Rakouské vystěhovalectví.

Rakousko bylo vždy zemí silného vystěhovalectví. Ovšem před válkou pocházeli vystěhovalci téměř všichni ze zemí, které dnes již nepatří k nynějšímu Rakousku. Pouze Bürgenland, tehdy uherský, který dnes je součástí Rakouské republiky, měl svůj podíl na vystěhovalectví. Příčiny, proč rakouské vystěhovalectví dnes tak stouplo, ukazuje nám především statistika výroby. Učlenění rakouského národního hospodářství lze porozuměti jedině, srovnáme-li je se stavem předválečným. Srovnání to poví nám také leccos o tom, proč se Rakousko stalo zemí vystěhovaleckou. Při tom možno zjistiti, že i výroba i vystěhovalectví v Německu vykazují obdobný pohyb. Vytknouti je při tom, že Rakousko pro některé výrobní obory nemá dosud školených domácích sil a musí tedy zatím přijímati pracovní síly cizí, čímž ovšem domácí pracovníci přicházejí o zaměstnáni. Tak je tomu na př. v mlékařství a sýrařství, při tkalcovství, při výrobě slaměných klobouků i jinde. Pracovní síly, jichž je tu třeba, přicházejí většinou ze zemí bývalého Rakouska. Zde tedy dřívější poměry pracovního trhu zůstaly zachovány.
Vystěhovalectví je při všem ztěžováno tím, že Rakouská republika může vysílati do ciziny jenom dělníky průmyslové, stavební a duševní pracovníky, kdežto cizina potřebuje hlavně jen pracovní síly zemědělské. Přemnozí průmysloví dělnici, kteří se pokusili existenčně zakotviti jako farmáři v Severní nebo v Jižní Americe, obyčejně zkrachovali. Dobré pracovní možnosti nacházejí leda pomocnice v domácnosti (kuchařky а p.), poněvadž Rakušanky jsou pro podobné služby velmi hledány. Jinou obtíží je, že mnozí vystěhovalci nemají potřebných peněžních prostředků. Jak vypočítává dr. Fr. Reger, sekretář vídeňské dělnické komory (Die Bedeutung der Auswanderung für Oesterreich v Arbeit u. Beruf V., H. 11), stojí cesta z Evropy do Jižní Ameriky třetí třídou asi 650 šil., z Hamburku do New Yorku 125 dolarů, z Evropy do Kanady 900 šil., do Australie 1200 šil. К tomu je připočísti poplatky za visum, vylodění a pod. To jsou sumy, kterých většina vystěhovalců z Rakouska dnes nemá. Věc se komplikuje ještě tam, kde nejde o pouhé vystěhovalectví, nýbrž o vystěhovalectví kvalifikované, t. j. o vystěhovalectví s úmyslem kolonisačním. 1 když lze půdu v zemích řídce osídlených dostati za velmi nízkou cenu, ba téměř zadarmo, jsou přece ostatní výdaje kolonisační vždy velmi vysoké. Mimo to některé země, na př. Spojené státy severoamerické, připouštějí ročné pouze omezený počet přistěhovalců. Kdo se chce tedy vystěhovati tam, musí velmi dlouho čekat, než se mu dostane přistěhovaleckého povolení. Dříve byly oblíbeným územím vystěhovaleckým holandské kolonie, kde našli místo přemnozí obchodníci, úředníci, inženýři a j. Leč dnes ani tam není potřebí nových sil. Mimo to odráží ty, kdo by měli chuť se tam vystěhovati, zprávy o nepříznivých tamních podmínkách klimatických a zdravotních.
Myšlenka organisační, myšlenka zabezpečiti svobodnou smlouvu, vždy nebezpečnou pro vystěhovalce, mezinárodními ujednáními nabývá i zde půdy. Vystěhovalci odcházejí hromadně do ciziny, vyjednavše si napřed podmínky s tamní vládou, nebo rakouská vláda sama vyjednává se státy, které přicházejí v úvahu pro vystěhovalectví. Tak se omezuje nebezpečné vystěhovalectví na vlastní pěst.
Tak na př. počátkem roku 1926 uzavřelo 400 nezaměstnaných, kteří měli na 600 rodinných příslušníků — celkem tedy as 1000 osob — na 20 let nájemní smlouvu s ruskou vládou. Rakouská vláda vyplatila jim při tom roční podporu v nezaměstnanosti (850 šil.). Leč pokus ztroskotal. Většina účastníků zatím již se vrátila. Lépe se vydařil pokus s Francií. Rakouský vystěhovalecký úřad uzavřel r. 1925 prostřednictvím Société generale d’immigration s francouzskou Service de la main d’ouvre étrangère při ministerstvu práce kolektivní smlouvu pro rakouské průmyslové dělníky. Podle ní odešlo v roce 1925 do Francie 300 kovodělníků, horníků, stavebních dělníků, dřevodělníků a nádeníků. V červenci 1926 bylo ujednání to prodlouženo a ustanoveno, že napříště každý vystěhovalec musí se v Rakousku podrobit odborné zkoušce, než bude přijat na základě uvedené smlouvy. Nato se nově vystěhovalo do Francie 100 dělníků. Mzdy jsou ovšem ve Francii nízké.
Velkorysé opatření sledovala vídeňská dělnická komora, když zahájila jednání s rakouskou a se severoamerickou vládou o organisované vystěhováni 50000 průmyslových dělníků. Jednání však nevedlo dosud k cíli.
Úkoly rakouského vystěhovaleckého úřadu, který byl zřízen po válce, nejsou ani tak pomáhati jednotlivému vystěhovalci jako spíše uzavírati s cizozemskými průmyslovými firmami a svazy kolektivní smlouvy, uzavírati mezinárodní ujednání s jinými státy pro vystěhovalce z Rakouské republiky, zjišťovati, do kterých zemí lze úspěšně počítati s vystěhovalectvím a která povolání přicházejí při tom v úvahu, po případě, jaké odborné znalosti musí tam vystěhovalec míti a zpravovali o tom rakouskou veřejnost. Další úlohou je dohled na vystěhovalecké agentury a na dopravní společnosti a vedení vystěhovalecké statistiky. Statistika ta může býti ovšem přesně vedena pouze pro zámořské vystěhovalectví. (Jak patrno, jde tu vesměs o úkoly, které si vytkla a plní i československá péče o vystěhovalce.)
Ze statistiky té buďtež uvedena aspoň některá čísla pro rok 1925: Celkem vystěhovalo se z Rakouské republiky 4672 osob do zámoří (cca 9,38%) všeho pracujícího obyvatelstva a 0,7% všeho obyvatelstva vůbec. V počtu uvedeném bylo 1681 rodinných příslušníků. 1050 vystěhovalců bylo z Vídně, 960 z Horních Rakous, 865 ze Štýrska, 601 z Burgenlandu, 714 z Dolních Rakous, 177 z Korutan, 42 ze Solnohradska a 100 z Tyrol. Vystěhovalci z republiky Rakouské.
TABULKA 2610 se vystěhovalo do Brasilie, 703 do Argentiny, 107 (hlavně obchodníků a úředníků) do Palestýny. Do Spojených států severoamerických mohlo se vystěhovati — omezeno kontingentem — pouze 758 osob. Z vystěhovalců bylo 1046 zemědělců a zemědělských dělníků (většinou z Dolních a Horních Rakous, ze Štýrska a z Burgenlandu), 431 kovodělníků (hlavně z Vídně a ze Štýrska, kde železářský průmysl vždy víc a více omezuje svoji výrobu). Téměř výhradně z Burgenlandu bylo 212 pomocných dělníků, 160 stavebních dělníků a 142 služebnictva. Většinou z Vídně bylo 205 obchodních zaměstnanců a 107 úředníků. Dřevodělníků bylo 209, krejčí 89, lékařů 7, inženýrů 36 a 19 učitelů. Další podrobnosti jsou uvedeny na připojené tabulce.
Vystěhovalectví pro Rakousko a Německo není osobní věcí jednotlivých vystěhovalců, není také věcí, které by jako dříve stát bránil. Při velké nezaměstnanosti, která se stala trvalým problémem rakouského hospodářství, musí vláda vystěhovalectví podporovati a usměrňovati. Ať jakkoli je skutečnost ta neutěšená, musíme s ní počítati dotud, dokud se nepodaří přiměřeně zvýšiti domácí výrobu.
(Psáno v srpnu 1926. — Přeloženo z rukopisu.)

Citace:

K § 46 zák. čl. XIX. z r. 1907. Promlčení úrazových pojistných příspěvků. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1927, s. 113-113.