Otázka, kdy nový zákon má nabyti účinnosti, bývá řešena až v posledním § zákona, o nějž jde, a přece lze i o ní říci právem, že je »last not least«. Zdá se však, že jí nebývá věnována vždy náležitá pozornost. Dlužno si při ní uvědomiti, jakého času je třeba k tomu, aby praktičtí právníci, kteří budou povoláni nový zákon vykonávati, si jeho předpisy osvojili a do něho vnikli — při čemž by při dnešním přetížení měl býti vzat zřetel i na fysické možnosti jejich — ale také, jakých zařízení technické povahy bude zapotřebí k tomu, aby nový zákon mohl nerušeně vejíti v život. Není-li pamatováno na posléze zmíněnou okolnost nebo je-li její význam podceněn, stane se to, co jsme viděli právě u zákona o trestním soud- nictví nad mladistvými: zákon nabyl účinnosti »za šest měsíců po vyhlášení« (které se stalo dme 1. dubna 1931), tedy dnem 1. října 1931, ale vládní nařízení, kterým tento zákon byl proveden (č. 195 Sb. z. a n.), bylo uveřejněno až 16. prosince 1931. Totéž — ačkoli v mírnějším časovém rozpjetí — stalo se u zákona o pracovních soudech : tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1932, ale vládní nařízení, k němu se vztahující, byla vydána až ke konci prosince 1931 (vl. nař. č. 216, kterým se vydává jednací řád pro prac. soudy, vydáno bylo až 30. prosince 1931). Jaké nesnáze se tím praksi působí, netřeba doličovati. Tedy : buď delší vacatio legis aneb rychlejší výprava prováděcích vládních nařízení, ale na každý způsob svědomitá péče o to, aby ještě včas, přede dnem, kdy nabývá nový zákon účinnosti, bylo vše na svém místě.