Notářský spis obsahující závazek manželův platiti své manželce výživné jest neplatný a proto nemůže býti exekučním titulem pro jeho vymáhání, nebyl-li současně povolen rozvod manželství.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1920 č. j. R I 709/20/1.)
První soudce povolil na základe notářského spisu, obsahujícího prohlášení o jeho vykonatelnosti ve smyslu § 3. notářského řádu manželce mobilární exekuci ku vydobytí splatného výživného, k jehož placení se v něm manžel zavázal.
Rekursní soud změnil usnesení toto a exekuční návrh zamítl. Nejvyšší soud potvrdil toto zamítavé usnesení z následujících důvodů:
Z celého obsahu notářského spisu zvláště však ze slov v článku I. se nalézajících »ujednali smlouvou touto, že nepovedou nadále společné domácnosti, že se zprošťují navzájem povinnosti manželské...« a že manžel »vzdává se práva požadovati, aby jej jeho choť následovala do jeho bydliště...« vysvítá jasně, že tu jde o rozvod manželství.
Rozvod manželství však, na němž se manželé shodli, nabývá podle § 103. a 105. o. z. skutečné, platnosti teprve povolením soudu a poznamenáním v soudních spisech. Ježto toho tu nebylo a veškerá ustanovení notářského spisu nutno pokládati za jeden celek, nenabyl, jak správně již podotkla druhá stolice, ani závazek alimentační v čl. II. ujednaný účinnosti. —
Dr. Řa.

Citace:

Notářský spis obsahující závazek manželův platiti své manželce. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1923, svazek/ročník 5, číslo/sešit 9, s. 83-83.