K výkladu pojmu „sdělení“ ve smyslu § 488. tr. z.

C. k. nejvyšší dvůr soudní a zrušovací zavrhl zmateční stížnost obžalované M. B. do rozsudku c. k. kraj. soudu v Ol. ze dne 21./4. 1916 Vr IX 1272/15|39, jímž byla uznána jen vinnou přestupkem proti bezpečnosti cti dle §u 488. tr. z. a čl. 5. zák. ze dne 17./12. 1862 č. 8. ř. z. z r. 1863.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalované béře její odsouzení dle §u 488. tr. z. a čl. 5. novely k zák. trest. z roku 1862 v odpor dle §. 281. č. 9. a) tr. ř. jakožto prý právně mylno, poněvadž inkriminovaný obsah dopisu, který obžalovaná v uzavřené obálce dala na poštu, vyjádřuje prý jen drastickou kritiku orgánů pověřených prováděním rekvisicí, nikoliv však takové obviňování rekvisici nařídivšího okr. hejtmanství prostějovského, jež by spadalo pod § 488. tr. z. Mimo to schází tu prý s dostatek zřetelné označení okr. hejtmanství »známkami na ně se hodícími«, aby bylo lze spatřovati v hejtmanství tom předmět urážky. Rovněž prý nedá se v dopisu úředně zadrženém shledati »sdělení« ve smyslu §. 488. tr. z.
Než sbor soudní usuzuje z okolnosti, že, jak obecně známo, i dříve již rekvisice nařizovány byly okres. hejtmanstvím, jakož i z toho obratu v dopise obžalované, že si lidé chodí stěžovati na okr. hejtmanství, nejen že obžalovaná dobře věděla, že opatření, o kterých psala, vycházela od okres. hejtmanství prostějovského, nýbrž i že se výpady v inkriminovaném dopise vztahovati mohou jedině na okresní hejtmanství prostějovské a na jeho nařízení resp. orgány. Poněvadž pak okolnosti shora zmíněné také kohokoliv dopis čtoucího musí orientovati o směru, kterým se útoky obžalované nesly, nemohou obstáti pochybnosti zmateční stížnosti co do zřetelné poznatelnosti okr. hejtmanství jakožto předmětu urážek. Že však výpady v dopise obsažené zacházejí daleko za míru dovolené kritiky a vskutku dávají výraz obviňování úřadu rázu §. 488. tr. z., plyne již z toho, že obžalovaná označuje rekvisice za »rabování«, »vydírání« a za »sdírání lidu z kůže«. Výpady těmito se beze vší pochybnosti obviňují orgánové úřadu z takových nečestných a nemravných činů, jež jsou s to, aby orgány ty v mínění veřejnosti uvedly v opovržení nebo zlehčily. Poněvadž pak ke skutkové podstatě dle §u 488. tr. z. stačí, bylo-li obvinění proneseno oproti kterékoliv osobě rozdílné od obviněného, je se stanoviska hořejšího ustanovení zákonného zcela bezvýznamno, že se obvinění nedočetla adresátka, jež je dle úmyslu obžalované měla zvěděti, nýbrž že se jich dověděla úřední osoba, pověřená censurou dopisů. Obsah dopisu zůstává »sdělením«, třeba byl dopis nedošel správné adresy.
»Sdělení« je ve formě zde v úvahu přicházející odevzdání písma osobě jiné za účelem oznámení jeho obsahu. Byla-li písemnost odevzdána právě té osobě, jíž bylo zamýšleno obsah její sděliti, v úvahu nepřichází. Stačí, že s obsahem seznámena byla osoba jiná, než osoba k tomu určená, věděla-li jen obžalovaná nebo musila-li věděti, že tato jiná osoba má obsah vzíti na vědomí. To je v případě přítomném zjištěno, neboť soud předpokládá, že obžalovaná musila věděti, že dopis musí projíti censurou. Že censor je povinen zachovati obsah dopisů jeho probádání svěřených v tajnosti, nemá váhy, neboť dalšího rozšiřování se ke skutkově podstatě §. 488. tr. z. nevyžaduje. Také kdyby byla skutečnost příslušná oznámena osobě úřední k mlčenlivosti povinné bezprostředně a to mezi čtyřma očima, byla by skutková podstata §u 488. tr. z. dána. Pouhé nalezení písemností při domovní prohlídce nedá se dle řečeného podřaditi pod pojem sdělení, schází tu úmysl obsah jich sděliti osobě jiné způsobem k tomu voleným.
Posouzení jednání obžalované dle použitého ustanovení zákonného není tedy nikterak právně mylno, i bylo tudíž bezdůvodnou zmateční stížnost zavrhnouti.
(Rozh. nejv. s. z 27./10. 1916, Kr III 100/16.)
Vlček.

Citace:

K výkladu pojmu „sdělení“ ve smyslu § 488. tr. z.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1916, svazek/ročník 25, číslo/sešit 8, s. 394-395.