K reformě § 530 tr. z.

Případ v 2. čísle uvedený řeší trestnost poněkud kasuisticky. Mnohem výstižněji dopřává se stíhati pachatele v německém trestním zákoně, jehož užívali i čeští soudcové na Hlučínsku, pokud jednalo se o činy spáchané před obsazením jeho. § 198 tr. z. pruského stanoví: »Navrhuje-li při vzájemných urážkách jedna strana, jest druhá strana povinna pod
ztrátou svého práva podati návrh na potrestání nejpozději před
ukončením řízení v první stolici; jest však k tomu oprávněna, také, uplynula-li do té doby 3mesíční lhůta (německá promlčecí lhůta našeho § tr. z.).« Tím ustanovením byly by vyloučeny případy uváděné Dr. E. Chalupným.
Trestní zákon pruský v mnohých ustanoveních i praktickém
pojetí (jasné znění enunciálů, přesnost pojmů) doporučuje se
velice při zamýšlené reformě zákona trestního a nebylo by na
škodu, některá ustanovení jeho našim poměrům přizpůsobiti. Jinak naučila české soudce zkušenost, že naše zákony knihovní i občanský předčí v mnohém pruské zákonodárství.
Zajímavé jest projednání vzájemných urážek. Je-li urážka na místě ihned opětována, může soudce obě strany nebo jednu z nich prohlásiti za osvobozenou od obžaloby. Při tom může však beztrestná strana býti odsouzena k zaplacení útrat trestních. Tato kompensace jest však vyloučena při posudcích o vědeckých, uměleckých nebo živnostenských výkonech, při důtkách představených vůči podřízeným neb pod., není-li patrný úmysl
uraziti ze způsobu výroku (slovosledu, stilu) neb okolností, za nichž se urážka stala. Tohoto ustanovení se velice často užívalo
a obyvatelstvo nabylo již právního přesvědčení, že nelze více
žalovati navzájem, byla-li věc na místě stranami »sama vyřízena«.
Náš trestní řád způsobil značné stoupnutí agendy při vzájemných
urážkách, ježto nezná zmíněného ustanovení tr. z.
V Hlučíně, dne 5. března 1921, Kyas Karel, r. z. s.

Citace:

Čís. 12739. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 61-62.