvního soudu změnil takto:
K vydobytí vykonatelného pohledávání per 998 K s přísl. . . . povoluje se propachtování zabavené živnosti hostinské a výčepnické, kterou povinná strana (dlužník A.) provozuje v domě čp. 59 v L., i s dotyčnou koncesí veřejnou dražbou.
Exekučnímu soudu se ukládá, alby dále po zákonu jednal a zejména zařídil, čeho třeba, ohledně schválení pachtovních podmínek.
Odůvodnění:
Z připíšu obecního úřadu v L. ze dne 28./7. 1913 č. 1863 je patrno. že živnost hostinskou v onom domě provozuje nynější vlastník (vydražitel) C., a také tento slyšen byv u soudu udal, že dne 25. dubna 1913 onen dům v exekuční dražbě koupil, že na to povinný dlužník (A.) asi po 10 dnech z domu toho se vystěhoval a hostinskou živnost onu provozovati přestal.
Také dále zjištěno jest přípisem okresního hejtmanství v R. ze dne 23./7. 1913 č. 23442, že dekretem hejtmanství toho ze dne 24./2. 1909 č. 5054 udělena byla dlužníku O. pro dům čp. 59 v L. koncese k provozování živnosti hostinské a výčepnické a že dlužník A. prohlášením ze dne 9. května 1913 splnomocnil vydražitele a nynějšího vlastníka C., aby on (C.) resp. jím stanovený zástupce D. onu živnost hostinskou za něho tak dlouho, jak okresní hejtmanství dovolí, vedl; že však ani C., ani D., jako náměstkové dlužníka A., jmenovaným hejtmanstvím schváleni nebyli, že C. podáním z 12./6. 1913 o koncesi k provozování živnosti hostinské a výčepnické v domě čp. 59 v L. žádal, že však žádost ta posud vyřízena není.
Uváží-li se, že exekuční zabavení jmenované živnosti, jakož i koncese, která této živnosti je základem, povoleno bylo usnesením c. k okresního soudu v L. ze dne 26. dubna 1913, č. j. . . ., že toto usnesení doručeno bylo dlužníku dne 29./4. 1913 a že stalo se pravoplatným, tu nelze souhlasiti s odůvodněním usnesení v odpor vzatého, že není tu ani živnosti ani koncese hostinské, patřící dlužníku A., a že tu tedy není majetkového předmětu dlužníka A., na který by se mohla exekuce vésti, poněvadž v odůvodnění tom — 184 —
se přehlíží, že každá disposice s onou živností a koncesí po 29. dubnu 1913 se strany dlužníka je vůči vymáhající věřitelce úplně bezúčinnou.
Usnesení v odpor vzaté mimo to onen připiš c. k. okresního hejtmanství se stanoviska právního špatně pojímá, poněvadž ze skutečností v přípise tom uvedených ani nevyplývá, že se dlužník živnosti oné a koncese vzdal, splnomocniv k výkonu nynějšího vlastníka C.
Že tomu tak, dokazují zejména předložené spisy okr. hejtmanství v R. a prohlášení dlužníkovo k nim přiložené.
Nejvyšší soud pak na dovolací stížnosti dlužníka A. potvrdil usnesení soudu rekursního a odůvodnil to jen poukazem ku správnému a stavu věci i zákonu odpovídajícímu odůvodnění soudu rekursního.1
(Rozh. nejv. soudu ze dne 11. listopadu 1913, č. R II 1062/13.)
Poněvadž dlužník A. se z L. odstěhoval, vydražitel C. zástupcem jeho v živnosti živnostenským úřadem schválen nebyl a tedy tu fakticky žádného základu majetkového pro exekuci na hostinskou živnost dlužníka A. v domě čp. 59 v L. jím neprovozovanou nebylo — nehledě k tomu, že byla i příslušnost soudu v L. jako exekučního vzhledem k bydlišti dlužníka A. v městě V. spornou, podal ve V. bydlící dlužník A. k naléhání vydražitele c. k. exekučnímu soudu žádost o zrušení svrchu uvedené exekuce pcto 998 K esc. zabavením živnosti a koncese hostinské v domě čp. 59 v L. dlužníkem A. provozované dle § 39. ad 8. ex. ř., z důvodu, že jak soudu známo, již dávno se z L. vystěhoval a tedy živnost hostinská v čp. 59 v L. vůbec fakticky ani právně již netrvá.
Exekuční soud však usnesením z 5./XII. 1913 tuto žádost zamítl z těchto
důvodů:
Dlužník opírá svůj návrh o tvrzení, že se dne 1. května 1913 z L. odstěhoval, že od té doby živnost hostinskou a výčepnickou v — 185 —
domě čp. 59 v L. neprovozuje, že proto zpeněžení koncese vnucenou správou a propachtováním je nemožné, realisace zabaveného práva nemůže býti uskutečněna a nelze prý proto očekávati, že by pokračování v exekuci vyneslo obnos, který by kryl výlohy exekuce.
Avšak usnesením c. k. krajského soudu v L. ze dne 13./9. 1913, č. j. R VIII 308/13, potvrzeným rozhodnutím c. k. nejvyššího soudu ze dne 11./11. 1913, č. j. R II 1062/13, bylo již pravoplatně povoleno propachtování zabavené živnosti hostinské a výčepnické v domě čp. 59 v L. i s koncesí. Tvrzení, že toto propachtování nevynese nákladů stačujíctoh na náklady exekuční, není dosud ničím zdůvodněno, a není proto právního podkladu, aby exekuce zabavením koncese z důvodu § 39. ad 8. ex. ř. byla zrušena.
Stížnost proti tomuto usnesení podána nebyla, poněvadž zatím k návrhu oprávněných c. k. okr. hejtmanství v R. výměrem z 6./XII. 1913 č. 37.578 odňalo dlužníku A. na základě § 57. živ. ř. odst. 4. pro neprovozování hostinskou a výčepní koncesi, která mu byla udělena pro dům op. 59 v L., a tím další vedení exekuce bylo zastaveno.
Ale! Rozhodnutím ze dne 9./XI. 1914 č. 15/A—3454/6 ai 1913 c. k. místodržitelství v P. zrušilo výše uvedený v odpor vzatý výměr c. k. okr. hejtmanství v R. a ponechalo v platnosti hostinskou a výčepní živnost dlužníka A., poněvadž jest v soudní exekuci, a pokud soudní exekuce trvá, nemůže živnostenský úřad koncesi odejmouti.
Patrně tedy přece jen dojde k propachtování hostinské a výčepní živnosti a koncese dlužníka A. v domě čp. 59 v L. mu příslušící, ačkoliv dlužník A. již od 1. června 1913 v L. nebydlí, dům čp. 59 v L. mu od té doby již nepatří a živnost hostinskou vůbec, nejen v domě čp. 59 v L. od 1. června 1913 neprovozuje. K rozhodnutí dojde, až se dlužník A. vrátí z vojny.
A k tomu přistupuje, že ani vydražitel C. není již vlastníkem domu čp. 59 v L., nýbrž že vlastníkem jest již od října 1913 jiný hostinský, který v tomto domě provozuje živnost hostinskou!
Dr. Jirmus.

Pozn. zas. Zajímavo v usnesení rekursního soudu jest, že sice sám uznává, že nepotvrzením zástupců dlužníka A. od okr. hejtmanství v R. jako živnostenského úřadu vlastně hostinskou živnost v domě č. p. 59 v L. může provozovati jedině dlužník A., že každá jeho disposice s touto živností, tedy také ustanoveni zástupců, je proti vymahajíci věřitelce firmě B. úplně bezúčinnou, pokud se po zabavení stala; ale přes to úplně přehlíží, že dlužník A. od 30. května 1913 přestal v domě č. p. 59 v L. hostinskou živnost provozovati, že se z L. odstěhoval a že tedy dle zákona (živnost, ř) v domě č. p. 59 v L. neprovozuje živnost hostinskou od 26./5. 1913 vůbec nikdo.To bylo prvnímu soudu známo a nespomo, o tom se však rekursní soud nezmínil.

Citace:

Lze zpaměti zabavenou živnost a koncesi hostinskou, když majetník její už dávno ji neprovozuje?. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 4, s. 200-203.