Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 66 (1927). Praha: Právnická jednota v Praze, 740 s.
Authors:

Praktické případy.


Jest knihovní soudce povinen přihlížeti k obsahu listiny, podle níž se za nějaký knihovní zápis žádá, nebo může-li se pouhou intabulační klausulí ve smlouvě obsaženou spokojiti?
Trhovou smlouvou ze dne 5. února 1926 postoupili manželé A. manželům B. svou usedlost čp. 135 v С za postupní cenu 45 500 Kč a svolili, aby pro manžely B. složeno bylo ve složce 135. pozemkové knihy obce C. na usedlost čp. 135 v C. právo vlastnické každému jednou polovicí a ujednali v odstavci 5. téže smlouvy, že v případě, kdyby trhová cena v částce 45 500 Kč nestačila k zapravení veškerých dluhů knihovních s úroky a útratami a dlužných daní, až veškeré tyto věci budou propočítány, bude smlouva tato pokládána za neuzavřenou a zruší účastníci celou smlouvu ve všech odstavcích tak, jako by smlouva ta uzavřena nebyla, takže závisí konečná platnost této smlouvy na výše uvedené okolnosti.
Kdežto okresní s. v H. povolil žádaný vklad práva vlastnického pro manžely B., zamítl ke stížnosti manželů A. zemský soud žádost za vklad práva vlastnického z těchto důvodů: Stížnost jest oprávněna. Podle § 94 vš. z. knih. má soudce knihovní při vyřizování návrhu tabulárního uvažovati, je-li v každém ohledu takový, by se žádaný vklad mohl povoliti. Jmenovitě má bedlivě prozkoumati žádost a její přílohy a může povoliti zápis jen tehdy, když není tu překážky podle knihovního stavu, nebo co do způsobilosti osob nebo co do obsahu listin předložených, jmenovitě, zda snad není podle nich žádost odůvodněna, a zda předložené listiny vyhovují formou povolení zápisu. Vnitřní platnost tvrzení ovšem knihovní soudce zkoumati nemá, ježto jest to věcí sporu. Smlouva trhová se žádostí předložená ze dne 5. února 1926 má v odstavci b) rozvazovací podmínku, že v případě, kdyby trhová cena 45 500 Kč nestačila ku zapravení všech dluhů knihovních s úroky a útratami a dlužných daní, až veškeré tyto věci budou propočítány, bude smlouva tato pokládána za neuzavřenou a zruší účastníci celou smlouvu ve všech odstavcích tak, jakoby smlouva ta uzavřena nebyla, takže závisí konečná platnost této smlouvy na výše uvedené okolnosti. Jelikož podle § 99 odst. 3 knih. z. lze povoliti zápis jen tehdá, když z předložených listin vychází, že žádost jest odůvodněna, a podle kupní smlouvy z 5. února 1926 jest platnost její vzhledem k odstavci b) pochybná, neměl již z tohoto důvodu první soudce knihovní zápis povoliti. Bylo tudíž stížnosti úspěch přiznati a rozhodnouti, jak se stalo.
Dovolací stížnosti manželů B. nejvyšší soud nevyhověl z těchto důvodů: Dovolací rekurs sám doznává a podle jasného znění odstavce b) trhové smlouvy ze dne 5. února 1926, podle níž knihovní vklad vlastnického práva pro kupitele měl býti povolen, nemůže býti o tom pochyby, že kupitelé touto listinou nabyli vlastnictví pod podmínkou, tedy nabyli vlastnictví podmíněného. V knihovní žádosti o vklad vlastnického práva takto nabytého není o podmínce té a jí způsobené podmíněnosti vlastnického práva žadatelů zmínky, nýbrž žádost zní tak, jakoby šlo o nepodmíněné právo vlastnické. Ježto tedy žádost obsahem předložené listiny není odůvodněna nepovolil rekursní soud právem navrhovaný vklad podle § 94 odst. 3, a § 9 b) odst. 1 knih. zák.
Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 7. července 1926 č. j. R I 579/26.
Dr. Stehlíček.
Citace:
Jest knihovní soudce povinen přihlížeti k obsahu listiny. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1927, svazek/ročník 66, číslo/sešit 1, s. 39-41.