NPD documents search: Sborník věd právních a státních, 1 (1901)

Zprávy.

Snahy o zdokonaleni právnického studia.
V Německu přetřásají se nyní různé otázky právnického studia. Bezprostřední příčinu hledati sluší zajisté v zavedení nového občanského zákonníku německého, kterým právnické studium v Německu obdrželo nový směr. Jednotlivé státy německé vydaly pak nařízení týkající se upravení studijních plánů pro právnické fakulty, v nichž velký důraz kladen na praktická cvičení v jednotlivých oborech, aby studující práv uvedeni byli do práva i po stránce praktické.
Ve smyslu tohoto směru praktického přimlouvá se Greifswaldský profesor Frommhold v Deutsche Juristen-Zeitung (1900, č. 21, str. 448 sl.) za zařízení právnických klinik dle vzoru klinik medických. Měly by to býti universitní ústavy státem vydržované, jejichž hlavní vedení by měl universitní profesor za podpory mladších sil právnických, prakticky již vzdělaných; návštěva se strany studujících byla by obligátní v posledních semestrech studia právnického; k těmto klinikám mohli by se obraceti všichni nemajetní občané hledající právní pomoc v oboru práva veřejného nebo soukromého. Výhoda byla by značná tím, že by studující jednak seznali život z vlastního názoru a že by za jejich účastenství podávány byly rady právnické v případech, jak se skutečně vyskytují se všemi jednotlivostmi a zvláštnostmi, jednak že by takto bezplatně právní pomoc poskytována byla chudým třídám, čímž by současně prakticky řešen byl kus sociální otázky, aniž by nějaká konkurence vznikla stavu advokátnímu nebo notářskému, ovšem ale nekalým pokoutním advokátům. Rozumí se, že na takových klinikách nemohly by se rozhodovati rozepře, což by jediné příslušným úřadům zůstalo vyhrazeno. Frommholdovi při těchto návrzích tanuly na mysli německé Volksbureaux a dánská akademická združení k poskytování právní pomoci nemajetným (Studentersamfundets Retshjaelp for Ubemidlede) 1
Takovými klinikami byla by též šířena znalost práva v lidu, čímž by částečně překlenuta byla propasť zející mezi lidem a právem. Tomuto odcizení se lidu od práva věnoval zase pozornosť Greifswaldský profesor Krückmann ve spisku Die Entfremdung zwischen Recht u. Volk (v Lipsku 1899), i různí subjektivní odcizení se od práva, jako neznalost práva, a objektivní, jako odchylování se zákonodárství a judikatury od právního přesvědčení národního. Neznalosti práva dalo by se dle něho čeliti vyučováním právu ve školách, které by se musilo nésti za tím účelem, aby morálně vychovávalo, aby šířilo známost nejhlavnějších zařízení státních a aby vypěstilo správné myšlení logické; dále výchovou vojska v hlavních směrech právních, pak samovýchovou neprávníků, při čemž by je podporovati mohli právníci poučováním při různých příležitostech denního života, dále lidovými přednáškami, sepsáním lehce srozumitelných spisů poučných, i snahou působiti na jasné sepsání zákonů. Proti objektivnímu odcizování se práva od lidových názorů napomíná, by parlamentáři s větší péčí se povinnostem svým věnovali, i klade soudcům a zřízencům veřejným na srdce, aby nezapomínali, že povoláni jsou k vysokým úkolům, totiž vypěstiti mravy a mravnost u obyvatelstva ve smyslu platných zákonů.
Týž Krückmann vydal za účelem praktického a snažšího uvedení studujících do práva Anschauungsmittel für den Rechtsunterricht (v Lipsku, 1900), které mají částečně nahraditi názorné vyučování u právníkův, aby různými obrazci nabyli představu právního života skutečného, a aby takto vyučování právu oživeno bylo, čímž i lepší výsledky by docíleny býti mohly. Kniha jeho jest snůška různých vzorův a formulářů z nejrůznějších oborů právních, zejména z práva občanského, obchodního, směnečného, z řízení civilního a z řízení ve věcech správních, pak předvádějí se ukázky z nejrůznějších rejstříků. Praktickému právnickému studiu sloužiti mají též Reicheltovy Rechts-Zeittafeln (v Berlíně 1899); jest to historickochronologický přehled zákonodárství v oboru práva soukromého a správního za účelem rychlého orientování se v příslušném zákonodárství, ovšem s hlavním zřetelem k vývoji v Prusku a to ode dob starých až do r. 1899, při čemž předvedeno 9 oddílův, a to pro všeobecné dějiny práva a vývoje útvarů státních, pro všeobecnou správu státní, novější justiční zákonodárství, právo finanční, církevní, školní, právo agrární, lesní a honební, pro poměry úřednické a dějiny národohospodářské politiky. Řečený již Krückmann uveřejňuje též pozoruhodný článek: Zur Frage der reichsrechtlichen Regelung des Rechtsunterrichtes (Deutsche Juristen-Zeitung 1900, dvojsešit 17/18, str. 378—381) v němž vřelými i přesvědčivými slovy zastává se myšlénky, že při přednáškách právnických musí větší zřetel brán býti k právnické paedagogice, to znamená, že všechny vymoženosti paedagogiky musejí využitkovány býti v přednáškách právnických, aby bylo docíleno větších výsledků při lépe využitkovaném čase a při správnějším postupu. Při této příležitosti brojí proti dosavadnímu, dle jeho názoru nepaedagogickému spůsobu pěstění právní encyklopaedie jakožto úvodu do právního studia, jelikož není možno v jediném čtení připravovati na vše to, co v ostatních čteních do jednotlivostí teprve se probrati má, neboť hlavní zásadou vyučování musí býti, aby se právní discipliny probraly v organickém postupu; slibuje, že o této věci zvláště ještě promluví.
Praktický směr, který nyní měrou větší zavládl na právnických fakultách v Německu, přiměl asi řadu vynikajících právníků Frankfurtských k tomu, aby podali petici k ministerstvu, by připustilo i absolvované reální gymnasisty k právnickému studiu bez dodatečné zkoušky z řečtiny, kterou dosud musejí skládati. V loňském ročníku časopisu Deutsche Juristen-Zeitung vyložil vrchní starosta Frankfurtský Dr. Adickes stanovisko petentů (Die Zulassung der Realgymnasiasten zur juristischen Laufbahn str. 213—15, čís. 10) zakládající se na názoru, že ani k odbornému studiu právnickému ani k všeobecnému vzdělání řečtiny zapotřebí není, ačkoli nelze pochybovati o tom, že studium jazyka toho má své nepopíratelné výhody; oproti tomu kladou petenti důraz na osvojení si frančiny; dále poukazují k tomu, že nynější gymnasia nedocílila nikterakž vžití se žáků do ducha řecké kultury, nýbrž že docílí jen průměrem méně dostatečné znalosti jazyka řeckého; připuštění reálních gymnasistů mělo by prý v zápětí zdravé osvěžení stavu právnického, na který se v nynějších dobách činí ve směru praktickém požadavky stále větší; přeplnění právnických fakult by tím prý zajisté nenastalo. Proti petici a proti jejímu odůvodnění povstal berlínský profesor O. Gierke článkem: Soll das Rechtsstudium den Realgymnasiasten zugänglich werden? (v témže časopise, č. 11, str. 240—243), i dokazuje, že university mají cestu klestiti pravé svobodě, a že jen v pravdě vědecky vyškolení právníci mohou státu a národu prospěti; právní věda ale bez znalosti řeckého světa jest nemožna; řecký duch vybudoval základy státu a filosofie až do dnes trvající. Humanistický základ výchovy musí tedy býti zachován, ovšem nesmí zůstati osamocen, proto se přimlouvá Gierke pro zdravou reformu gymnasií, která by ohled měla k požadavkům nynější doby, ale přece zachovala idealistické nazírání světové. Redakce časopisu Deutsche Juristen-Zeitung vyzvala na to nejčelnější německé theoretiky a praktiky právnické, by se o této otázce vyslovili. 36 odpovědí došlo redakci, která je v číslech 12—14 uveřejnila. Pro zamítnutí petice vyslovilo se 32 pisatelů; jen 4 a to vesměs praktikové prohlásili se pro připuštění reálních gymnasistů k právnickému studiu bez zkoušky z řečtiny. Ale všickni, kdož se ve svých vývodech nynějších německých gymnasií dotkli, svorně uznali, že školy tyto svým úkolům nevyhovují, že humanistický, zejména řecký duch v mládeži nevypěstí, a že u abiturientů znalost latiny a řečtiny jest průměrem slabá.
V závěrečném článku (Soll die Ergänzungsprüfung im Griechischen für Juristen aufrecht erhalten werden? v témž časopise (č. 20, str. 428—432) přimlouvá se Adickes za to, by otázka navržená nebyla jednostranně řešena, nýbrž současně s nutnou reformou středního školství vůbec, kterýmto otázkám i právnický stav svou pozornosť věnovati by měl. Dále poukazuje k tomu, že na školní konferenci německé r. 1900 odbývané i zástupci klasických jazyků hlasovali pro to, by gymnasia, reální gymnasia a vyšší reálky bez rozdílu považovány byly za ústavy sprostředkující stejnoměrně vychování pro vysoká učení, třeba by požadavkem nutným zůstalo, dodatečnými zkouškami v určitých oborech zvláštní spůsobilost k odbornému studiu dokázati, čímž ovšem nepřímo přiznali, že klasické vzdělání nepovažují za nutné ku všeobecnému vzdělání. Dále uvádí, že věhlasní filologové a filosofové prohlásili, že i bez vyučování starým jazykům možno jest v mládeži vypěstiti duch ideální a sprostředkovati úplnou znalost antické kultury. —
Co se Rakouska tkne, stojí otázka reorganisace seminářů při právnických fakultách v popředí, v nichž účastníci dosud jednak seznamováni byli s praktickou stránkou právních disciplin, jednak vedeni byli k samostatnému vědeckému pracování. Pochybuje se ale nyní o tom, že by účel na prvém místě vytknutý měl na dále býti zachován, ježto cílem universitního studia nemá býti vypěstiti praktiky, nýbrž v první řadě sloužiti vědě; při tom se ovšem ale uznává, že od praktických případů mohlo by se vyjíti, aby se získal pevný základ pro vědecké posuzování. Dosud odbývají se jednotlivá cvičení seminární v jednom semestru jednou v témdni; čas takto vyměřený označuje se za nedostatečný ku podrobnějšímu vniknutí do vědeckých method, i uznává se, že nemožnost pracovati nepřetržitě delší dobu v témže semináři činí vůbec dobré výsledky illusorními, pročež přimlouvají se hlasy za to, by cvičení v každém semestru alespoň po 2 hod. v témdni odbýváno bylo, by jednotliví účastníci příležitost měli zdokonaliti se v jednom oboru, což je paedagogicky správnějším, než v různých oborech síly rozptylovati. Uvažuje se dále, zdali by nebylo s výhodou po spůsobu na filosofických fakultách zavedeném odloučiti cvičení na prosemináře a semináře, tedy na cvičení začátečná a pokročilejší, a to alespoň u disciplin historických třeba v jediném společném prosemináři, ježto uvádění do pramenů historických a do methody historickoprávní jest nutným začátkem, a v leckterém ohledu stejné u různých disciplin historickoprávních.
Rozumí se, že by k těmto cvičením nutny byly zvláštní místnosti, kde by účastníci i sami pracovati mohli, a že by po ruce býti musily všechny nutné pomůcky, což by ovšem na celé čáře vyžadovalo větších nákladů finančních se strany státní, než jaké se nyní poskytují.
Co do odměňování prací seminárních uvažuje se, zdali se má setrvati při nynějším praemiování nejlepších prací anebo zdali by menší ceny udělovány býti měly vůbec dobrým pracím a za pilné účastenství, anebo zdali by zaveden býti měl kombinovaný systém praemiový a stipendijní, záležející v tom, že by seminarista poctěný praemií obdržel pro dobu dalšího účastenství v témže semináři stipendium s povinností, podati další svědomitě pracovanou práci seminární, při čemž by se nepřihlíželo k tomu, zdali by práce jeho byla nejlepší.
Za důležitou otázku považuje se též formelní zařízení seminářů; zdali totiž každá na právnické fakultě vykládaná disciplina má míti samostatný seminář se samostatnou knihovnou, anebo zdali mají se utvořiti tři skupiny seminářův odpovídající třem skupinám zkušebních předmětů při třech státních zkouškách, anebo zdali zůstati má, jak to dosud jest, při semináři právnickém a státovědeckém, v nichž ovšem i nyní konají se cvičení z jednotlivcích právních disciplin jednotlivě, odloučeně a samostatně. V případě jiného upravení, nežli dosud jest zavedeno, by se spůsob správy a dotování ovšem jinak upravil, ježto by tu několik samostatných seminářů bylo vedle sebe. — V příčině otázky seminární upozorňujeme konečně na dvě publikace, a sice na Halbanovu Zur Reform der rechtswissenschaftlichen Seminare, (v Grünhutově Zeitschrift für das Priv.- u. öff. Recht d. Gegenwart 1897 str. 709 nsl.) a na Balzerovu Reforma Seminaryów prawnych w Uniwersytetach austryackich (v Krakovském: Czasopismo prawnicze i ekonomiczne, 1900, str. 444. nsl.).
Prof. Henner.

Proti těmto názorům Frommholdovým vyslovil se Strassburský profesor Lenel v článku »Juristische Kliniken?« v letošním ročníku shora zmíněného časopisu (str. 57—59), an schvaluje dosavádní spůsob praktik, pokud rozebírají případy praktické upravené dle hledisek paedagogických, poukazuje k nesnázím, které by vznikly pro studující nepřipravené, odmítá možnost odkladu poskytnutí právní pomoci na pozdější dobu, až by příprava studujících byla předcházela, a upozorňuje na nechuť, která by vznikla u obecenstva hledajícího právní pomoc, kdyby vidělo, že sloužiti má k pokusům učebním.

Citace:

HENNER, Kamil. Snahy o zdokonalení právnického studia.. Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík & Kohout, 1901, svazek/ročník 1, s. 380-383.