Advokátní komora

podala, jak oznamuje »Česká advokacie« dne 16. dubna 1923 na ministerstvo spravedlnosti zvláštní podání, v němž rovněž stěžuje si do toho, že tarif advokátní byl vydán, aniž by o návrhu ministerském advokátní komora byla slyšena.
Také nevzalo ministerstvo pražádného zřetele na požadavky advokátů, zejména ne na zrušení maximální hranice.
V tom ohledu má stav advokátní a notářský stejný osud i myslíme, že bude v zájmu obou stavů, jestliže v záležitostech, které se obou stavů dotýkají, co nejúžeji se semkneme. Vždyť také přijetím článku XIV. vládní předlohy o změně pozůstalostního řízení byla by advokacie zrovna tak utrpěla jako notářstvo.
Jest prapodivno, že právě stav úředníků, pak advokátní a notářský, tedy stavy nejinteligentnější, stiženy byli snížením svých platů, ač cena životních potřeb v tom poměru ještě nekleslá a indexní ceny jejich pohybují se stále mezi 10, kdežto ostatní střední stavy, zejména živnostníci, cen svých valně nesnížili. Jest to věru příznačno pro naše poměry uváží-li se, že na př. advokát neb notář za smlouvu při ceně 2 milionů smí čítati pouze 3000 K kdežto pouhý prostředkovatel bez zvláštního vzdělání dostává 2% od každé strany, t. j. 80000 K.
Takovýto postup proti inteligenci bude míti v zápětí, že inteligence se zproletarisuje, což nebude štěstím pro náš stát.
Na jedné straně zřizujeme střední školy a vysoká učeliště a na druhé odpíráme inteligenci, která věnovala valnou část svého života studiu, nejen přiměřené odměny, nýbrž nejnutnější míru životní.

Citace:

Advokátní komora. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1923, svazek/ročník 5, číslo/sešit 3, s. 36-37.