Reforma studií právo- a státovědeckých.

Dle návrhů komise pro reformu správy. — Napsal prof. dr. František Weyr.
Vycházejíc ze správné úvahy, že prvním východiskem reformy státní správy veřejné jest reforma odborné přípravy orgánů, které správu tuto vykonávati mají, zabývala se komise v titulu uvedená též s úpravou právo- a státovědeckých studií v Rakousku a uveřejnila před nedávnem své reformní návrhy o této otázce. Pro všeobecnou zajímavost těchto návrhů chci sděliti aspoň hlavní jejich obsah s čtenářstvem tohoto časopisu.
»Návrhy« obsahují jednak znění nového zákona o úpravě právo- a státovědeckých studií, jakož i theoretických státních zkoušek, který má nastoupiti na místo toho času platného zákona ze dne 20. dubna 1893, č. 68 ř. z., a příslušné provozovací nařízení, jednak podrobné odůvodnění (motivy), které projednávají jednotlivé otázky v 15 kapitolách.
Motivy probírají především nedostatky a vady nynějšího řádu studijního a rozeznávají zde vady ve studijním plánu, v úpravě studií a zkoušek. V prvním směru poukazují k tomu, že hlavní vada nynějšího řádu studijního spočívá v tom, že doba určená pro studia historickoprávní jest zcela nepoměrně dlouhá. Z veškeré doby studijní (4 leta) jest jí věnována polovice (4 semestry; na některých universitách 3), kdežto o druhou polovici děliti se musí obory judicielní a státovědecký. To jest zajisté křiklavý nepoměr a možno tedy jen vřele vítati návrh komise, aby v budoucnosti trval oddíl studijní, věnovaný historickoprávní průpravě posluchačů, pouze 2 semestry. Zároveň rozhodla komise otázku, zda-li má studium počíti historickými nebo positivně právními odbory, ve smyslu konservativním,
17* t. j. historickoprávní předměty mají i nadále předcházeti studiu positivního práva.
Komise nijak nechce podceňovati význam historickoprávních studií, domnívá se však, že dosavadní rozsah jejich jest sice nutný pro budoucího odborníka historickoprávního, nikoliv však pro veškeré studující. To jest správné. Dle mého názoru byl význam ten velice přeceňován; dlužno otevřeně přiznati, že často slýchané názory, jakoby bylo nemožno různým právním institucím rakouského práva (na př. právu zástavnímu) porozuměti bez pronikavých studií práva římského a německého, nelze udržeti. To platí snad pro odborníka-učence, zajisté však nikoliv pro praktika. Vidíme přec každý den, jak dobře rozumí těmto institucím lidé, kteří o historických základech těchto institucí nemají ani potuchy.
V jednom bodu však nemohu souhlasiti s názorem komise. Týká se otázky postavení a účelu studia římského práva na našich universitách a souvisí úzce s rozdělením studijních předmětů na několik (3) odborů studijních vůbec. Proto o tom několik slov. Dle dosavadní úpravy studijní, rozpadává se studium právnické ve dvě skupiny přesně od sebe oddělené: historickoprávní a positivněprávní. Ono uzavírá se historickoprávní zkouškou. Komise dobře postřehla vadu, spočívající v tom, že ostatní dvě státní zkoušky (judicielní a státovědecká) konají se teprve po ukončení studia, z čehož povstává nedostatek, že předměty jedné státní zkoušky zanedbávají se na úkor druhé. Těmito zanedbávanými předměty jsou pravidelně obory státovědecké, takže celá průprava positivněprávní má ráz výslovně judicielní (civilistický). Komise navrhuje tudíž, aby nynější positivněprávní oddíl studijní byl v budoucnosti přesně oddělen ve dvě části, které mají býti od sebe znatelně odděleny složením druhé státní zkoušky (judicielní).
Byl by tudíž nový studijní plán upraven takto: dva semestry studia historickoprávního — státní zkouška historickoprávní — tři semestry studia judicielního — státní zkouška judicielní — tři semestry studia státoprávního — státní zkouška státoprávní. Oproti tomuto přesnému oddělování naskýtá se zásadní pochybnost, zda-li jest dle nynějšího stavu právní vědy toto oddělování možné, resp. odůvodněné? Pochybnost týká se hlavně oborů judicielního a státoprávního. Přihlédněme blíže. Pokud se týče především historickoprávního oddílu, jest otázka poměrně jednoduchá: není pochyby, že veškeré discipliny universitní, které mají za účel vysvětliti historický vznik a podstatu nynějšího právního řádu, jsou disciplinami historicko-právními a patří do oddílu historickoprávního. To platí v plném rozsahu na př. o dějinách práva německého a t. zv. německém právu soukromém.
Jinak již pohlížím na právo římské. Význam jeho studia nevidím pouze v historické stránce jeho, nýbrž též (a hlavně) v jeho ceně jako logicko-právnické průpravě toho, kdo se chce zabývati studiemi kteréhokoliv moderního práva vůbec. Má pro právníka podobný význam jako studium oněch partií vyšší mathematiky, které zpravidla v praxi nelze použiti, pro technika: naučí ho správně a bystře myslet. Toto hledisko propedeutické komise poněkud zanedbávala ve příčině práva římského a proto zdá se mi její návrh, aby přednášky o římském právu byly zredukovány o celou polovinu (z 20 na 10 hodin) příliš radikální. Uvažme jen, že přednášky o německém právu, juristicky tak bezvýznamném a oproti římskému primitivním, mají býti zkráceny pouze o 2 hodiny (z 10 na 8) a přednášky o církevním právu o 3 hodiny (ze 7 na 4 hodiny)! V tomto směru ozve se zajisté oprávněný odpor našich romanistů. Závažnější jsou však pochybnosti o přesném oddělování judiciálních a státovědeckých oborů. Intence, které vedly komisi k tomuto rozdělení jsou zajisté oprávněné a chvalitebné, otázka jest však, zda-li jsou s methodologického stanoviska správné.
Z »návrhů« vyplývá, že komise pokládá jaksi za samozřejmé, že každý obor právní vědy spadá buď do jednoho nebo druhého oddílu. Při tom drží se vesměs tradicionelního rozdělení, které se dosud historicky vyvinulo: na př. »právo obchodní a směnečné« tvoří jeden předmět, který patří do oddílu judicielního (soukromoprávního); »právo správní« jest druhým takovým jednotným předmětem, který patří do oddílu státoprávního (veřejnoprávního). K tomu podotýkám: Jest více než pochybno, zda-li toto historicky vzniklé třídění právnických disciplin jest dosud oprávněno. Vezměme na př. »právo správní« (Verwaltungsrecht)! Toto skládá se dle nynějšího stavu právní vědy z nejrůznějších disciplin, které souvisí spolu pouze oním vnějším označením (»správní právo«), nikoliv svým obsahem. Máme zde na př. právo policejní, zdravotní, stavební, agrární, honební, vodní, živnostenské, pojišťovací atd. A ptám se, z jakého důvodu pokládá na př. komise právo živnostenské za část státovědeckých, právo obchodní za část právovědeckých disciplin? Není zde jiného důvodu než historického. Zdá se mi, že právo živnostenské a obchodní jsou si obsahově mnohem bližší než na př. právo živnostenské a stavební. Proč má se právo směnečné přednášeti i na dále v úzké souvislosti s právem obchodním? To vypadá tak, jako by směnka měla význam právě jen pro obchodníka a ne stejnou mírou pro živnostníka, (který jest přece zpravidla též obchodníkem), nebo zemědělce. Celá věc má hlubší kořen. Narážím zde opět na základní — ovšem dle mého názoru jen domnělý — rozdíl mezi soukromým a veřejným právem, proti kterému vystoupil jsem již ve svém spise »Příspěvky k theorii nucených svazků« (1908) a který v nejnovější době potírají i jiní spisovatelé, na př. Laun a Kelsen. 1 Není zde ovšem místa obhajovati šíře správnost mého názoru, jednalo se mi jen o to, abych s nového hlediska znovu poukázal k této otázce, které nemůže se vyhnouti nikdo, kdo o našem právním řádě uvažuje.
Přihlédněme nyní blíže k jednotlivým předmětům, které mají býti dle nové úpravy obligátními. Pro historickoprávní oddíl studijní mají to býti: 1. Úvod do věd právních a státních. 2. Nauka o společnosti (skutečnosti společenského a hospodářského života). 3. Dějiny a system římského práva. 4. Právo německé (dějiny práva německého a německé právo soukromé). 5. Základy práva církevního. ad 1. Toto trojhodinnové kollegium má nahraditi obvyklou nyní přednášku o encyklopaedii věd právních a státních, která měla dvojí účel: uvésti studující do studia právních disciplin a podati zároveň jakousi všeobecnou nauku právní. Nové kollegium má míti pouze prvuvedený úkol; neboť všeobecná nauka právní, skládající se z elementů různých jednotlivých disciplin právních, nemůže býti s prospěchem tradována začátečníkům. ad 2. »Nauka o společnosti« (3 hodiny) má býti dle úmyslů komise jakési sociologické kollegium, které má posluchače seznámiti s předmětem (objektem) právní vědy: se společností. Dle subtitulu nemají však býti podávány posluchačům nějaké všeobecné theorie sociologické, nýbrž pouze »skutečnosti«, jako na př. dějiny a definice pojmu společnosti a hlavní směry sociologické literatury; pojem státu, poměr státu ke společnosti, činnost státu a veřejných svazů, moderní rozšiřování účelů státních, liberalismus a socialismus; jednotlivé společenské svazy: rodina, obec, náboženské společnosti, národnosti, třídy společenské a povolání, politické strany nynější doby. ad 3. O římském právu bylo již mluveno výše; »návrhy« podrobně odůvodňují své stanovisko. ad 4. V přednášce o německém právu mají býti podány hlavní právní myšlénky tohoto práva a to nikoliv jako positivní právo, nýbrž jako historická abstrakce. ad 5. Výklady o právu církevním mají míti pouze pomocný účel: význam tohoto práva pro všeobecný právní vývoj a porozumění důležitých partií nynějšího práva.
Pro judicielní oddíl studijní navrhují se tyto obligátní přednášky: 1. Rakouské právo soukromé. 2. Právo obchodní a směnečné. 3. Rakouský soudní řád. 4. Rakouské právo trestní, trestní řád a výkon trestu. Zde zůstává tedy v celku při starém. Výměr přednáškových hodin pro soudní řád a discipliny příbuzné (řízení nesporné, exekuční a konkursní) snížen na 8 hodin.
Pronikavější jsou změny navrhované pro studijní oddíl státoprávní. Souvisí to s úmyslem komise, zvýšiti význam t. zv. státoprávních disciplin. Navrhují se následující obligátní kollegia: 1. Rakouské dějiny ústavní. 2. Všeobecná státověda. 3. Rakouské právo ústavní. 4. Rakouské právo správní. 5. Právo mezinárodní. 6. Theoretická nauka národohospodářská. 7. Politika národohospodářská. 8. Finanční věda. 9. Statistika.
Změny oproti nynějšímu stavu spočívají mimo změn v počtu přednáškových hodin v těchto novotách: Přednáška o rakouských dějinách ústavních vstupuje na místo nynějšího kollegia o »říšských dějinách rakouských«, které jest z historickoprávního oddílu studijního vypuštěno a nemá již tvořiti zkušební předmět při historickoprávní zkoušce státní. Touto změnou chtějí »návrhy« docíliti dvojího účelu: 1. historické výklady o naší ústavě mají býti úže přičlánkovány k platnému právu ústavnímu, 2. juristická povaha těchto výkladů má býti silněji akcentována než se dosud ve výkladech o říšských dějinách rakouských stává. Nová jest též přednáška o »všeobecné státovědě«. Touto přednáškou má býti nahraženo dosavadní kollegium o »dějinách právní filosofie« a doplněna přednáška o positivním právu ústavním a správním. Ve příčině přednášek o ústavním právu nenavrhují se žádné změny. Pokud se týče přednášky o právu správním, nemá toto kollegium obsahovati již mimo rakouské právo správní (positivní) ještě všeobecnou nauku správní (Verwaltungslehre). Tato nauka má býti dle »návrhů« tradována ve zvláštních, neobligátních kollegiích. Jiné změny komise bohužel nenavrhuje. Pravím bohužel, jelikož v nynější době vzrostlo t. zv. právo správní v tak ohromný předmět, že se dle mého názoru neodporučuje spojovati tolik nejrůznějších právních předpisů v jednu přednášku. Tomu neodpomůže ani návrh komise, dle kterého má býti konání specielních přednášek o některých zvlášť důležitých materiích správního práva na př. o právu živnostenském, agrárním, pojišťovacím atd. na každé universitě zajištěno. Byl bych si přál, aby tu komise byla radikálnější, neboť vycházím ze stanoviska, že v první řadě ani s hlediska učitele správního práva nelze onen jednotný předmět »správní právo« v budoucnosti udržeti. Představme si jen, co to znamená, habilitovati se z celého oboru dnešního správního práva! Jest holou nemožností, aby za nynější doby byl někdo »odborníkem« pro celé správní právo. Stačí zajisté, když jest odborníkem v právu živnostenském nebo v oboru sociálního (nuceného) pojišťování, nebo v právu vodním, stavebním, vojenském, agrárním, policejním, honebním, patentním atd. in inf. »Správní právo« jako jednotný předmět habilitační jest za dnešní doby monstrum, které by mělo býti odstraněno. To se může státi účinně jen tím způsobem, že se jako učební předmět rozdělí v několik dílů, na př. ve všeobecný díl (správní řízení, všeobecné pojmy atd.) a zvláštní díly obsahující předmětně příbuzné partie (na př. právo živnostenské, patentní, známkové; právo agrární, t. j. vodní, honební, rybářské, komasační atd.). Bylo by též žádoucno, odděliti předmětně právo ústavní od správního, pokud možná přesně. Kam patří výklady o právu domovském, obecním, volebním atd.? Stává se, že často přednášejí se tyto hraniční partie v obou přednáškách a že se též při státních zkouškách zkoušejí dvakrát, t. j. od zkušebního komisaře pro ústavní a zkuš. komisaře pro správní právo. Na vše to komise ve svých návrzích zapomíná.
Zařazení kollegia o právu mezinárodním jako obligátní přednášky (kdežto dosud jest konání této přednášky toliko zajištěno) jest časovým požadavkem: kodifikace tohoto práva v nynější době činí potěšitelné pokroky a jest žádoucno, aby se posluchači o něm něco dozvěděli. Správně ostatně vytýkají »návrhy« anomalii, spočívající v tom, že dle nynějšího stavu tvoří právo mezinárodní sice zkušební předmět při státovědeckém rigorosu, že však studující nejsou povinni přednášku o tomto předmětu poslouchati. Přednáška o národohospodářské politice rozšiřuje se o jednu hodinu. V celku nezměněny zůstávají přednášky z finanční vědy a statistiky.
Co se této poslední týče, zmiňují se sice »návrhy« o ojedinělých názorech, že statistické přednášky mají býti zrušeny, vzhledem k důležitosti této discipliny pro veškeré obory veřejného a hospodářského života, vyslovují se však pro ponechání této přednášky ve studijním plánu. O důležitosti a nezbytnosti statistiky nemůže býti pochyby; pisatel těchto řádků vyslovil se však svého času (viz Sborník věd právních a státních 12. ročník) pro změnu nynějšího stavu v ten smysl, že nynější přednáška statistická měla by býti změněna v obligátní seminární cvičení statistické a to z toho důvodu, že statistika nehodí se vlastně za předmět samostatné theoretické přednášky. Vývody »návrhů« nemohly jej přesvědčiti o mylnosti jeho názoru. Poukazuji v této souvislosti k tomu, že na Brněnské technice nepřednáší se statistika již samostatně, nýbrž v rámci všeobecného kollegia národohospodářského. To zdá se mi býti správné. —
Vedle právě uvedených obligátních přednášek mají býti dle »návrhů« na každé universitě doporučeny posluchačům následující přednášky, jichž konání dlužno zajistiti: rak. právo horní, právo autorské, mezinárodní právo soukromé a správní, soudní lékařství a základy psychiatrie, soudní psychologie, dějiny hospodářského života, právo agrární a agrární politika, právo živnostenské a živnostenská politika, obchodní a dopravní politika, sociální politika a sociální pojišťování, rakouské právo finanční, soudní řečnictví, státní účetnictví, nauka o účetnictví a bilanci, základy technologie. Přednáška o »srovnávací právovědě«, na kterou poukazuje nyní platný studijní řád, nemusí býti dle »návrhů« zajištěna, jelikož nehodí se za předmět samostatné přednášky.
Prvním předpokladem skutečného provedení těchto návrhů komise bude vhodné rozmnožení učitelských sil na právnických fakultách. I v poměru počtu učitelů odborů historických k počtu zástupců odborů positivněprávních (a zde opět hlavně státoprávních) bude přirozeně nutná změna. Dlužno sečkati, jak se k návrhům komise zachová jednak vláda, jednak jednotlivé profesorské sbory právnických fakult.
Studijní plán, navrhovaný komisí, má býti pevnější a přísnější. To znamená: posluchači mají jím býti vázáni měrou větší než nynější a sice hlavně v tom směru, že se jim obligatorně předpisuje pořad, v jakém jednotlivé předměty mají býti poslouchány. Sem patří též přesnější oddělení jednotlivých (tří) oddílů studijních a jich pořad. Pravíť § 7. návrhu nařízení provozovacího: »Die Gegenstände des judiziellen Studienabschnittes können anrechenbar nur nach Ablegung der rechtshistorischen Staatsprüfung gehört werden. Die Gegenstände des staatswissenschaftlichen Studienabschnittes können anrechenbar nur nach Ablegung der judiziellen Staatsprüfung gehört werden.« Komise ohražuje se výslovně proti tomu, jako by svými návrhy chtěla se stavěti proti zásadě svobody učení, platící na našich vysokých školách. Chce svými reformními návrhy znemožniti pouze ono — za nynější doby bohužel velice běžné — pojímání této svobody učení jako svobody neučiti se ničemu a nedělati vůbec ničeho. Reformou má býti zamezeno, aby posluchači měli po případě veškeré obligátní přednášky po celou dobu studijní (4 letní) řádně »odposlouchány« a »odtestovány«, ve skutečnosti však byli na konci svých universitních studií právě tam, kde byli na počátku. Dle reformy nemá se takový posluchač dostati přes 3. semestr. Reformu tu dlužno co nejvřeleji vítati.
Z dalších novot týkajících se studia zasluhují zmínku ještě tyto: »návrhy« stěžují si na nerovnoměrnost obou semestrů: zimního a letního. Onen jest poměrně příliš dlouhý, tento příliš krátký. Z toho povstává důsledek, že předměty položené na semestr letní přicházejí oproti předmětům se stejným počtem hodin v semestru zimním zkrátka. Proto navrhuje komise, aby přednášky, které konají se výlučně v letním semestru, byly v poměru s přednáškami v zimním semestru o jednu týdenní hodinu prodlouženy, na př. přednáší-li se rak. právo ústavní v zimním semestru, má býti přednášeno v 5 hodinách týdenních, přednáší-li se však v letním, v 6hodinové přednášce.
Velkou váhu kladou »návrhy« na odbývání t. zv. cvičení. Tato cvičení, která určena jsou pro začátečníky, nemají nahraditi seminář, určený pro pokročilejší účastníky. Cvičení mají převzíti úkol t. zv. repetitorií, ve kterých posluchači za vedení profesora látku v přednáškách probranou si zopakují, vysvětlí a stráví. Cvičení má dále přispěti k užšímu styku mezi posluchačstvem a profesory. Konečně má čeliti různým soukromým »právním školám«, které hlavně ve Vídni se vyvinuly a do nichž zacházejí místo do poslucháren nerozumní a nesamostatní mladíci, aby si od různých bezvýznamných informátorů za drahé peníze dali vtloukati do hlavy látku pro státní zkoušky. Nová cvičení mají se obligátně konati skoro ve všech předmětech a posluchači mají býti povinni určitý počet jich skutečně navštěvovati. Aby je skutečně navštěvovali, o to má se postarati reforma státních zkoušek, o nichž na konec ještě několik slov:
Reforma tato týká se těchto bodů: 1. předpokladem pro připuštění ke zkoušce státní jest dostatečný počet vysvědčení o frekvenci shora zmíněných cvičení, 2. před ústní zkouškou má se konati písemná zkouška klausurní, 3. ústní zkouška má býti zahájena krátkou přednáškou kandidáta, 4. při ústní zkoušce má se klásti větší váha na formálně-právnické vzdělání a usuzovací schopnost kandidáta. Myšlénka klausurních prací jest v jádře dobrá, neboť každý ví, že při ústní zkoušce často (a nutně) rozhoduje náhoda o osudu kandidátovu. Písemná zkouška má se konati z jednoho zkušebního předmětu, který určí předseda zkušební komise. Kandidát má k disposici potřebné texty zákonné. Písemnou práci má zpravidla posouditi onen zkušební komisař, jehož předmětu se týče. — To vše jest velice pěkné, ale nesmíme zapomenouti, že skutečné provádění této reformy bylo by na velkých universitách rakouských (na př. na Vídeňské a české universitě Pražské) holou fysickou nemožností. Kde vzali by profesoři těchto velkých universit, kteří již za nynějšího stavu jsou přetíženi zkouškami, potřebný čas ku posuzování spousty takových písemných prací? Za nynější doby zkouší se každý kandidát z každého zkušebního předmětu 1/4 hodiny; dle nové úpravy přistoupila by k tomu ještě revise 4hodinové písemné práce! Uvážíme-li, že na př. na pražské právnické fakultě (české) zkouší se v termínech zkouškových každý den 8—12 kandidátů při státovědeckých státních zkouškách, znamenalo by to, že jen pro tuto (třetí) státní zkoušku muselo by býti posuzováno denně 8—12 čtyřhodinových klausurních prací! Vracím se k tomu, co bylo již svrchu řečeno: reforma jest proveditelna jen tehdy, když budou náležitě rozmnoženy učitelské síly na právnických fakultách. Doufejme také, že u příležitosti celkové reformy studia právnického nezapomenou reformátoři na jednu věc: na odstranění nesmyslného předpisu, že posluchači české university jsou nuceni konati zkoušku judicelní a státovědeckou z jednoho předmětu v jazyku německém. Rád bych viděl, jak by dopadl onen řečnický výkon, který zamýšlí zavésti návrhy, kdyby se týkal onoho předmětu, ze kterého přeje si kandidát dělati zkoušku německy! Předpis o němčině při státních zkouškách jest nesmyslný a nespravedlivý. Ten, kdo na něco podobného mohl připadnouti, neměl zajisté ani tušení o tom, co to znamená, ovládati dostatečně jazyk, a zajisté sám neovládal jiného než svého mateřského. Jinak byl by věděl, že jest řídkou výjimkou, aby někdo ovládal dva jazyky tak, aby se v nich mohl správně vědecky vyjadřovati. Předpis je nesmyslný, protože jím nedocílí se to, co se chce docíliti: znalost jazyková; docílí se však vpravdě pouhá farce, ve které zkušební komisař dorozumívá se pracně s kandidátem. Jak možno při takové zkoušce klásti: »grösseres Gewicht auf die formale juristische Bildung und die Urteilsfähigkeit des Kandidaten« (Návrhy, str. 31), když zkušební komisař musí býti rád, když mu kandidát vůbec porozumí jazykově? Předpis jest nespravedlivý, ježto žádá na českých studujících něco, co spravedlivě žádati vůbec nelze. Tímž právem mohly by býti zavedeny francouzské zkoušky při Vídeňské fakultě právnické. Neboť za nynějších poměrů nemá na př. český studující z české rodiny a ryze českého kraje více příležitosti naučiti se němčině než německý student ve Vídni frančině. Při theoretické státní zkoušce nežádá se přec jen nějaké prostonárodní žvatlání, nýbrž přímo ovládání spisovného jazyka a vědeckých, odborných termínů jeho. Opakuji proto: doufejme, že současně se zavedením reformy zmizí tento nesmyslný předpis. —
Každý vědecký pracovník uvítá konečně se zadostiučiněním, že »návrhy« vyslovily — byť i jen kursorně — svůj názor též o zásadním poslání universit a právnických fakult zvlášť: hájí názor (na př. str. 9), že právnické fakulty nemají býti ústavy pro praktický výcvik budoucích úředníků, nýbrž že mají pěstovati theorii vědeckým způsobem. Svému praktickému »řemeslu« má se naučiti mladý úředník teprve v praxi. Mají-li býti i fakulty věnovány nějakému řemeslnému výcviku pro praxi, pak nemá se to díti na vysoké škole, která nese hrdý titul »Universitas scientiarum«, nýbrž na nějaké odborné právnické škole, která by byla k ústavům gymnasijním v podobném poměru jako odborné pokračovací školy živnostenské ke školám obecním a měšťanským. V nynějších dobách, ve kterých okázalé volání po praktickém výcviku na úkor »nepotřebné« theorie a podobná hesla stala se znakem zvláštní modernosti a pokrokovosti, jest úkolem každého, kdo neztratil ještě citu pro ideální snahy vědecké, otevřeně přiznati, že jest nepřítelem těchto časových frází, a těším se proto srdečně, že i komise v tomto směru přiznala barvu.

*) Srovn. tohoto autora dílo: „Hauptprobleme der Staatsrechtslehre“ a právě vyšlý článek „Zur Lehre vom öffentlichen Rechtsgeschäfte“ v. Archiv des öffentlichen Rechts 31. svazek, 1. sešit, str. 53.

Citace:

WEYR, František. Reforma studií právo- a státovědeckých.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 5, s. 285-294.