Významu procesních forem a jejich porušení

věnována je pozoruhodná úvaha prof. Hory v lednovém čísle »Soudcovských listů«. Autor výstižně poznamenává, že »je v tom hluboká moudrost, věky posvěcená, když stát sám, čerpaje ze zkušeností dřívějších dob a hledě k potřebám své doby a jejím názorům o tom, co jest nejvhodnějším, napřed a pro všechny případy téže neb podobné povahy sám předepíše soudům a ovšem i stranám, jak mají při hledání a nalézání práva postupovati ... Strany vědí už napřed, jak mají a musí před soudem postupovati, čímž nabývají jistoty, že postupujíce tak, jak je předepsáno, zavazují soud k činnosti, o niž jim jde, a že nejsou závislé na jeho vůli, ochotě, uznání, náladě a p. Soudům se tím, že je předepsán zákonem určitý postup, usnadňuje cesta k nalezení práva, zmenšuje se jejich odpovědnost, ale staví se jim také hráz proti zneužití jejich postavení ...« Slova tato vystihují ve skutečnosti daleko více než podává nadpis článku: vymezují význam zákonného práva vůbec, jehož výhody třeba zdůrazniti právě v době nynější, kdy slýcháme tak často výtky, že i nejvyšší soudní tribunály obětují nezřídka jasné znění zákona domnělé sociální účelnosti, osobujíce si suverénní postavení zákonodárce. Nad tím by bylo třeba se zamysliti i tehdy, kdyby takové výtky byly oprávněny jen z nepatrné části. Vymyká se z rámce této poznámky zabývati se příčinami těchto zjevů, které jistě mnoho by vysvětlily, ne-li omluvily, a nelze tu načrtnouti ani zhruba obtížný problém t. zv. volného práva, pro jehož intuitivní, zákonem nespoutané rozhodování jak se zdá plaiduje v témže časopise »Index campestris« úvahu trochu nesouvislou. Bude však sotva pochybno, že princip volného práva nejméně odpovídá dnešní neklidné době, přesycené politickým stranictvím, které bylo dokonce vytýkáno i soudům, strážcům práva. Zákon právě dnes má a může býti zárukou právní jistoty a hrází úředních přehmatů. A jestliže některá jeho ustanovení neodpovídají změněným poměrům a požadavkům společenským, platí mutatis mutandis slova citovaného článku »Shledá-li stát, že jisté formální předpisy nejeví se už vhodnými ... má jiný prostředek v ruce: nechť přistoupí ke změně zákona nevyhovujícího. Toť prostředek účinný, ale také prostředek jediný.«

Citace:

Významu procesních forem a jejich porušení. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1927, svazek/ročník 66, číslo/sešit 2, s. 87-88.