Soudní zapisovatelé. Zaznamenali jsme stesky, že soudy nedbají předpisů o senátním jednání a že hlavní přelíčení bývá zčásti konáno před soudem neúplně obsazeným. Stejným nešvarem jest jednání bez zapisovatele proti zákonnému předpisu, i když zákon tuto vadu vždy nestíhá výtkou zmatečnosti. Vždyť zákon z dobrých důvodů nařizuje, aby byl zapisovatel přibrán. Jeho funkce je jednak ověřovací, kontrolní, jednak má soudce zbaviti přítěže písařské práce, spojené se sepisováním protokolu. Píše-li si soudce protokol sám, nemůže věnovati plnou pozornost procesnímu úkonu právě prováděnému, snadno něco přehlédne, jsa zabaven prací rázu spíše manuelního. Proto dlužno tento postup v zájmu úrovně soudnictví co nejrozhodněji odsouditi, i když к němu vede dobrá snaha soudců uvolniti pro jiné práce personál určený k zapisování. Ještě povážlivější je případ, jestliže soudcovský čekatel, určený k funkci zapisovatele, provádí soudcovské úkony, při čemž předepsaný soud- covský dozor se omezuje na to, že soudce, který úkonu sám ani nebyl přítomen, dodatečně podepíše příslušný protokol a potvrzuje tedy svým podpisem nepravdu. Nechceme ani uvěřiti pověstem, že podobné případy se stávají. Tu arci není pochyby, že celý úkon je zmatečný. I když uznáváme, že zmíněné poklesky proti procesním formám pramení nepochybně ze snahy udržeti v dnešní těžké a pro soudnictví dvojnásob svízelné době soudní aparát v chodu a vyvarovati se průtahů, k nimž by jinak nutně došlo, nutno se přece proti podobným zjevům co nejdůrazněji ohraditi. Porušováním zásadních předpisů zákonných nelze řešiti soudní krisi.