Do usnesení prvého soudu, jímž se zamítá návrh, aby se pokračovalo v řízení o doplnění poz. knihy, jest rekurs přípustným.
(§ 6 a 37 zák. č. 100/31 Sb. z. an.)
Do usnesení okr. soudu v P., jímž soud odmítl pokračovali v řízení o doplnění knihy poz., byla podána stížnost, jež byla odmítnuta druhou stolicí z těchto důvodů:
V daném případě jde o doplnění poz. knihy ve smyslu zák. ze dne 5. XII. 1874 č. 92 z. z. Zákon ten nemá žádného ustanovení, že by v něm byly stížnosti do usnesení soudce, vedoucího řízení o doplnění poz. knihy.
Naopak v odst. 2., § 1 stanoví, že poz. knihy budou založeny z úřední povinnosti; jedná se jen o formální řízení; podle ustanovení § 14 o zakládání poz. knihy děje se pod přímým dozorem předsedy zemského — nyní krajského civilního soudu — a krajských soudů neb soudcovských úředníků к tomu ustanovených a podle ustanovení § 30 mají spisy, když byla skončena jednání, vyvolaná námitkami proti držebnostním listinám, předloženy býti předsedovi sborového soudu první stolice, v jehož obvodu leží katastrální území, které bylo předmětem vyšetření, aby prozkoumal, zda bylo při vyšetřování postupováno zákonným způsobem; shledá-li tento vady, učiní vhodná opatření, aby byly odstraněny a, je-li třeba, zahájeno nové šetření.
Z těchto ustanovení plyne, že přezkoumání usnesení a opatření soudu vedoucího řízení o doplnění knihy poz. vyhrazeno jest presidentům sborových soudů I. stolice a nikoli soudům rekursním a že tudíž rekursy na rekursní soudy jsou nepřípustné a že tudíž jest nepřípustným i podaný rekurs. Na ustanoveních těchto nezměnil ničeho zákon ze dne 19. VI. 1931 č. 100 Sb. z. a n.
Jelikož rekurs jest nepřípustným, byl odmítnut. Dovolacímu rekursu do tohoto rozhodnutí podanému vyhověl nejv. soud, zrušil usnesení II. stolice a uložil soudu rekursnímu, aby o rekursu navrhovatelů věcně rozhodl, z těchto důvodů:
Rekursu nelze odepři ti oprávnění. Rekursní soud odmítl rekurs navrhovatelů z toho důvodu, že přezkoumání usnesení a opatření soudu vedoucího řízení o doplnění poz. knihy vyhrazeno jest presidentům sborových soudů prvé stolice a nikoli soudům rekursním a že tudíž rekursy na rekursní soudy jsou nepřípustné.
Zde však jde o usnesení prvého soudu navrhovatelům sdělené, jímž se zamítá návrh, aby se pokračovalo v řízení o doplnění knihy poz., poněvadž okresní úřad odepřel souhlas se zrušením veřejnosti dílu veřejného statku, o jehož zápis do poz. knihy bylo žádáno. Byla proto napadeným usnesením vlastně zamítnuta žádost za knihovní zápis, tedy bylo rozhodnuto o soukromoprávném nároku žadatelů, a není proto přesto, že zakládání poz. knih se děje z povinnosti úřední pod přímým dozorem předsedy kraj. soudu (§ 1, odst. 2., § 14 a 30 zák. ze dne 5. XII. 1874 č. 92 z. z.), důvodu, aby bylo odepřeno právo rekursu účastníku, který se pokládá za zkrácena usnesením doručeným (§ 6 a 37 zák. č. 100/31 Sb. z.). Vždyť nejde tu o nařízení presidia kraj. neb vrch. soudu podle § 30 zák. o zakládání knih poz. v jeho dozorčí činnosti po prozkoumání spisů knihovním soudem předložených, dané soudu řízení provádějícímu, nýbrž o usnesení knih. soudu, které soudu tomu nadřízené presidium nepřezkoumávalo. Není tu tedy případ, o jakém nejv. soud rozhodoval v rozhodnutí č. 6246 sb. n. s.
Poněvadž pak rekursní soud odmítl rekurs navrhovatelů, bylo usnesení jeho zrušiti a rozhodnouti, jak uvedeno.
Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 22. září 1932 R I 662/32-1. Karel Strnad.