Objem náhrady příslušící dětem usmrceného (§ 1327. obč. z.). Solidarita resp. akrescence jednotlivých podílů?

Na žalobu nezl. Josefa, Marie a Boženy S., dětí po (vdově) Terezii S., usmrcené úrazem železničním, přiřkl jim zemský soud v B. až do nabyté vlastní schopnosti k výdělku po důchodu 300 K ročně, dodav, že uvolní-li se důchod některého ze žalobců, dostane se ho rovným dílem ostatním na dobu, pokud měl uvolněný důchod býti vyplácen.
Z důvodů 1. stolice:
... Mimo mzdu (matčinu resp. podíl na ní) ušly nezl. žalobcům také ony práce domácí, které matka dle výpovědí svědků... konala časně ráno nebo ještě na večer, a které z části také znamenaly zvýšení příjmů v hotovosti, pak polní práce, které T. S. ve volné chvíli — mimo práci tovární — konala... Uváží-li se, že činnost báby M., žijící se S. ve společné domácnosti, pro rodinu byla skoro bez ceny pro vysoké stáří její a že činnost stařenčina se obmezovala skoro jen na pouhý dohled na děti po dobu matčiny nepřítomnosti, pak lze teprve oceniti pracovitost a neúnavnost matky 33leté, která si denně jen několik málo hodin dopřála ke spaní a která o děti (nejstaršímu je 10 let) se tak starala, že dle svědectví... děti chodily pořádně a čistě. Tyto domácí práce, které se zřetelem na mnohačlennou rodinu jistě nelze obmeziti na volné chvíle ve dni všední, měly pro děti, zejména vzhledem na rodinný svazek, zvláštní cenu, která oproti lidem cizím vyžaduje vydání a které se dětem musí hraditi dle ustanovení §. 1329. obč. z. ...
... Celková újma rodině S. ušlá smrtí Terezie S. obnáší tedy dle toho, co řečeno, 1200 K, ze kterých jest počítati tři čtvrtiny na nezletilé děti, tedy 900 K čili pro každého 300 K, a to proto rovným dílem, ježto náklad na jednoho člena rodiny S. určitým dílem zjistiti se nedá a ježto matka mimo vydání za stravu a šaty jiných dokázaných vydání neměla. Že by však strava a šaty Terezie S. byly spojeny s větším nákladem než pro děti, z nichž dvě již chodí do školy, nelze předpokládati u rodiny poukázané na nejnutnější výživu. Naopak, dle povahy matky, jak svědci ji líčili, dlužno spíše míti za to, že T. S. více dopřála dětem nežli sobě, pokud to skrovné její prostředky dovolovaly.
... Bez ohledu na stáří žalobců byl jim důchod přisouzen až do nabyté schopnosti k samostatné výživě. Případ ten může nastati před dokonaným 16. ev. 18. rokem i po něm... Za krajní mez těchto povinných platů však určena doba do r. 1942, kdy matka T. S. byla by dosáhla 60. roku věku. Jest všeobecně známo a lék. vědou také stvrzeno, že 60. rokem dělnost člověka na práci rukou poukázaného klesá, a zejména u ženy, která, jak svědci potvrzují, skoro bez přestání pracovala...
Že příp. uvolněný důchod toho neb onoho žalobce má připadnouti ostatním na dobu rozsudkem určenou, má svůj důvod v úvaze, že dle §u 1327. obč. z. dráha má nahraditi dětem vše, co jim ušlo smrtí matčinou. Dle toho mají děti nárok na shora doloženou újmu 900 K, bez ohledu, budou-li všecky neb jen některé děti skutečně důchod pobírati; žalovaná dráha nemá na to vlivu, jakým způsobem se děti později o důchod rozdělí; řečenou doložkou zůstane výše náhrady nedotčena.
Odvolání fin. prokuratury noe. železn. eráru vrchní soud zemský nevyhověl, v podstatě ze stejných a těchto dalších
důvodů:
... Nejedná se o náhradu ceny matčiny péče, která se ovšem nedá oceniti a odškodniti v penězích. Žalobcům jde toliko o náhradu skutečné hmotné škody, kterou smrtí matčinou utrpěli. Nebožka opatřila den co den své tři děti vším potřebným, konala všecky práce v domácnosti a na ty přece měly děti zákonitý nárok (§§ 139., 141. obč. z.). O tento nárok byly děti smrtí matčinou připraveny, a jest naprosto zbytečno, aby tvrdily neb dokazovaly, že jim ztrátou oněch prací vzešel nějaký výdaj. Dosti toho, že jim smrtí matčinou práce ty ušly. Tato újma byla právem připočtena ke ztrátě mzdy a soud 1. stolice újmu tu i správně podle volného uvážení, t. j. uživ §u 273. s. ř., ocenil... Že cena práce matky, cele dobru své rodiny se věnující, zaslouží také přiměřeného uznání peněžitého, leží na bíledni.
Nelze shledávati ani v tom nesprávného ocenění skutečností a průvodů, že soud počítal z výdělku továrního a ceny domácích prací tři čtvrtiny na žalobce... Podle toho, jak líčí svědkové povahu Terezie S. a její starostlivost o děti, dlužno za to míti, že více dopřála
24 dětem než sobě. Že se náklad na každého jednotlivce nedá určitým dílem zjistiti, na to poukázal již zcela případně soud 1. stolice, a nepadá proto na váhu, že snad Terezie S. denní jízdou do továrny a zpět, stravou v Brně, větší spotřebou šatstva a obuvi r. 1914 měla také o něco větší vydání, zmíněnou čtvrtinu přesahující — a to tím méně, jelikož stejným právem možno tvrditi, že se Terezie S. právě toho roku kritického, nemajíc v továrně ani nepřetržitě denního zaměstnání, ve vlastních potřebách tím více uskrovnila, jen aby děti její v ničem nebyly zkráceny.
... Nejvíce má se žalovaná strana za dotčenu výrokem, že uvolní-li se důchod některého ze žalobců, připadne rovným dílem ostatním na dobu, pokud měl uvolněný důchod býti vyplácen. Tento výrok poznačuje odvolání za právně a věcně zcela bezdůvodný a mylný, protože soud nesprávně zkonstruoval jakýsi solidární nárok žalujících dětí, kterého dle práva není. Neboť právě tak, jako každý ze žalobců měl vůči své matce svůj samostatný a zvláštní nárok alimentační, má prý každý vůči žalovanému eráru, jenž jest povinen každému nahraditi, co mu ušlo smrtí matčinou, samostatný a zvláštní nárok na náhradu škody.
Neprávem se klade v odvolání důraz na nárok každého dítěte jako jednotlivce a pouští se úplně se zřetele rodinný svazek jako celek. Vždyť jest známo, že v rodinách dělnických se mnoha dětmi nemůže každé jednotlivé dítě takové nároky činiti na své živitele, jako v rodině, kde jest počet dětí nepatrný. Stane-li, že úmrtím v četné rodině některé z dětí ubude, zlepší se při stejných poměrech výdělkových tímto úmrtím postavení zbylých členů. Z této úvahy již plyne, že nárok každého ze žalobců nelze pokládati za číselně tak omezený, že by z příslušného obnosu neměla nějaká částka připadnouti na druhého z nich — naopak, nelze dokonce dovozovati, že by uvolněný důchod měl zcela odpadnouti ve prospěch žalovaného eráru.
Tento výklad příčil by se rozhodně v odvolání samu citovanému ustanovení zákona, že sluší dětem nahraditi, co jim smrtí matčinou ušlo.
Žalovaný erár povinen jest tedy hraditi to, co poškozeným ušlo bez ohledu na jich počet, a odpadne-li jeden z poškozených, nemá (erár) práva na tento uvolněný díl; jest zajisté slušno a odpovídá duchu zákona, aby uvolněný důchod byl přiznán ostatním spoluoprávněným dětem, tak jak by za života matčina odpadnutím některého dítěte se postavení zbylých dětí zlepšilo.
Stanovisko ve příčině přírůstku důchodu soudem 1. stolice zaujaté a také soudem odvolacím přijaté uznává i předpis veřejnoprávní, an ve dvor. dekretu ze dne 25. srpna 1797 (ve sv. 11. sb. z. pol.) a v nyní platném zákoně o zaopatřování vdov a sirotků po státních úřednících ze dne 14. května 1896 č. 74. ř. z. o pensi sirotků stejnou zásadu vyslovuje... 1
Dovolání fin. prokuratury v tomto posledním bodě nejvyšší soud vyhověl, jinak je zamítnuv, z těchto
důvodů:
Jest prý právně mylné míti za to, že odpadnutí oněch domácích prací a služeb, které konala usmrcená v zájmu žalobců, představuje škodu, která by se měla nahraditi a kterou by bylo lze odhadnouti v penězích. Nejdeť prý tu ani o bezprostřední ztrátu ve jmění žalobců, ani o náklad, kterýž by musili učiniti, aby si ušlé práce opatřili, poněvadž prý děd jejich, F. M., jest dle §u 143. obč. z. povinen pečovati o jejich výživu a vychování bez nároku na náhradu.
Tyto vývody nejsou správny. Dle §u 1327. obč. z. dlužno žalobcům nahraditi to, co jim ušlo smrtí matčinou. Nepochybně jim tím ušly zmíněné práce. Tyto práce dlužno tudíž nahraditi, a to, poněvadž není možno uvedení v předešlý stav, dle §u 1323. obč. z. náhradou odhadní hodnoty. Že však konání prací jest možno odhadnouti v penězích, jest vzhledem k ustanovení §§. 1151., 1152. obč. z. nepochybno. Poukaz na podpůrné závazky děda a báby jest pochybený, poněvadž právě povinnost žalované strany k náhradě toho, co ušlo, leží uprostřed...
Jest prý dále právně mylné, že odvolací soud určil podíl, který připadal dětem na matčině výdělku a na hodnotě jejích prací, třemi čtvrtinami; tento podíl prý by byl býval měl býti vypočítán polovicí nebo nejvýše dvěma třetinami. Které právní pravidlo bylo porušeno, dovolání neuvádí; ve skutečnosti jde o zjištění, jaký náklad usmrcená pro žalobce skutečně vynaložila, tudíž o zjištění skutečností — a toho nelze bráti v odpor dovolacím důvodem §u 503. č. 4. s. ř. Právní stránka by mohla býti dotčena pouze otázkou, převyšoval-li skutečný náklad objem zákonné vyživovací povinnosti matčiny; v tom směru však dovolání nebylo vzneseno.
... Naproti tomu nelze dovolání upříti oprávnění, pokud uplatňuje dovolací důvod §u 503. č. 4. s. ř. proti výroku, že pro případ uvolnění důchodu některého z dětí připadne tento důchod ostatním žalobcům rovným dílem na dobu, pokud měl tento uvolněný důchod ještě býti vyplácen.
Zákonitý nárok na takové právo přírůstku nedá se odvoditi z ustanovení §u 1327. obč. z., a není tudíž také přípustno, pokládati nároky, které přísluší samostatně každému ze žalobců, za nárok rodiny. Každý ze žalobců má pouze nárok na náhradu toho, co mu ušlo smrtí osoby povinné k poskytování výživy — nikoli však i toho, co mu mimo to snad budoucně ujde. V právu na náhradu škody nelze bráti zřetele na takové neurčité možnosti. Úvaha, že by T. S. při úmrtí některého ze svých dětí ostatní lépe byla obmyslila, nemusí býti správná, poněvadž jest rovněž tak dobře možno, že by byla bývala toho, co takovým způsobem ušetřila, použila pro sebe neb pro jiné účely... 2
(Rozhodnutí nejvyšš. soudu ze dne 27. září 1916, č. Rv III 104/16|1.)
Dr. Peka.

*) Pozn. zas. Tu jde právě o specialní ustanovení veř.-právní ev. smluvní — nikoliv o náhradu škody!
*) Pozn. zas. Stanovisko obou nižších stolic vedlo by i jinak k důsledkům právně nemožným: Kdyby obě mladší děti (nejmladší teprv čtyřleté!) zemřely, připadly by jejich uvolněné důchody nejstaršímu „na dobu, pokud tyto uvolněné důchody měly býti ještě vypláceny", t. j. tedy daleko za dobu rozsudkem pro něj vytčenou (do vlastní způsobilosti výdělkové) a se zjevným bezdůvodným obohacením nejstaršího.

Citace:

Objem náhrady příslušící dětem usmrceného (§ 1327. obč. z.).. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1916, svazek/ročník 25, číslo/sešit 8, s. 378-382.