Ustanoveni opatrovníka (§ 276. obč. zák.) zřízenci povolanému k vojenské službě neb jsoucímu v území nepřítelem obsazeném, za účelem výpovědi služební smlouvy.

Ustanovení opatrovníka pro zřízence paroplavební společnosti R. L., povolané k vojenské službě aneb zdržující se v územích, nepřítelem obsazených, vesměs neznámého pobytu, za účelem přijetí výpovědi služebního poměru bylo rekursním soudem zrušeno jako prý předčasné dle celého stavu věci a učiněno odvislým od výsledků dalšího šetření.
Nejvyšší soud na revisní rekurs rozhodnutí toto změnil ve smyslu návrhu, a to z těchto
důvodů:
S rekursním soudem sluší souhlasiti jen v tom, že zde běží o ustanovení opatrovníka ve smyslu §u 276. obč. zák. v nesporné záležitosti. Z toho však plyne, že neprávem namítá se proti návrhu R. L., že jest možno doručiti výpověď způsobem dle §§ 92., 106. a 121. c. ř. s. Dlužno naopak zkoumati podmínky §u 276. obč. zák. Předložením obou c. k. notářem ohledně formální správnosti potvrzených seznamů těch zřízenců, již byli povoláni ke službě vojenské, jakož i zřízenců, nacházejících se v místech, jež jsou pro nynější válku vyloučena ze styku se soudem, ve spojení s legalisovanými prohlášeními řídících úředníků R. L., že jsou tyto seznamy materiálně pravdivý, osvědčila při nejmenším navrhovatelka dostatečně, že tím časem není s to, vstoupili s těmito osobami soudně neb mimosoudně v právní styk, čímž jest pro tento případ vyčerpán polem — 297 —
nepřítomnosti, a to pro obě skupiny osob. Že dané okolnosti stačí, aby se mohlo míti za to, že dána jest »nepřítomnost« oněch osob, a že tedy v tomto směru okolnosti ty stačí jako podmínka pro zřízení opatrovníka, plyne také z druhého odstavce §u 276. obč. zák., kde se vyskytuje případ, že jest dokonce místo pobytu nepřítomného známo, jakož vůbec pro oprávněnost návrhu na ustanovení opatrovníka nepřítomného (absentis) není podstatnou jeho úplná nezvěstnost, nýbrž okolnost, že nepřítomný aneb osoba třetí nemohou pro onu nepřítomnost podniknouti právních jednání. Není proto vůbec potřebí, ohledně osob, jež přicházejí v úvahu, používali předpisů §§ 1. in fine a 7. cís. nař. ze dne 29. července 1914, č. 108. ř. z., zvláště když toto nařízení bylo vydáno v zájmu vojenských osob, aneb jim na roven postavených osob civilních, zde však běží o jiný případ § 276. Obč. zák. Pro to, že nepřítomní nezanechali žádného správce (Sachwalter), nelze od navrhovatelky žádati přesného důkazu. Navrhovatelka žádá o ustanovení opatrovníka ve svém vlastním zájmu, aby zrušila služební poměr; nutno tudíž již z této příčiny míti za to, že by nebyla zvolila obšírnější a nákladnější cestu, kdyby byla bývala s to, dáti výpověď známému jí správci. Leč nepřihlížejíc ani k tomu, nelze pro takový požadavek uvésti žádného zákonného předpisu; naopak bylo jmenovitě na těch, kteří se vzdálili z místa svého pobytu, aby se starali o své zastoupení a oznámili své zmocněnce těm, s nimiž byli v právních stycích. Bude právě povinností opatrovníka, aby své svěřence, případně také jejich plnomocníky vhodným způsobem dle možnosti vypátral a uvědomil o celém právním stavu. Že by konečně průtahem byl výkon práv navrhovatelčiných zdržen, jest na bíledni a netřeba se tedy touto otázkou dále obírati. Pokud se týče dalších námitek, budiž jen ještě podotčeno, že — jak právě již řečeno — bude opatrovníku vypátrat! také, zdali jeho svěřenci, jak se pouze domnívá, zanechali plnomocníky, a že v zákoně není nikde kladeno za podmínku, že jest zřízení opatrovníka pro nepřítomné přípustno jen tehdy, běží-li o určité jednání, o němž nutno jednati u soudu. Ostatně by dr. X. směl proti ustanovení brojiti pouze z důvodů, jež se týkají volby jeho osoby opatrovníkem. Jsou zde všechny zákonné podmínky zřízení opatrovníka ve smyslu § 267. obč. zák. a není třeba dalšího šetření.
(Rozh. nejv. soudu ze dne 20. července 1915, č. R VIII 57/15 / 1.) F. B.

Citace:

Ustanovení opatrovníka (§ 276. obč. zák.) zřízenci povolanému k vojenské službě neb jsoucímu v území nepřítelem obsazeném, za účelem výpovědi služební smlouvy.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 7, s. 314-315.