Ručení dráhy za nedostatečně (jejím zřízencem) vyplněný nákladní list, ev. za nesprávné poučení? — Předpoklady žaloby o obnovu (příslušnost soudu).

Rozsudkem okres. soudu v B. (u výkonu pravomoci obchodní) nalezeno právem, že žalovaný erár jest povinen zaplatiti žalobci M. U. místo zažalovaných 205 K obnos 204 K s 5% úroky od 11. března 1913 a zaplatiti útraty sporu; současně vysloveno, že protipohledávka eráru proti žalobci namítaná obnosem 207 K 41 h s 6% úroky od 12. dubna 1913 po právu nepozůstává. Výrok ten zakládá se na tom, že žalovaná dráha vagon sena odeslaný žalobcem z Břeclavi do Božího Požehnání (Zástavky u Brna resp. Rosic) poslala do Příbrami v Čechách; následkem mylné této dopravy povstalo dovozné mnohem vyšší, jež adresát J. V. v Příbrami u Bož. Pož. se zdráhal zaplatiti. Když i žalobce nijak se zásilkou nenaložil, bylo seno dráhou prodáno k úhradě jejích výloh per 154 K 41 h a strženo za ně 250 K.
Důvody 2. stolice:
Adresa nákl. listu, dle kterého žalobce poslal dne 11. března 1913 z Břeclavi sev. dráhou jeden vagon sena, zní: »An J. W. in Příbram (Segen Gottes) in Mähren«. »Bestimmungsstation: Příbram St. E. G.« List tento byl psán vážným stanice břeclavské S-em; to však stalo se k žádosti žalobcově, a jest proto dle dodatku X. k č. 56 dopr. řádu považovati S. za zmocněnce žalobcova. První soudce má za to, že stanice určení byla psána S-em s dodatkem »St. E. G.«, 1 a opírá okolnost tuto o výpověď S-ovu a na srovnání písma dle §. 315. c. s. ř. bez znalců předsevzatém. Soud odvolací písmo to srovnal také beze znalců, nedospěl však k témuž výsledku, jako soudce prvý, který dle názoru soudu odvolacího nevzal patřičného zřetele na udání svědka S...
Na základě srovnání tohoto, jakož i vzhledem k první určité výpovědi S-ově má odvolací soud za to, že písmena »St. E. G.« v čas podání nákladního listu dráze na něm nebyla, že nepocházejí od S. a že byla teprve později nepovolanou osobou na nákl. list napsána. V čas podání nemohla proto dráha o tom pochybovati, že seno patří do stanice určení »Příbram«, a ježto stanice toho jména nachází se na c. k. státní dráze 2 v Čechách, bylo seno vzhledem na obsah nákladního listu správně odesláno, zejména uváží-li se, že dozorce skladiště K. žalobce výslovně na to upozornil, že seno jde do Příbrami a žalobce trval na správnosti adresy.
Avšak nehledě na nedostatečnost nákl. listu, dlužno vzíti zřetel na tu okolnost, že žalobce po vyhotovení nákl. listu se v dopravní kanceláři na správnost adresy přeptával... Svědek S. dodatečně odvolacím soudem slyšený potvrzuje, že poslal žalobce do dopravní kanceláře a viděl také, jak tento s nákl. listem do dopravní kanceláře šel. Žalobce potvrzuje..., že v kanceláři se ptal úředníka..., kterému nákl. list předložil s tím, že seno jest určeno do Příbrami u Božího Požehnání, a tento mu potvrdil, že nákl. list jest správně napsán; úředníka popisuje tak, že podle vysvětlení svědka S. lze souditi, že to byl účetní R. Když tento úředník žalobce ujistil, že nákl. list je správně vyplněn, odevzdal jej tento dozorci skladiště K., a tak lze vysvětliti, že žalobce na správnosti adresy trval přes obavu K-ovu, maje za to, že úředník kanceláře tomu lépe rozumí než K.
Za toho stavu věci jest dráha dle §. 5. dopr. řádu zodpovědna za to, bylo-li žalobci dáno mylné poučení; tento obrátil se jistě na osobu nejpovolanější, totiž na úředníka v dopravní kanceláři. Nesprávné toto poučení zodpovídá dráha dle §. 1299. obč. z. a §. 5. dopr. řádu, protože úředníci v dopr. kanceláři jsou jistě hlavní zřízenci dráhy, nejpovolanější k tomu, aby stranám dali správná poučení o řádném vyhotovení nákl. listů, a to tím spíše, jde li o strany, které na první pohled potřebují podpory osob k vysvětlení hlavně povolaných, neboť žalobce jest nezkušený dělník, kterému schází levá ruka. Tu provinila se skutečně dráha, jak i první soudce dovodil, proti zásadě čl. 282. obch. z., a ručí za své zřízence, jak ostatně § 5. dopr. ř. výslovně stanoví, a ručí proto za škodu, která povstala z jejího jednání (srv. i rozh. Adl. Clem. 2729. 2852 a p., Centr. Bl. č. 53 ai 1912).
*
Na základě nově objevených skutečností podala na to fin. prokuratura v zastoupení železn. eráru na zvítězivšího žalobce žalobu o obnovu řízení. Žalobu tuto zemský soud zamítl jako nezpůsobilou k ustanovení roku o jednání za obnovu, dovolací řízení 3 však přerušil.
Důvody:
Dle §. 538. c. s. ř. jest předně uvážiti v neveřejném sezení o tom, zdali žaloba o obnovu podána jest u soudu příslušného (§ 532. a 230. c. s. ř.).
Žalobce opírá žalobu o důvod §. 530./7. c. s. ř., kterou jest dle §. 432./2. c. s. ř. podati zásadně a výlučně u soudu 1. stolice a jen tehdy u soudu vyšší instance, dotýká-li se důvod obnovy pouze a jedině rozsudku stolice vyšší. Zdejší rozsudek odvolací Bc IV 8/13 byl doplněn co do skutkové podstaty dle §§. 488. c. s. ř. a přes doplnění byl rozsudek 1. stolice C XI 891/13 potvrzen, ovšem z důvodů jiných. Nesdílel totiž soud odvolací náhled 1. soudce, že nákladní list byl správně vyplněn a že z viny dráhy zboží U. odeslané (seno) bylo odesláno do Příbrami v Čechách místo do Příbrami u Božího Požehnání.
Důvod, z kterého odvolání žalovaného eráru k náhradě odsouzeného vyhověno nebylo, nezakládá se v ustanovení §. 5. dopr. ř., protože soud odvolací měl za dokázáno, že žalobce vyplněný nákladní list předložil v nákladní kanceláři, je-li správně vyhotoven, a že ho tam ujistil úředník — dle popisu dá se souditi, že to byl úředník R. — o správnosti nákladního listu. Pokouší-li se žalobce zjištění toto vyvrátiti, týká se důvod obnovy jedině rozsudku odvolacího, a bylo proto žalobu za obnovu správně podati u soudu odvolacího (§ 532./2. c. s. ř.).
Avšak přes to má soud za to, že se žaloba nezakládá na zákonném důvodu ve smyslu §. 530. c. s. ř., resp. že důvod se uplatňuje opozděně. Druhý odstavec §. 530. stanoví, že obnova pro důvod §. 530./7., kterého se žalobce dovolává, jest přípustna jen tenkráte, když žadatel bez zavinění s to nebyl, novou okolnost aneb důkaz v řízení 1. stolice uplatniti. Z řízení tohoto C XI 891/13 však vychází na jevo, že tehdejší žalobce U. se již před 1. soudcem téže okolnosti dovolal, že v ní se odvolal na svědky Jindřicha K., Ottona L. a Artura K., kteří také, ovšem bez výsledku, byli slyšeni, a že se strany dokonce výslechu svědka A. K., vedeného o téže okolnosti vzdaly. Jméno a osoba nového úředníka, který žalobce mylně zpravil, jest vedlejší dle důvodů odvolacího rozsudku; záleželo-li však žalovanému eráru na výslechu svědků R. a O., nebránilo mu nic, aby výslech tento již v 1. stolici nabídl; neboť nelze důvodně tvrditi, že okolnost tato prý důležitá — nepřítomnost svědků R. a O. v kanceláři — žalovanému eráru nebyla známa, když žalobce na řečenou okolnost (poptávku v kanceláři) se již v přípravném spisu ze dne 28. září 1913 ř. č. 5 odvolal a svědky o její pravdivosti nabídl.
Soud odvolací dospěl k výroku svému na základě výslechu stran dle §. 488. c. s. ř. i v řízení odvolacím přípustného a nelze prováděti protidůkaz opomenutý proti němu, v cestě obnovy, když se týče okolností, které žalobci za obnovu byly již dříve známy. Z úvah těchto má tedy soud za to, že uplatnění důkazu žalobcem nabídnutého se jeví býti opožděným (§ 534./4.) a bylo proto žalobu dle §. 538. již v sezení neveřejném zamítnouti.
Ježto ve sporu C XI 891/13 bylo podáno dovolání, bylo sporné ono řízení dle §. 545. c. s. ř. přerušiti.
Dovolací stížnosti fin. prokuratury nejvyšší soud vyhověl, usnesení v odpor vzaté zrušil a zem. soudu v B. nařídil, aby nařídil rok k líčení o žalobě na obnovu. S náklady stížnosti dlužno naložiti jako s náklady rozepře.
Důvody:
Zemský soud odmítl žalobu c. k. eráru o obnovu, opírající se o důvod odporu č. 7 §u 530. c. s. ř. de plano, poukázav ku předpisu §u 538., odst. 1. c. s. ř., jelikož měl za to, že žaloba ta nebyla podána ve lhůtě zákona.
Příslušné úvahy stolice nižší nevykládají však správně před-pisu citovaného již místa zákona a rovněž předpisu §§ů 530., odst. konečný, a 534. č. 4 c. s. ř. Zemský soud má za to, že smí odmítnouti žalobu již v řízení předběžném proto, že myslí, že může z jistých okolností usuzovati, že by eráru, pokud se týče jeho zástupci, bylo bývalo již během řízení před první stolicí možno vésti nyní jmenované svědky J. R. a A. O. jako protidůkaz vůči tvrzení M. U., že nákladní list od něho podaný byl z povolané strany prohlášen za správně vyhotovený.
Argumentací touto předbíhá však usnesení v odpor vzaté rozhodnutí o důvodu a přípustnosti obnovy řízení, které má býti vydáno po ústním líčení (§ 541., odst. 1. c. s. ř.). Teprve tam bude na místě činiti úsudky ve smyslu konečného odstavce §u 530. c. s. ř., jehož se zemský soud dovolává, v tom směru, věnovala-li strana žalující řízení procesnímu náležitou pozornost, pokud se týče lze-li jí přičísti za vinu, že nevypátrala a neuplatňovala nové průvodní prostředky a okolnosti, jež mají jimi býti doloženy, již během řízení v první stolici.
Poněvadž není jinak s hlediska §u 538., odst. 1. c. s. ř., žádné závady proti žalobě o obnovu, jest stížnost c. k. finanční prokuratury opodstatněna. Bylo proto usnesení v odpor vzaté zrušeno a zemskému sondu uloženo, aby nařídil ústní přelíčení.
Výrok o nákladech na stížnost spočívá na §u 52. c. s. ř.
(Rozhod. nejv. soudu ze dne 3. března 1914, č. R III 82/14|1.)
* Na to zemský soud
I. vydal usnesení: Námitka věcné nepříslušnosti vznesená v tomto sporu na obnovu odvolacího řízení se zavrhuje;
II. uznal právem:
1. Žádosti za obnovu odvolacího řízení ukončeného u tohoto c. k. zem. soudu rozsudkem ze dne 31. prosince 1913 č. Bc IV 8/13 se vyhovuje a tento rozsudek se zrušuje.
2. Odvolání žalovaného c. k. eráru z rozsudku c. k. okr. soudu B. M. ze dne 8. listopadu 1913 č. j. C XI 891/13 se vyhovuje a rozsudek ten mění v ten smysl, že se žalobní návrh zamítá (a žalobce k náhradě útrat obou stolic i útrat sporu o obnovu eráru odsuzuje).
Z důvodů:
Žalující c. k. erár opíraje svou žalobu na obnovu o důvod ve smyslu §. 530. číslo 7. c. s. ř., uvádí jako nové okolnosti ve smyslu tohoto zákonného ustanovení, že v oné době, kdy M. U. dle svého tvrzení byl v kanceláři dráhy jím uvedené, účetní R. právě dlel na dovolené, že v kanceláři té vůbec neúřadoval, že jej právě v tu dobu zastupoval a v téže kanceláři pouze úřadoval assistent dráhy O., že M. U. assistenta O. na správnost nákladního listu se neptal, pokud se týče účetního R. ani se ptáti nemohl, a jako nové průvody o těchto nových okolnostech vede svědky účetního R. a assistenta O.
V prvé řadě naskýtaje se otázka, zda tento soud k rozhodování o této žalobě za obnovu je věcně příslušný.
V odvolacím řízení nastala změna skutkové povahy prvé instance tím, že odvolací soud předsevzal nová skutková zjištění na základě výpovědi svědka S. a nepřísežného slyšení žalobce samého jako strany mimo jiné v tom směru, že žalobce M. U. po vyhotovení nákladního listu svědkem S. ptal se v kanceláři dráhy v prvních dveřích na levé straně chodby úředníka (o němž dle popisu M. U. a vysvětlení svědka S. souditi se dá, že to byl účetní R.), předloživ jemu nákladní list s tím, že seno určeno jest do Božího Požehnání, a tento úředník mu dotvrdil, že nákladní list jest správně napsán. Jak z nových, shora uvedených okolností, na nichž žalující erár důvod obnovy zakládá, vysvítá, vztahuje se uplatňovaný důvod obnovy jedině na tato nová, soudem odvolacím předsevzatá skutková zjištění, tudíž jedině na rozsudek odvolacího soudu. Jest tudíž tento soud k rozhodování o žalobě za obnovu ve smyslu §u 532., odst. 2. c. s. ř., příslušným.
Dále dlužno zkoumati, zda-li přednesení, pokud se týče použití oněch nových okolností a průvodů, na nichž žalující erár důvod obnovy staví, v dřívějším řízení mohlo přivoditi žalujícímu eráru příznivější rozhodnutí ve věci hlavní. O tom po názoru soudu nelze pochybovati. Soud odvolací potvrdiv rozsudek prvé stolice, nesdílel důvodů stolice prvé, které tuto při vynesení rozsudku vedly, nýbrž opraviv, pokud se týče doplniv provedení důkazů, vzal odchylně od prvé stolice za zjištěno, že písmena »St. E. G.« v době odevzdání nákladního listu ze dne 10. března 1913 dráze na listě tomto nebyla, že od S. nepocházejí a že byla teprve později nepovolanou osobou na nákladní list napsána. Soud odvolací potvrdil rozsudek prvé stolice jedině na základě soudem odvolacím nově zjištěných, shora uvedených okolností z toho důvodu, že dráha dle §u 5. dopravního řádu jest zodpovědna za to, když bylo Martinu U. v kanceláři dráhy uděleno jejím úředníkem mylné vysvětlení. Že by přednesení nových okolností, na nichž žalující erár svůj důvod obnovy opírá, za současného použití jím vedených nových důkazů při tomto stavu věci mělo podstatný vliv na zjištění odvolacího soudu ohledně mylného vysvětlení Martinu U. daného se strany úředníka dráhy se zřetelem na předložený nákladní list, nelze upříti, uváží-li se, že ku zmíněnému novému zjištění v tomto směru vedla odvolací soud svědecká výpověď S., jenž před odvolacím soudem potvrdil, že viděl Martina U. jíti s nákladním listem do kanceláře dráhy, kam jej S. poslal, aby se přesvědčil, je-li nákladní list správně napsán, a dále pouze výpověď žalobce jako strany.
Konečně dlužno zkoumati, zda-li c. k. erár podal žalobu za obnovu včas, to jest, zda-li c. k. erár teprve po skončeném řízení před prvou stolicí o okolnostech a průvodech žalobou na obnovu uplatňovaných se dověděl a je-li tomu tak, zda-li c. k. erár nestíhá v této příčině zavinění, konečně zda-li žaloba za obnovu podána jest ve lhůtě jednoměsíční, ve smyslu §u 534. čís. 4. c. s. ř.
Z přípisu c. k. železničního dopravního úřadu severní dráhy v Břeclavě ze dne 8. ledna 1914 došlého finanční prokuratury dne 9. ledna 1914 na její přípis ze dne 5. ledna 1914, z přípisu c. k. železničního dopravního úřadu severní dráhy v Olomouci ze dne 14. ledna 1914 s protokolem téhož dne s assistentem O. sepsaným došlého finanční prokuratury dne 15. ledna 1914 a z přípisu c. k. železničního dopravního úřadu severní dráhy v Olomouci ze dne 23. ledna 1914 s protokolem téhož dne s assistentem O. sepsaným, 25. ledna 1914 finanční prokuratury došlého vychází na jevo, že žalující c. k. erár zastoupený c. k. mor.-sl. finanční prokuraturou o nových okolnostech a průvodech, na nichž žalobu za obnovu staví, v mezidobí od 9. ledna 1914 do 25. ledna 1914 se dověděl.
Že se žalující erár o těchto nových okolnostech a průvodech před skončením řízení prvé instance nedověděl, nelze jemu za zavinění přičítati. Neboť M. U. v řízení prvé stolice v tomto směru přednesl, že k vyzvání vážného S. odebrav se s nákladním listem do skladištní kanceláře, předložil tam nákladní list úředníkovi s dotazem, je-li dobře vyplněn, že vagon jde do Příbrami u Božího Požehnání, že úředník jemu řekl, že je to dobře a když přednosta J. K. se tázal onoho úředníka, co M. U. chce a onen úředník mu to sdělil, že řekl J. K., že oni již dobře vědí, kam ten vagon sena má jíti. Jak ze svědecké výpovědi J. R. pak vychází, vchází se v budově skladištní kanceláře nádraží břeclavského dveřmi u vchodu do chodby, po jejíž levé straně v prvních dveřích nalézá se kancelář J. R. a po pravé straně kancelář výpravny J. K. Musil míti tedy erár až do odvolacího ústního jednání ze dne 31. prosince 1913 za to, že shora uvedené původní udání M. U. v prvé instanci, že byl na poradě s nákladním listem v kanceláři dráhy, vztahuje se na kancelář výpravny J. K. a nikoliv na účetní kancelář J. R. na levé straně chodby skladištní kanceláře.
Ze shora uvedeného vychází zároveň, že žaloba za obnovu podána byla ve lhůtě jednoměsíční počítaje ode dne, kdy žalující erár zvěděv okolností a průvody o něž běží, byl s to, je u soudu přednésti. (§ 532. čís. 4. civilního řádu soudního.)
Z těchto důvodů bylo žalobě za obnovu vyhověti.
— — — — — — — — — — — — — — — — — — — — —
Z toho, co právě uvedeno, vysvítá, že Martin U. dne 10. března 1913 (v ten den, jak výpovědí svědka S. jest zjištěno, poslal tento Martina U. do skladištní kanceláře na poradu ohledně nákladního listu) v účetní kanceláři J. R., to jest v budově skladištní kanceláře od vchodu z chodby na levo první dvéře, o vysvětlení ohledně nákladního listu orgán dráhy nežádal a že jemu orgán dráhy takové vysvětlení nedal...
— — — — — — — — — — — — — — — — — — — — —
Avšak i kdyby orgán dráhy a to k tomu povolaný žalobci M. U. udělil ono mylné vysvětlení k nákladnímu listu psanému zřízencem S., nebyla tu za něj dráha zodpovědna. Dle §u 5. dopravního řádu ručí sice dráha za své lidi a jiné osoby, jichž používá při provádění dopravy, avšak toto ustanovení, obsažené ve všeobecném díle II. řádu dopravního, důvodem svého všeobecného rázu neplatí tam, kde vydáno jest ustanovení zvláštní. V díle VIII. dopravního řádu, pojednávajícím o dopravě zboží, obsaženo jest takové ustanovení specielně ohledně listů nákladních, a to v dodatku X. k §u 55. toho znění, že vyhotoví-li k žádosti odesílatele nákladní list železniční zřízenec, považuje se tento za zmocněnce odesílatelova. Neručí-li dráha odesílateli za svého zřízence, když špatně nákladní list k žádosti odesílatele vyhotoví, nemůže zase ručiti za zřízence, který mylně to vyhotovení později prohlásí za správné; pozdější toto schválení zřízencem jiným nemění ničeho na věci, že nákladní list byl mylně vyhotoven a tím dráha dalšího ručení zbavena.
— — — — — — — — — — — — — — — — — — — — —
Výrok o útratách sporu v rozepři za obnovu i ve věci hlavní zakládá se na ustanovení §u 41. c. s. ř.; ohledně posléze uvedených útrat sporu se podotýká, že útraty spisu dovolacího c. k. erárem podaného přisouzeny nebyly, ježto c. k. erár navrhl ve věci hlavní odsouzení žalobce Martina U. k náhradě útrat prvé a druhé stolice, za takové však útraty spisu dovolacího považovati nelze.
Dovolání M. U. nejvyšší soud nevyhověl, za to však vyhověl stížnosti fin. prokuratury co do útrat v ten rozum, že jí přiřkl i (kromě útrat stížnosti) útraty spisu dovolacího, podaného proti prvému rozsudku dovolacího soudu.
Důvody:
Žalobce M. U. potírá rozsudek soudu druhé stolice, uplatňuje všecky důvody dovolací přípustné dle §u 503. č. 1. až 4. c. s. ř.
Dovolací důvod č. 1. je tu prý proto, poněvadž dle jeho názoru o žalobě na obnovu, podané c. k. finanční prokuraturou, měl jednati a rozhodovati ne soud odvolací, nýbrž soud prvé stolice (§§ 477. č. 3. a 532., odst. 2. c. s. ř.). V tomto ohledu stačí poukázati na důvody předchozí stolice, jimiž námitka nepříslušnosti byla zamítnuta.
Dovolací důvod č. 2. §u 503. c. s. ř. provádí M. U. tak, že okolnosti tvrzené c. k. finanční prokuraturou a pomůcky jí předložené nejsou s to prokázati, že c. k. finanční prokuratura zvěděla o skutečnostech a důkazech uplatňovaných žalobou o obnovu, teprve po 31. prosinci 1913, nanejvýše možno o tom mluviti, že to osvědčila. Aby důkaz byl utvrzen, bylo prý třeba ještě jiné důkazy provésti. K tomu dlužno podotknouti, že proti ocenění důkazů odvolacím soudem brojiti nelze, jakmile není ani řečeno, které průvody, nabídnuté průběhem řízení, provésti bylo opomenuto.
Řízení shledává dovolací spis vadným také proto, že železniční revident M. nebyl slyšen jako svědek. Dle jednacího protokolu ze dne 11. května 1914 byl svědek ten nabídnut k cíli provedení důkazu sice c. k. finanční prokuraturou, nikoli však Martinem U. Tento nemá tedy práva stěžovati si do toho, že průvod ten připuštěn nebyl.
Neprávem tvrdí také dovolatel, že soud povoluje obnovu řízení vycházel z předpokladu, příčícího se spisům, že žalobce tvrdil v předchozím řízení, že byl s nákladním listem za účelem informace v kanceláři železničního úředníka Josefa R. (Dovolací důvod č. 3. §u 503. c. s. ř.) Rozsudek vzatý v odpor neobsahuje toho předpokladu. Opakuje naopak zcela v souhlase se spisy udání dovolavatele, jež učinil při odvolacím roku dne 31. prosince 1913 a která obsahují popis, kde je ona kancelář, v níž prý M. U. se ptal. K tomu dodává rozsudek rovněž v úplném souhlase se spisy, že zástupkyně c. k. eráru nemohla věděti až do dne 31. prosince 1913, do které kanceláře dovolavatel šel, zvláště když v řízení prvé stolice opomenul blíže popsati, kde kancelář ta se nalézá.
Dovolání snaží se také prokázati, že tu není věcných předpokladů §u 530., odst. 1. č. 7. a odst. 2. c. s. ř., aby obnova řízení mohla býti povolena. (Ad č. 4. §u 503. c. s. ř.) V tomto směru poukazuje se na případné a zevrubné důvody předchozí stolice, jež vývody dovolacího spisu vyvráceny nebyly.
Pokud se týče věci hlavní, stěžuje si žalobce s odvoláním na č. 2. §u 503. c. s. ř. do toho, že odvolací soud nepřipustil důkazu výslechem stran o okolnosti, že písmena »St. E. G.« v adrese nákladního listu pocházejí od vážného A. S. Odvolací soud byl s to již na základě jiných průvodů zjistiti opak, pročež subsidiární průvodní prostředek výslechu stran nemohl již přijíti v úvahu (§ 371., odst. 2. c. s. ř.).
Nesprávné právní posouzení vytýká se rozhodnutí ve věci (č. 4. §u 503. c. s. ř.), poněvadž odvolací soud nesprávně rozřešil otázku, zda a v jakém rozsahu ručí dráha za své lidi (§ 5. želez. dopravního řádu). Zavinění dráhy záleží prý v tom, že její lidé udali žalobci, že nákladní list jest správně napsán, zejména však v tom, že všichni železniční zřízenci, kteří byli na věci súčastněni, věděli o tom, že vagon sena má býti dopraven do Příbrami u Božího Požehnání, že přes to však přijali nákladní list, který byl nesprávně napsán, a vagon jinam dopravili. K tomu dlužno jen podotknouti, že tyto skutkové předpoklady v rozsudku odvolacího soudu zjištěny nejsou a že dovolací důvod č. 4. uvedeného §u možno uplatniti toliko v rámci okolností, jež byly prokázány a zjištěny.
Dovolání žalobcovo je v každém směru neopodstatněno, pročež bylo je zamítnouti.
Odůvodněnou je však stížnost vznesená c. k. finanční prokuraturou, která se obrací proti tomu, že eráru útraty spisu dovolacího, podaného proti prvému rozsudku odvolacího soudu, přisouzeny nebyly. To stalo se neprávem. Útraty byly v přípravném spise řádně seznamenány. (§ 54. c. s. ř.) Poněvadž následkem povolení obnovy odvolacího řízení opravný prostředek ten stal se bezpředmětným, slušelo k těmto útratám dovolacím přihlížeti jako k části útrat druhé stolice a není důvod zamítnutí uvedený odvolacím soudem opodstatněn.
(Rozhod. nejvyšš. soudu ze dne 29. září 1914, č. R III 274/14|1). 4
R.

**) Pozn. red. Znamená „Staats-Eisenbahn-Gesellschaft.“
*) Pozn. red. Nepřesno: úřední název zní „c. k. státní dráhy“a jeho něm. zkratka „K. k. St. B.“ — „Státní dráha“ říká se posud krátce býv. „společnosti státní dráhy rak. uh.“ (St. E. G.). Podobnost mýlí.
*) Pozn. zas. Dle tehd. stavu zák. bylo ještě dovolání i ve sporech pod 1000 K přípustno a fin. prokuratura je podala.
*) Pozn. red. Opožděné uveřejnění tohoto případu vysvětluje se tím, že redakce byla naň teprv poslední dobou upozorněna prakt. právníkem meškajícím od počátku vojny na bojišti a resp. od jara 1915 v ruském zajetí.

Citace:

Ručení dráhy za nedostatečně (jejím zřízencem) vyplněný nákladní list, ev. za nesprávné poučení?. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1916, svazek/ročník 25, číslo/sešit 8, s. 382-390.