Žaloba na zjištění, že exekuční titul zanikl splněním, podaná před uplynutím lhůty k plnění určené, není předčasnou. Během řízení exekučního podati lze jen žalobu dle § 35. ex. ř. a určité znění žalobní prosby není tu předepsáno. Facta concludentia. (§§ 35., 36. ex. ř. a 863. obč. z)

Domkařce O. ze S. příslušelo knihovně vtělené právo služebnosti čerpati vodu ze studny rolníka D., jejího souseda. Služebnost tu vykonávala O. tím, že chodila ze své zahrady přes dvůr D. k jeho studni a zpět touž cestou.
D. zahradil jednoho dne O. cestu ke studni, načež jej O. žalovala z rušené držby. Při roku uzavřely strany smír, k němuž i manžel O. přistoupil, a kterým žalovaný D. se zavázal, že do roka pod exekucí zřídí manželům O. na jejich dvorku nebo zahradě ve vzdálenosti 10 až 15 metrů od stavení, podle ustanovení žalobcův, avšak jenom na místě, kde voda bude nalezena, na svůj náklad kamenem vyzděnou studnu na tahání vody klikou přibližně o 1.20 m. světlosti, — 75 —
a to tak hlubokou, aby ve studni bylo na 3 m. vody zvýší. Po zřízení studny zanikne právo manželů O. čerpati vodu ze studny u domu žalovaného.
Za měsíc po smíru podali manželé O. u téhož soudu okresního v Z. exekuční návrh, aby bylo povinnému D. uloženo pod pokutou, aby vyházenou již částečně studnu zaházel a jinou na místě, jak se k tomu ve zmíněném smíru zavázal, zřídil, a to v místě, jemu manžely O. určeném, a odůvodnili návrh ten tím, že prý sice D. jim studni dělá, ale ne r.a místě, jež mu manželé O. určili, totiž na zahradě jejich při plotu, dělícím jejich zahradu od zahrady povinného D., nýbrž dle své libovůle při samém výjezdu z jejich dvora na jejich zahradu, takže by tím jim ne-li zamezil, tedy aspoň velmi ztížil výjezd a příjezd z jejich domu.
Povinný D. při svém výslechu ohradil se proti povolení exekuce, ježto splnil podmínky smíru, že zřídil studnu v místě vymáhajícími věřiteli určeném.
První soudce exekuci povolil, ježto povinný uvádí námitky, které jen pořadem práva dle § 35. ex. ř. uplatňovali lze, výslech povinného má pouze ten účel, aby mu byla poskytnuta příležitost, vyjádřili se o formálních podmínkách navrhované exekuce, zejména o přípustnosti exekučního prostředku vymáhajícím věřitelem zvoleného, nikoliv, aby bral v odpor návrh věřitelův v titulu exekučním formulovaný v jeho podstatě. Na dlužníku jest, aby případné námitky sporem prokázal.
Na stížnost povinného proti tomuto usnesení změnil krajský soud v U. H. toto usnesení v ten rozum, že se navržená exekuce nepovoluje a že jsou vymáhající věřitelé povinni hraditi povinnému útraty stížnosti, a to z těchto
důvodů:
Jak ze smíru vidno, je D. povinen studni zříditi do jednoho roku, tedy do 21. listopadu 1914, lhůta, k plnění jemu daná, ještě tedy neuplynula, a proto bylo po rozumu § 7., odst. 2., ex. ř. exekuční návrh manželů O., pokud se v něm žádá exekuce k vymožení tohoto plnění, jako předčasný zamítnouti.
Pokud návrh zní na exekuci příkazem — vyházenou studni zaházeti — schází této části návrhu exekuční titul; opírati návrh ten o shora citovaný smír nelze, neboť v něm se zaházení studně B-ovi neukládá. Pro tento nedostatek exekučního titulu bylo návrh i v tomto bodě zamítnouti.
Stížnosti vymáhajících věřitelů proti tomuto rozhodnutí II. stolice podané, nejvyšší soud nevyhověl, odkázav stěžovatele na správné důvody soudu rekursního.
(Rozh. c. k. nejv. soudu ze dne 17. února 1914, R III 66/14.) — 76 —
Současně sc stížností, výše uvedenou, podal povinný D. dne 30. prosince 1913 na manžely O. žalobu oposiční, ve které uvádí, že studnu k výslovnému poukazu spolužalované O-ové vykopal a zřídil přesně ve smyslu smíru citovaného na místě jí určeném, a spolužalovaný manžel její že později se naň díval, jak studnu házel, ničeho nenamítal, naopak řekl: »Kdo by to byl řekl, že bude tady tak blízko voda.«
Nárok na zřízení studny není ještě splatným, neuplynula ještě doba jednoho roku, a také návrh, aby bylo žalobci uloženo, aby částečně vyházenou studni zaházel, není odůvodněn, ježto smír neobsahuje exekučního titulu k zaházení studny částečně vyházené; návrh zněl na zrušení exekuce. Žalovaní tvrzení ta popřeli a tvrdili, že žalobce si vykopal studnu tam, kde sám chtěl.
Mezi prvním a druhým rokem o této žalobě došlo zmíněné výše rozhodnutí II. stolice, jímž byl exekuční návrh zamítnut. Petit žaloby stal se tak bezpředmětným, a žalobce změnil petit žalobní v ten smysl, aby uznáno bylo právem, že nárok ze smíru citovaného splněním zanikl. Žalovaní namítali předčasnost žaloby.
První soudce žalobě vyhověl v podstatě z těchto
důvodů:
Pokud jde o námitku žalovaných, že žaloba jest předčasná, tu předem a hlavně nutno poukázati k tomu, že nedomáhá se pouze zrušení exekuce, nýbrž i zjištění, že smíru bylo vyhověno, a rozhodnutí této otázky leží mimo dosah rozřešení otázky, bude-li či nebude-li exekuce zrušena.
V daném případě pak závisí rozřešení sporu od zodpovědění otázky, odpovídá-li studna, jak nyní jest postavena, řečenému smíru, byla-li totiž žalobcem zřízena na místě jemu žalovanými vykázaném a nezabraňuje-li neb aspoň nepřekáží-li velmi příjezdu a výjezdu z domu žalovaných, jak tito ve zmíněném exekučním návrhu tvrdí.
Pokud se týče okolnosti prvé, tu jest prokázáno, že spolužalovaná výslovně žalobci naznačila, »kde ona i její muž studni míti chtějí, a to »tam mezi A trnkami«. Žalovaná to pak řekla i o svém muži, a byť tento přímo než žalobce studni vrtal a kopal neřekl ničeho, tu vzhledem k tomu, že musil věděti, kde žalobce bude studnu dělati, mlčky schválil místo to.
Dle § 863. obč. z. vůli pronésti lze mlčky i činy takovými, dle nichž s uvážením všech okolností není důvodné příčiny, aby se o ní pochybovalo.
Jestliže potom, když již studnu kopal, žalobce neuposlechl jinakého vyzvání žalovaných a studnu zřizoval dále, pak nelze říci, že jednal samovolně, neboř jednak žalovaná místo to sama poukázala — 77 —
a žalovaný mlčky s tím souhlasil, když se nijak v době od navrtání proti tomu nevyjádřil — vždyť byl na onom místě i viděn — a jednak nelze po žalobci žádati, aby dle rozmaru žalovaných jednal.
Studnu v místě u plotu nebylo ani možno zříditi, neboť tam směrem k plotu od místa vykázaného byla hlína a v ní voda nevyvěrá, jak potvrdil svědek, zkušený studnář. Ze smíru ostatně nevyplývá, že by jen na vůli žalovaných záviselo ustanovovati, kde místo pro studni míti si přejí; stojíť tam výslovně: »... podle ustanovení manželů O., avšak jenom na místě, kde voda nalezena bude«, a vzhledem k výpovědi svědka R., studnáře, nebyla by se ani voda v. místě u plotu zachytila neb našla, ježto směrem k plotu byla hlína, kde pramen nevyvěrá.
Dále sluší považovati za zjištěno vzhledem k výpovědi znalců, že vzdálenost studny od stavení činí 27 m., od rohu chléva 13.5 m., od Studně k cestě 1.7 m., a že dle jich dobrozdání vzhledem k nynějšímu stavu příjezd a výjezd po cestě, zahradou žalovaných vedoucí, ztížen není.
Vzhledem k tomu všemu nutno za to míti, že žalobce vyhověl smíru ohledně zřízení studny úplně a bylo proto žalobě místa dáti.
Druhá i třetí stolice rozsudek tento potvrdily.
Z důvodů II. stolice:
Z obsahu smlouvy (smíru) jde na jevo, že úmyslem sporných stran a vlastním účelem této smlouvy bylo zříditi studnu na pozemku žalovaných na náklady žalobce.
S tohoto hlediska bráno, jest ustanovení smlouvy, že studna má býti zřízena na místě, žalovanými stanoveném, rázu podřízeného, jelikož následkem nedostatku vody studna na žádaném místě nebyla by bývala mohla býti zřízena.
Jest jasno, že by při jinaké interpretaci smlouvy žalobci značné a zbytečné útraty vznikly následkem libovolného ustanovování,, místa pro kopání studny, a nastává jednak s ohledem na konečný, již uvedený, účel smlouvy a jednak s ohledem na nebezpečí značných útrat stavebních odůvodněná pochybnost, zda-li žalobce vůbec předem, jak se odvolatelé domnívají, si měl zaopatřiti jejich poukaz.
Jelikož se v daném případě o smlouvu jednostranně zavazující, jedná, dlužno pro uvedenou pochybnost za to míti, že žalobce si chtěl spíše menší nežli těžší povinnosti uložiti (§ 915. obč. z.).
Menší břemeno záleží však v tom, že žalobce ve smyslu úmluvy bez předběžného poukazu žalovaných na dvoře a zahradě těchto kopáním vodu hledati mohl; neboť tak bylo mu umožněno za souhlasu protistrany již při prvním kopán: studnu postavit!, pro případ, že na vodu přijde.
Právě tak jako prvý soudce, vzal i soud odvolací ma základě údajů žalobce, jako strany slyšeného ve spojení s přísežnými výpověďmi — 78 —
svědků za prokázáno, že žalovaná žalobci v její zahradě kopáním vodu hledajícímu řekla, že si přeje studnu mezi 4 trnkami, kde studna také dnes skutečně se nalézá.
Souhlas žalovaného vychází jasně z jeho vlastních údajů. Jestliže totiž prohlašuje, že on v době, kdy bylo navrtáno, až do házení studny žalobci ničeho neříkal, kde chce míti studnu, že rovněž nic tomu neříkal, když již jeho lidé domácí mu sdělili, že prý žalobce říkal, že bude studnu dělat kde chce, pak zbývá dozajista jediný nutný závěr, totiž že žalovaný u vědomí okolnosti, že žalobce staví studnu mezi 4 trnkami, s tím mlčky souhlasil (§ 863. obč. z.). Jestliže žalovaní později studnu někde jinde míti chtěli, pak jest to jednostranné ustupování od jednou daného souhlasu.
Co se konečně týče důvodu odvolacího, že nárok žalobcův není zákonem odůvodněn, sluší připustiti, že první část žalobní prosby, opírajíc se o § 36. č. 1. ex. ř., měla vlastně zníti na prohlášení, že povolení exekuce bylo nepřípustné; ježto však ve skutku znělo na zrušení exekuce, což jest pouze závěrem žalobní prosby a dále vyplývá z obsahu žaloby, že žalobce se onoho prohlášení také domáhá, nelze říci, že žalobní prosba není zákonem odůvodněna.
Co se týče výtky předčasnosti žaloby vzhledem ku stížnosti žalobcem podané proti usnesení exekuci povolujícímu, dlužno podotknouti, že vedle stížnosti i žaloba přípustná jest (§ 36. ex. ř. a Neumann, str. 152); ovšem mohl-li žalobce téhož úspěchu stížností dosíci, pak dlužno na okolnost tu při přisouzení útrat sporu bráti ohled; co do útrat však odvolatelé žádného návrhu neučinili, pročež nebylo otázku tu zde luštiti.
Co se změny žaloby (§ 35. ex. ř.) týče, poukazuje se na správné důvody prvního soudce, ku kterým se ještě dodává, že návrh na zjištění pominutí nároku z exekučního titulu splněním má povahu žaloby zjišťovací, ale žalobu takovou může žalobce jen před zavedením řízení exekučního podati, během řízení exekučního lze pouze žalobu ve smyslu § 35. ex. ř. vznésti.
Určité znění žalobní prosby v § 35. ex. ř. zákon nepředpisuie a nemá tudíž zvláštního významu okolnost, žádá-li se o prohlášení pominutí neb o prohlášení nepřípustnost: exekuce; v obou případech dosáhne žalobce téhož účelu, totiž zastavení exekuce.
Z důvodů III. stolice:
Lze přihlížeti toliko k výsledkům jednání a důkazů, zjištěným předchozími stolicemi, když se probírá otázka právního posouzení věci. Výtky, které činí dovolání naříkanému rozsudku v právním ohledu, jsou ponejvíce tytéž, jež předneseny byly jako důvody odvolací, a jež byly v podstatě způsobem, odpovídajícím věcnému i právnímu stavu, případně vyvráceny rozhodovacími důvody druhé stolice. — 79 —
To platí zejména o otázce domnělé předčasnosti žaloby a o výtce, že jedna část — prvá část — žalobního návrhu neodpovídá předpisům § 36. ex. ř., poněvadž se v ní žádá za zrušení exekuce a nikoliv, za výrok o nepřípustnosti exekuce, a že dodatek žalobního žádání dlužno prý pokládati za nepřípustnou určovací žalobu dle § 228. c. ř. s. a že tudíž žalobce měl býti zamítnut, ježto nevyhověl podmínkám posléz uvedeného místa zákonného.
Rozřešení otázky té druhou stolicí sluší však označiti za bezvadné.
Pokud však dovolání pokládá za právně mylné zjištění, předsevzaté druhou stolicí s poukazem na ustanovení § 863. obč. zák. v souhlasu s prvním soudem, že totiž první žalovaný O., věda, že žalobce staví dotyčnou studnu mezi 4 trnkami, s tím, t. j. s místem studny souhlasil, je dovolání neopodstatněno, poněvadž závěr ten, na němž se zjištění zakládá a který jest závěrem právní povahy, činěn byl na základě skutkových okolností, jež vzaty byly za prokázány a které oprávňují k tomu, aby pokládáno bylo za to, jak předchozí stolice vyslovily, že tu jest souhlas žalovaného mlčky se stavší.
Tímto ujednáním, mlčky se stavším, byl však žalovaný vázán, a bylo zcela právem pokládáno za nerozhodno, jestliže později odporoval umístění studny.
Jakmile je tu však toto zjištění a jakmile ohledně žalované O-ové bylo vzato za prokázáno, že místo, kde žalobce studnu vykopal, odpovídalo jejímu výslovnému přání, nebylo vůbec třeba zabývati se otázkou, jež byla dle náhledu dovolání právně mylně rozřešena, zda smír zavazující žalobce ku zřízení studny byl smlouvou jednostranně či oboustranně zavazující, a budiž ještě jen podotknuto, že z procesních spisů nelze vyčisti, že by žalovaní při uzavření smíru byli se zřekli práva čerpati vodu ze studny žalobcovy, a že tedy nelze brojiti proti právnímu názoru odvolacího soudu a proti úvahám, pojícím se k tomuto názoru, že smír přichází tudíž v úvahu jako smlouva jednostranná.
Dovolacího důvodu č. 4. dle toho tu není.
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího soudu z 23./ 9. 1914, Rv III 245/14.) Okr. s. Mlejnek.

Citace:

Žaloba na zjištění, že exekuční titul zanikl splněním, podaná před uplynutím lhůty k plnění určené, není předčasnou.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1915, svazek/ročník 24, číslo/sešit 2, s. 92-97.