Za podmínek v §§ 155., 156. obč. zák. stanovených může i dítě samo popírati žalobou své manželské zrození.

X., jež uzavřela dne 10. listopadu 1914 s Y. sňatek, porodila dne 19. března 1915 dítě, které bylo do křestní matriky zapsáno jako manželské, Y-em zplozené. Y., který před sňatkem neznal těhotenství své pozdější manželky, odporoval dne 20. května 1915 otcovství u okresního soudu v Z. Tento jako soud opatrovnický požádal místodržitelství o záznam odporu v matrice, ustanovil opatrovníka k hájení manželského původu dítěte a po právoplatnosti tohoto usnesení založil poručenský spis, ustanovil poručníka a dal mu zmocnění a příkaz k zahájení sporu o zjištění nemanželského zrození dítěte proti zřízenému opatrovníku. Tento popřel mimo jiné též aktivní legitimaci dítěte k žalobě.
Procesní soud zamítl žalobu z těchto
důvodů:
Dle §. 228. c. ř. s. lze podati žalobu o zjištění, trvá-li právní poměr neb právo, čili nic. V tomto případě však navrhuje žalující strana, aby byla zjištěna pouhá, ovšem právotvorná skutečnost; pouhé zjištění takových skutečností nemůže však býti předmětem samostatné žaloby. Leč nehledíc k tomu, jest nynější žaloba nepřípustnou též proto, že dítěti nepřísluší právo, popírati své manželské zrození. Příslušné předpisy obč. zák. nemají arciť ohledně této otázky výslovného předpisu, leč okolnost, že v §u 138. jest stanovena domněnka manželského zrození pro ony děti, jež se narodily v 7. měsíci po uzavření sňatku neb v 10. měsíci po smrti mužově neb úplném zrušení manželského svazku, že se dále výlučně v §§. 158. a 159. mluví o popírání manželského zrození dítěte a o okolnostech, za nichž popírání může míti úspěch, a že v těchto místech zákona není zmínky o popíracím právu dítěte, poukazuje na to, že nebylo úmyslem zákonodárce, pojati dítě do kruhu osob k popírání oprávněných. Ani z ustanovení §u 157. nevyplývá právo dítěte, popírati svůj manželský původ. Jedině manželu náleží chrániti celistvost rodiny; odporoval-li během lhůty, v §u 156. stanovené, soudně otcovství a dokázáno-li, že mu před sňatkem nebylo známo těhotenství jeho nevěsty, není vázán 3měsíční lhůtou §u 158., a pouze on, nikoli však dítě má podati žalobu o zjištění nemanželského původu dítěte. Mohou přece nastati poměry, jež jsou mu pohnutkou, aby přes svůj odpor proti otcovství nebrojil proti zápisu do křestní matriky. Dítě nemá ani žádného zájmu na tom, by mu byl oduznán jeho manželský původ: jest nepochybně pro ně výhodnější, pokládáno-li za manželské a ne nemanželské (§ 155. obč. z.); oportunní úvaha, že by snad pro jeho výživu bylo toho času prospěšnější, kdyby s ním bylo nakládáno jako s nemanželským, nepřichází v úvahu, a to tím méně, ježto by za okamžitý prospěch zaměnilo trvalou skvrnu nemanželského zrození.
Druhá stolice vyhověla odvolání žalující strany, změnila rozsudek prvého soudu a ve smyslu prosby žalobní zjistila, že dítě jest nemanželského původu.
Důvody:
Prvý soud popírá neprávem jak aktivní legitimaci žalobkyně, tak i podmínky §u 228. c. ř. s. Soudy jsou povolány zjednati průchod hmotné pravdě. Proto jest každý, kdo z takové pravdy odvozuje pro sebe právní důsledky, k vedení sporu legitimován, leč-li by mu zákon takovou možnost výslovně upíral. Taková výjimečná ustanovení dlužno vykládati omezujícím způsobem a nesmí se rozšiřovati na jiné případy. Žalobkyně usiluje popíráním svého manželského zrození o zjištění svého nemanželského původu dle §§. 155., 156. obč. zák. Tyto paragrafy nestanoví, pokud se otázky aktivní legitimace k žalobě týče, žádného, předpisu §u 158. obč. zák. (rozh. nejv. s. z 31./1. 1911, Rv V 1290/10, kn. jud. 192) obdobného, omezení v neprospěch dítěte, tvrdícího své nemanželské zrození. Předpis §u 158. nedopouští tedy ani obdobného použití v neprospěch dítěte, v §§. 155., 156. obč. z. označeného, a jest tudíž dítě to, jelikož zde není opačného nařízení zákona, bez dalšího rovněž oprávněno popírati svůj manželský původ. Jsou tu však také úplně náležitosti §u 228. c. s. ř. Žalobkyně žádá o zjištění svého nemanželského původu. Tato žaloba usiluje tedy o zjištění rodinně-právního poměru a kvalifikuje se tedy jako ryzí žaloba o status. Že u vyřízení takové žaloby dlužno zjišťovati též skutečnosti, jest samozřejmé, poněvadž rodinně-právní poměr, který se má zjistiti, vyplývá teprve z konkrétních skutečností. To prvý soud přehlédl a mylně skutečnosti, které jest zjistiti, posunul jako hlavní účel sporu do popředí, ačkoli tvoří pouze základ pro rodinně-právní poměr, na nějž se činí nárok. Rovněž nelze popírati zájmu žalobkyně na brzkém zjištění jejího nemanželského původu. Jakmile jest osobní stav právního podmětu sporný, jest zde již vzhledem k jeho veřejno-právnímu rázu právní jeho zájem na brzkém zjištění jeho osobního stavu. Tkví to tedy v povaze věci, aby byly právní poměry osobního stavu ihned objasněny. K tomu se ještě druží úvaha, že usnesením poručenského soudu zařízená poznámka odporu otce v křestní matrice, dále přání, týmže soudem v dopise projevené, by otázka osobního stavu dítěte byla ihned upravena, pak příkaz poručníku k zahájení sporu, jakož i prohlášení poručenského soudu v dopise, že zjištění mimomanželského zrození žalobkyně má pro její zaopatření velký význam, — vylučují vůbec jakoukoli pochybnost o existenci zmíněného zájmu žalobkyně.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného z těchto
důvodů:
Dovolání, jež uplatňuje pouze dovolací důvod §u 503. č. 4. c. ř. s., projevuje názor, že se žalobkyni nedostává aktivní legitimace k žalobě, zvláště též z toho důvodu, že zjištěním jejího nemanželského zrození by se vzhledem k tomu, že platný nyní zákon neposkytuje nemanželským dětem těchže práv jako manželským, přivodil jistý druh snížení osobního stavu žalobkyně. S právním názorem dovolání nelze však souhlasiti. Dlužno především trvati na tom, že v tomto případě běží o zjištění nemanželského zrození dle §§. 155., 156. obč. zák., kterážto místa zákona neobsahují žádného omezení aktivní legitimace k žalobě v neprospěch žalobkyně. Ustanovení §u 156. obč. z. ohledně existence právní domněnky v §. 155. l. c. vyslovené činí tuto závislou na odporu muže, který sluší uplatniti mimosporně do 3 měsíců po přijetí zprávy o zrození dítěte. O tom však, komu přísluší žaloba popírací, jestliže, jako v tomto případě, byl odpor manželem vznesen, neobsahují zmíněná místa zákona žádného ustanovení. Poněvadž dále žaloby o zjištění stavu mohou býti vyřízeny pouze cestou sporu, vyslovil odvolací soud bezvadně, že žalobkyně jest oprávněna k popírání svého manželského původu. Vůči pochybnostem, předneseným v dovolání ohledně domnělého snížení osobního stavu, jest poukázati na to, že dle §u 162. obč. z. nemanželské zrození dítěte nemůže býti na újmu jeho občanské vážnosti a jeho živobytí, že dále již novelou k obecnému zák. obč. ze dne 12. října 1914 č. ř. z. 276, zvláště ustanoveními v §§. 8. až 14. a 65. dřívější nižší postavení nemanželského dítěte bylo postavením na roveň dětem manželského původu vyrovnáno, jakož i že nutno do popředí klásti hmotně-právní zájem žalobkyně, jehož ochrany se domáhá nynější žaloba.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 4. července 1916, č. j. Rv I 247/16|1.)
—i—

Citace:

Za podmínek v §§ 155., 156. obč. zák. stanovených může i dítě samo popírati žalobou své manželské zrození.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1916, svazek/ročník 25, číslo/sešit 8, s. 375-378.