Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 66 (1927). Praha: Právnická jednota v Praze, 740 s.
Authors:

Může tato majitelka odporovati exekuci vylučovací žalobou podle § 37 ex. ř.?


Banka A vedla na základě rozsudku vydaného proti prot. firmě B. po jejím zrušení a výmazu z obch. rejstříku mobilární exekuci na bývalou majitelku této firmy C, která vylučovací žalobou podle § 37 ex. ř. uplatňovala proti vymáhající bance vlastnické nároky, odvolávajíc se na to„ že je v tomto řízení osobou třetí, neboť zrušená firma byla převzata se všemi právy a povinnostmi osobou jinou.
Žaloba podle § 37 ex. ř. byla všemi instancemi zamítnuta, nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Firma obchodníkova jest pouze jménem, pod kterým provozuje obchod a kterým se v obchodě podepisuje (čl. 15. obch. zák.). Tím jest, pokud jde o firmu jednotlivce kupce, význam firmy vyčerpán, neboť firma kupce jednotlivce, jakožto kupecké jméno jeho, není samostatným právním podmětem, jím jest jen její majitel. — Proto má rozsudek, vydaný proti firmě kupce jednotlivce, právní účinnost jen proti kupci jednotlivci a to bez ohledu na to, zda se kupec později firmy vzdal, pokud se týče, zda firma byla z obchodního rejstříku vymazána.
Rozsudek krajského soudu v Jihlavě ze dne 12. listopadu 1925 byl vydán proti prot. firmě B. a proti téže firmě byla také exekuce povolena. Jako majitelka této firmy jednotlivce byla žalována a souzena dovolatelka, nynější žalobkyně C, která zůstala majitelkou až do dne zrušení a výmazu firmy z obchodního rejstříku. (3. září 1925.) Na tom nemění ničeho ta okolnost, že v době vydání rozsudku tato firma již neexistovala, neboť tím zanikla pouze firma jako jméno (čl. 25 obch. zák.), nikoliv její majitelka jako pravý subjekt právní, který jedině byl odsouzen.
Veškeré ostatní dovolatelkou uplatňované důvody nemají v tomto sporu významu.
Pro posouzení přípustnosti a opodstatněnosti vylučovací žaloby jest jedině rozhodující, zda žalobkyně jest v tomto exekučním řízení osobou třetí ve smyslu § 37 ex. ř. a zda jako taková byla výkonem exekuce ve svých právech materielně poškozena. K této otázce dlužno však odpověděti záporně, neboť § 37 ex. ř. přiznává právo odporu proti exekuci pouze osobě, která není ani vymáhající věřitelkou ani dlužnicí.
Podle toho, co bylo uvedeno, je však dovolatelka přes to, že jak exekuční titul, tak i návrh exekuční a povolující usnesení zněly proti firmě B., v exekučním řízení osobou povinnou, poněvadž byla ve skutečnosti pouze ona jako tehdejší majitelka firmy žalována a odsouzena.
Proto nelze zajisté tvrditi, že by dovolatelka byla výkonem exekuce materielně poškozena ve svých právech způsobem, jejž by bylo lze napraviti žalobou podle § 37 ex. ř.
Není proto dovolání odůvodněno.
Rozhodnutí nejvyš. soudu ze dne 7. října 1926 Rv II 462/26. Dr. Hubert Gerold.
Citace:
Jest na základě exekučního titulu proti prot. firmě kupce jednotlivce přípustná po jejím zrušení a výmazu z obch. rejstříku exekuce na bývalou její majitelku?. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1927, svazek/ročník 66, číslo/sešit 15, s. 519-520.