Útraty úschovy v řízení exekučním. Útratami exekučními jsou jen útraty úschovy soudní a jde-li o útraty jiné úschovy než soudní, není exekuční soud povolán, aby spory z tohoto poměru vzniklé řešil v řízení exekučním a určoval odměnu za takovou úschovu. (§§ 259, 286 a 258 ex. ř.)

Z důvodů nejvyššího soudu: Podle § 259 ex. ř. má útraty uschování zatím Irraditi vymáhající /věřitel, je-li jich více, všichni poměrně. Podle § 285 ex. ř. má exekuční soud předvolati k rozvrhovému roku povinného a zástavní věřitele, zřejmé ze spisů, pokud tito nebyli podle nich již uspokojeni a jejich právo zástavní nezaniklo podle § 256 (2) ex. ř. a vyzváním k přihláškám pohledávek, tedy nikoli pouhého schovatele zabavených svršků. Rozvrh má se potom díti podle § 286 ex. ř. obdobným užitím zásad v §§ 212—214, 229, 231 a 234 a 236 ex. ř. a z výtěžku jest předem zaplatiti útraty odhadu a dražby a potom pohledávky zástavní a pohledávky, pro něž bylo povoleno dražební řízení.
Z těchto ustanovení plyne; že útraty soudní úschovy během řízení exekučního považuje zákon za útraty exekuční a nedává jim pravidelně nároku na přednostní nebo zvláštní uspokojení, leda by se jednalo o poplatky schovaeí, pro něž vázne zákonné zástavní právo jako při celních poplatcích skladních nebo soudních poplatcích uschovacích podle § 14 cís. patentu ze dne 26. ledna 1853 č. 18 ř. z., nebo by útraty schovaeí byly zároveň útratami prodeje z toho důvodu, že zabavené svršky byly uschovány za účelem prodeje v prodejní místnosti. K návrhu na ustanovení útrat schovacích jako útrat exekučních jest ovšem exekuční soud povolán, avšak pouze к návrhu vymáhajícího věřitele s působností proti povinnému. Uschovateli, který byl zřízen ve prospěch vymáhajícího věřitele (§ 259 ex. ř.), lze vymáhati odměnu na tomto věřiteli pořadem práva (§ 17 ex. ř., nález č. 4001 Sb. Gl. U.).
O návrhu uschovatele jako osoby třetí z důvodu uplatněného přednostního nebo zástavního práva přímo na dražební výtěžek rozhodne exekuční soud podle § 258 ex. ř. rovněž pořadem práva, je-li. nárok sporný (§ 214 a § 286 ex. ř.). Jinak však jest tomu, uplatňuje-li vymáhající věřitel útraty uschovací jako útraty exekuční a jako příslušenství své pohledávky v rozvrhu. O tom rozhoduje soud exekuční podle zásad řízení rozvrhového a jest na věřiteli, aby je účtoval. Ale exekučnímu soudu nepřísluší, aby v řízení exekučním rozhodl o náhradě za uschování zabavených svršků, které výkonným orgánem nebylo zařízeno, jehož útraty tedy nejsou útratami exekuce. Uschovává-li někdo ve prospěch povinného nebo vymáhajícího věřitele zabavené svršky bez soudního pověření, ať již z příkazu oněch osob, nebo i bez něho, pak rozhoduje o jeho nároku na odměnu za uschování soud pořadem práva a není rozhodování takové předmětem exekučního řízení.
Stěžovatelka míní sice, že se stala soudní uschovatelkou via facti proto, že automobil zůstal v její garáži po vyklizení vymáhajícího věřitele J. Z., při němž soudní vykonavatel odepřel vyklizení zabaveného auta z toho důvodu, že bylo zabaveno pro více věřitelů a neměl zálohy pro uschovatele a že stěžovatelka marně vyzvala vymáhající věřitele, aby se o místě uschování dohodli. Bez ohledu na to, že tyto okolnosti v prvé stolici netvrdila a na to, zda byl postup výkonného orgánu správný a jaký význam má, si stěžovatelka nestěžovala, nestala se pouhým ponecháním auta v její garáži soudní uschovátelkou, ježto auto jí nebylo orgánem soudním do uschování svěřeno. Útratami exekuce jsou však jen útraty úschovy soudní a jde -li o útraty jiné úschovy, ať již ve prospěch vymáhajících věřitelů nebo povinného, není exekuční soud povolán, aby spory z tohoto poměry vzniklé řešil v řízení exekučním a určoval odměnu za takovou úschovu.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 8. února 1927 č. j. R I 1174/26. Dr. Grešl.

Citace:

Útraty úschovy v řízení exekučním.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1927, svazek/ročník 66, číslo/sešit 7, s. 237-239.