1. Ve společenské smlouvě společnosti s r. o. musí výlohy zakládací býti udány ciferně určitým nejvyšším obnosem — 2. Cizozemská společnost akciová musí rejstříkovému soudu předložiti výkaz o připuštění k provozování obchodů v tuzemsku i tehdy, když se účastní jen jako člen společnost i s ruč. obm. — 3. I při tuzemské společnosti s r. ob. musí všichni jednatelé míti bydliště v tuzemsku.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 24. ledna 1923 R I 1359/22. Obchodní sond v Praze Firm 11537/22.)
Rejstříkový soud vrátil odpověď firmy společnosti s r. ob. k opravě resp. doplnění smlouvy.
Rekursní soud stížnosti nevyhověl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu z těchto důvodů: Není tu podmínek § 16. nesp. pat. K stížnosti jest uvésti toto:
I. Dle § 7. odst. 2. zákona o společnostech s ruč. obm. ze dne 6. března 1906 č. 58 ř. z. jest ve společenské smlouvě přesně určiti nejvyšší částku, do které mohou zařizovací výlohy býti požadovány. Mezi výlohy ty patří i státní poplatky se založením společnosti souvisící. Správně uznaly nižší soudy, že ustanovení § 16. společenské smlouvy, že zakládací výlohy kromě státního poplatku nebudou přesahovati 10000 Kč, nevyhovuje požadavku zákona, neboť zákon v § 7. odst. 2. výslovně stanovil, — chtěje omeziti t. zv. zakládací provise, t. j. odměny zakladatelů za přípravné práce — že pro veškeré zařizovací náklady jest ve společenské smlouvě vymeziti číselně nejvyšší obnos.
Správně tedy první soud vrátil opověď, aby ustanovení § 16. stanov uvedeno bylo v souhlas s předpisem § 7. odst. 2. zák. o spol. s r. ob.
II. Cís. nař. z 29. listopadu 1865 č. 127 ř. z. v čl. I. a II. vyžadovalo průkaz připuštění k obchodování jen od cizozemských společností akciových a komanditních na akcie, když chtěly v tuzemsku provozovati své obchody pod vlastní firmou, neupravovalo však poměr, kdy cizozemská akciová společnost stala se jen společnicí neb členem jiné tuzemské společnosti. Zůstalo tedy státní správě vyhraženo, jaké omezující předpisy pro takový případ uzná za potřebné a v tomto směru ministerstvo vnitra sdělením ze dne 4. března 1919 č. 618 výslovně prohlásilo, že společnosti akciové a kommanditní na akcie, jichž sídlo je mimo území republiky čsl., potřebují ku provozování obchodů v tuzemsku výslovného připuštění ve smyslu cís. nař. z 29. listopadu 1865 č. 127 ř. z. i tenkráte, když dotyčná společnost cizozemská účastní se jako člen společnosti s ruč. obm. nebo jako zakladatelka nové takové společnosti v tuzemsku.
Řídily-li se nižší soudy touto zásadou, vyslovenou úřadem státní správy, povolané rozhodovati o připuštění cizozemských obchodních společností k obchodování o tuzemsku (srov. čl. II. a IX. cit. cís. nař.), nebyl porušen zákon jejich usnesením, požadujícím průkaz o připuštění společnosti ve Vídni ku provozování obchodu v tuzemsku, třebas tato se měla státi jen společnicí nově zakládané tuzemské společností, stěžovatelky.
III. Než také právní názor nižších soudů, že i při tuzemské společnosti s ruč. obm. musí miti všichni jednatelé bydliště své v tuzemsku, odpovídá úplně úmyslu a duchu zákona, neboť stanovil-li zákon o § 108 odst. 2 zákona o společnostech s r. ob. tento požadavek výslovně pro tuzemské representace společnosti cizozemské, dlužno míti za to, že tuto zásadní podmínku požaduje také u jednatelů tuzemských společností s ruč. obm. jakožto zástupců těchto společností stačí tu odkázati na správné důvody nižších soudů souhlasící s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 14. června 1921 RI 708/21 a jiné.
Dr. Kasper.

Citace:

1. Ve společenské smlouvě společnosti s r. o. musí výlohy. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1923, svazek/ročník 5, číslo/sešit 5, s. 48-49.