NPD documents search: Právník, 71 (1932) - Jestliže nepominutelní dědicové

Praktické případy.

Jestliže nepominutelní dědicové při dědické posloupnosti ze zákona nepodali dědické přihlášky, není ku projednání jejich návrhu na vyměření jim povinného dílu a na započtení darování učiněného zůstavitelem za jeho života ve prospěch druhých jeho dítek soud pozůstalostní příslušný, nýbrž má místo pořad práva.
Pozůstalostní soud odkázal nepominutelné dědice s jejich shora uvedenými nároky na pořad práva, s odůvodněním, že v cestě řízení nesporného, když zmeškali lhůtu podle § 120 nesp. pat., ve které jim bylo volno tyto nároky přihlášením jich k pozůstalostnímu řízení uplatniti a práva jim daného k uplatnění svých nároků ve lhůtě stanovené nepoužili, nemohou nároky tyto nyní uplatňovati, když pozůstalost byla s ostatními přihlášenými dědici projednána a úkony projednané byly sděláním odevzdací listiny skončeny, nýbrž teprve po uznání důvodnosti tvrzených jejich nároků cestou práva sporného. Rekursní soud stížnosti nepominutelných dědiců vyhověl, naříkané usnesení zrušil a soudu prvému uložil, aby dále po zákonu jednal.
V odůvodnění uvedl: Není správným názor soudu prvého, že by usnesením ze dne 30. července 1930 č. j. D I 13/30/14 bylo projednání pozůstalosti skončeno. Usnesení to je pouze konceptem odevzdací listiny, která bude vypravena až budou dědické poplatky vyměřeny a zaplaceny. Dosud však se tak nestalo, odevzdací listina oprávněným doručena nebyla a není proto ani pozůstalostní řízení skončeno a možno tudíž stále činiti návrhy a přihlášení k pozůstalostnímu řízení, neboť lhůty v § 120 nesp. pat. stanovené nejsou lhůtami preklusivními, jichž nezachování by mělo v zápětí vyloučení obmeškalce z toho kterého úkonu, ale pouze lhůtami, jichž účelem jest řízení uspíšiti.
Bylo tedy na soudu první stolice, aby o návrhu stěžovatelů za vyměření jim dílu povinného podle § 785 obč. zák. nejprve v cestě nesporné jednal a o vyjasnění sporných otázek se pokusil, a teprve, bylo-li jednání to bezvýsledným, odkázal je na pořad práva.
Nejv. soud dovolacímu rekursu vyhověl a napadené usnesení zrušil, obnoviv usnesení prvního soudu.
Odůvodnění: Za pozůstalostního řízení, projednávaného na základě zákonné posloupnosti, navrhly v době, kdy pozůstalost nebyla ještě odevzdána, svéprávné dítky zůstavitelky František K. a Marie N., které se k pozůstalosti za dědice vůbec nepřihlásily, aby jim byl z pozůstalosti vyměřen povinný díl podle § 785 obč. zák. a započtení darování učiněných zůstavitelkou za jejího života ve prospěch druhých dvou dítek Václava a Ladislava.
Šlo o to, jakého nároku se domáhali žadatelé svým návrhem a zda náleželo pozůstalostnímu soudu, aby o něm jednal v pozůstalostním řízení. Že nešlo o nárok na povinný díl v pravém smyslu slova podle § 764 obč. zák. vyplývá již z toho, že tu není posloupnosti ze závěti, neboť tu není posledního pořízení, jímž nebylo na žadatele jako nepominutelné dědice buď vůbec nebo dostatečně pamatováno. Při zákonné posloupnosti nepřijde nepominutelný dědic ovšem o svůj povinný díl, neboť se mu ho dostává ve způsobu dědického podílu, při čemž je i oprávněn domáhati se v pozůstalostním řízení nápravy, byl-li v dílu tom zkrácen darováním (§ 785 obč. zák.). Nápravy této byli by se mohli řečení nepominutelní dědici domáhati, neboť nebyla-li odevzdací listina vůbec ještě vydána, nebylo ani skončeno pozůstalostní řízení (rozh. čís. 5969 sb. n. s.). Leč nepominutelní dědici mohli při dědické posloupnosti ze zákona dosíci dědického dílu a tím povinného dílu jen dědickou přihláškou (§ 799 obč. zák.). To však neučinili a lze proto jejich návrh posuzovati jen jako návrh na uplatňování nároku podle § 951 obč. zák. K projednávání tohoto návrhu nebyl však příslušný pozůstalostní soud, zejména šlo-li o svéprávné nepominutelné dědice. Odkázal tudíž prvý soud právem žadatele s jejich nárokem na pořad práva a trpí usnesení rekursního soudu, ukládající prvnímu soudu, aby ve věci jednal, zmatečností podle § 41 d) zákona čís. 100/1931 Sb. z. a n.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 1932 č. j. R I 208/32/1.
Dr. Jar. Koutník.

Citace:

Jestliže nepominutelní dědicové. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1932, svazek/ročník 71, číslo/sešit 13, s. 416-418.