Císařské nařízení ze dne 2. ledna 1916, č. 6 ř. z., o zastavení činnosti porotních soudů má prozatimní moc zákona, jež pomine jen tehdy, nebude-li nařízení předloženo ku schválení nejbližší říšské radě aneb odepře-li jedna ze sněmoven této říšské rady schválení. Dotud nelze jeho hmotné platnosti soudem přezkoumávati.

Nedovolávajíc se vůbec některého z důvodů zmatečnosti, v §. 281. č. 1.—11. tr. ř. uvedených, tvrdí zmateční stížnost především, že naříkaný rozsudek nebyl vynesen soudem složeným dle čl. 11. stát. zákl. zák. ze dne 21. prosince 1867 č. ř. 144. o moci soudcovské a že tedy není rozsudek platný. Působnost porotních soudů může prý býti dle zákona ze dne 23. května 1873 č. 120 ř. z. zastavena jen dočasně, a to nejdéle nádobu jednoho roku. Tato zákonem stanovená nejdelší doba jest však dávno překročena, takže prý se zastavení působnosti porotních soudů nemůže již pokládati za platné dle ústavy a měl prý proto nalézací soud vysloviti svou nepříslušnost. Byť i bylo správné, že se zmateční důvod v uvedeném smyslu v §. 281. tr. ř. doslovně nevyskytuje, lze dle předeslaných vývodů přece jen míti pochybnosti v tom směru, nejedná-li se snad o skutkovou podstatu dle č. 1. §u 281. tr. ř. Že dle náhledu stěžovatele opomenul soud neprávem prohlásiti se za nepříslušna, nezakládá důvodu zmatečnosti §u 281. č. 6. tr. ř., jehož se lze dovolávati jen tehdy, vyslovil-li soud neprávem svou nepříslušnost (§ 261. tr. ř.). V úvahu mohlo by přijíti pouze ustanovení č. 1. §u 281. tr. ř., jež prohlašuje za důvod zmatku, nebyl-li soud řádně obsazen. Nehledíc pak k tomu, že dle směrodatných záznamů protokolu o hlavním líčení nebylo proti obsazení soudu ničeho namítáno a že by zde tedy nebylo předpokladu, za něhož by jedině mohl býti tento důvod zmatečnosti uplatňován, musil by kasační soud, aby mohl míti za to, že jest zde tento zmateční důvod, býti s to prohlásiti, že zastavení porotních soudů, ježto překročilo dobu jednoho roku, jest nezákonné. Suspendování bylo nařízeno císařským nařízením ze dne 2. ledna 1916 č. 6 ř. z. a má toto nařízení dle §. 14. stát. zákl. zák. ze dne 21. prosince 1867 č. ř. z. 141, vzhledem k řádnému vyhlášení — o tom není sporu — zatímní moc zákonnou, jež pomíjí jen tehdy, opomene-li vláda nařízení zavčas předložiti ku schválení nejbližší říšské radě po vyhlášce nařízení sešlé, aneb nedošlo-li nařízení schválení jedné z obou sněmoven říšské rady. Tyto okolnosti ještě nenastaly, prozatímní zákonná moc trvá tedy dále a dlužno proto císařské nařízení klásti na roveň zákonu; zkoumati hmotnou platnost zákonů nepřísluší však dle čl. 7. stát. zák. ze dne 21. prosince 1867 č. ř. z. 144 soudům.
(Rozhodnutí kasačního soudu ze dne 13. září 1916, č. j. Kr VII 44/16|60.)
—i—

Citace:

Císařské nařízení ze dne 2. ledna 1916, č. 6 ř. z., o zastavení činnosti porotních soudů má prozatimní moc zákona.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1916, svazek/ročník 25, číslo/sešit 8, s. 396-397.