Zpráva o schůzi konané dne 12. května 1932.

Této schůzi předsedal starosta Jednoty prof. Dr. Hermann-Otavský, který věnoval úvodem vřelou posmrtnou vzpomínku Janu Dvořákovi, presidentu zemského soudu civilního v. v. v Praze, členu Jednoty od r. 1900. Za člena byl přijat Dr. František Matouš, substitut notářství v Sobotce.
Na programu schůze byla přednáška Dr. Františka Čády, profesora Masarykovy university v Brně, na téma: »Právní historie a platné právo«.
Přednášející omezil především téma přednášky na některé problémy poměru mezi právní historií a právním řádem, chtěje poukázati na styčné body obou těchto oborů, na to, jak se vzájemně doplňují a jak toho lze prakticky použíti. Předmětem jeho úvah byla čsl. právní historie a čsl. právní řád.
Právní vývoj čsl. státu byl přerván v r. 1627, ale tím není řečeno, že by nebylo od této doby žádného vývoje českého práva: naopak, řada domácích institucí právních se udržela nadále a platí dosud v platném právu. Pokud jde o spojitost mezi právním vývojem v zemích českých a na Slovensku a Podkarpatské Rusi, lze právě v právní historii dokázati styčné body. Nejvíce jich je v oblasti práv agrárních, z nichž řečník poukazuje na př. na t. zv. urbářská práva, nebo jiné prvky na Slovensku, které tam dosud existují ve formě různých, původně poddanských práv (právo pastvy na horách a p.), kdežto v českých zemích poměrně dříve zanikly.
Obor právní historie, již lze definovati jako vědu zabývající se právními řády již neplatícími, jest ovšem neobyčejně rozsáhlý, neboť denně odpadá z platného práva řada norem do právní historie. Tak zejména světová válka poskytuje mnoho zajímavých právně historických zjevů. Ostatně není daleka doba, kdy celý komplex obč. zákona, trestního zákona a jiných základních zákonů připadnou právní historii československé.
Tu vyslovuje řečník přání, aby z rozsáhlého oboru právní historie byla věnována větší pozornost bývalému právnímu řádu doby nejnovější, v němž tkví dosud velké množství živoucích poměrů právních, a jehož studium má proto pro praksi největší důležitost.
Dále doporučuje řečník, aby se právní historik upjal na jediný zaniklý právní řád. Pokud jde o srovnávací právní historii, bude nutno přihlížeti především k cizím vlivům na náš právní řád, a naopak k našim vlivům na cizinu. O tom, že tyto naše vlivy nejsou skrovné, svědčí mnoho důležitých institucí, jako na př. instituce zemských desk, jež se uplatnila v celém právu rakouském, nebo z veřejného práva pojem »corona regni« jako státní právnické osoby, který byl přejat státním právem uherským a polským.
Základním postulátem právní historie je přísná kritika právních pramenů. V tom je situace právní historie daleko obtížnější, než je tomu při studiu platného práva. Právní historie musí nejen pracně shledávat právní prameny, nýbrž musí též kriticky zkoumati jejich význam a jejich hodnotu. Při tom si musí právní historik zejména uvědomiti, že nelze jediné právní pravidlo vytrhnouti z celého právního řádu, protože právní norma vzniká vždy pod určitými vlivy hospodářskými, politickými atd., a nelze ji proto vykládati jen z ní samé. Řečník zde uvádí příkladem, jak se měnil průběhem doby pojem patentu nebo resoluce, jaký různý význam má ministerské nařízení z doby absolutismu, kdy mělo povahu zákona, a z doby pozdější, a jak proto na př. úprava rakouských znaků za války, jež se stala nařízením ministerského předsedy, jímž byl publikován dopis panovníkův, neodpovídala platnému právu.
Právní historik musí hodnotiti přísně kriticky nejen právní prameny, nýbrž i právně historická pojednání. Při posuzování právních institucí nesmí se dáti zavésti přílišnou generalisací nebo analogií. Tak zejména při studiu recepce římského práva jest si uvědomiti, že začasté se omezila recepce toliko na formu instituce, kdežto jádro zůstalo domácí. K mnohým domácím institucím se průběhem doby vracíme. To platí na př. o poručenství žen, o hranici zletilosti, o immisích a p.
V závěru zdůraznil přednášející, že ve styčných bodech (což zahrnuje dobu především posledních 150 let) bude vzájemná spolupráce právní historie a vědy zabývající se platným právním řádem velmi užitečná.
Debaty, jež následovala, se zúčastnil doc. Dr. Kliment, jenž potvrdil, že styčných bodů mezi historií a platným právem je velmi mnoho, zejména ve správním právu. Zdůrazňuje proto nutnost studia právní historie, nikoli však metodou historickou, nýbrž právnickou, čímž se prospěje nejen vědě právně historické, ale i praksi.

Citace:

Zpráva o schůzi konané dne 12. května 1932. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1932, svazek/ročník 71, číslo/sešit 11, s. 373-375.