PRAKTICKÉ PŘÍPADYLhůta k odvolání z rozsudku, za jehož opravu bylo žádáno z důvodu nesprávného označení jména sporné strany, počítá se od doručení původního a nikoli teprve od doručení opraveného vyhotovení rozsudku.Odvolání žalované z rozsudku okresního soudu soud odvolací odmítl s tímto odůvodněním:V odpor vzatý rozsudek byl doručen straně žalované dne 18. prosince 1931. Podáním dne 28. prosince 1931 pod č. j. С VII 215/ 31/21 k soudu prvému došlým, žádala strana žalovaná za opravu svého jména v rozsudku z nesprávného »Anna T... ová« na »Anna T á«, kteroužto opravu soud prvý usnesením ze dne 30. prosince 1931 č. j. С VII 215/31/21 doručeným i s opraveným rozsudkem straně žalované dne 4. ledna 1932 provedl.Odvolání podáno bylo zástupcem strany žalované na poštu dne 18. ledna 1932.Jest tu rozřešiti otázku, zda v tomto případě běží lhůta k odvolání dnem doručení opraveného rozsudku či dnem, kdy doručen byl rozsudek původní.Oprava byla povolena k návrhu strany žalované a nikoli z úřední moci a týkala se pouze opravy jejího jména, nikoli však výroku rozsudečného nebo důvodů rozsudku, proti nimž právě může odvolání brojiti.Nesprávné jméno má sice význam v řízení exekučním, však tu oprava ta kdykoli k žádosti stran může býti provedena, aniž by se tak něco změnilo na nálezu samém.Strana žalovaná, opravu navrhnuvší, nemohla býti v pochybnostech, v jakém směru oprava bude provedena, takže nemusela vyčkávati doručení opraveného rozsudku, aby podle něho teprve své odvolání upravila.Jest zjevno, že ani po opravě se na rozsudku ani ve výroku ani v důvodech nic nezměnilo a že změna týkala se jen uvedení správného jména strany žalované, takže jde v tomto stadiu sporu pouze o formální opravu, jež nemůže býti důvodem, aby tak neprodlužitelná lhůta k podání odvolání (§ 464 c. ř. s.) byla z důvodů pro spor bezvýznamných uměle prodloužena (srov. rozhodnutí sb. n. s. čís. 8423 a 9872).Došel proto soud odvolací na základě těchto úvah k právnímu závěru, že v daném případě lhůta k odvolání běžela od 18. prosince a nikoliv až od 4. ledna 1932, takže odvolání dané na poštu dne 18. ledna 1932 jest již podle § 464 c. ř. s. opožděné, a bylo je proto podle §§ 471 č. 2, 473, 474 č 2 c. ř. s. v zasedání neveřejném odmítnouti. Nejvyšší soud rekursu žalované strany nevyhověl v podstatě s odůvodněním soudu odvolacího.Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 23. září 1932 č. j. R I 518/32/1. Dr. Jar. Koutník.