I při zápisu předmětu podniku kupce jednotlivce do obchodního rejstříku vyžaduje toho zásada pravdivosti, aby zápis odpovídal úplně pravdě. Není-li tomu tak, může rejstříkový soud zápis odepříti.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 18. března 1925 R I 204/25. Obchodní soud v Praze Firm 15170/24.)
Rejstříkový soud odepřel zápis změny dosavadního označení podniku prot. firmy X na »bankovní závod« proto, poněvadž dle dobrozdání obchodní a živnostenské komory v Praze podni jednak neprovozuje všecky obchody spadající pod označení »bankovní závod«, jednak výdělková daň vyměřená z něho částkou asi 5000 Kč z daleka nedosahuje daňové meze bankovních závodů, takže by nové označení podniku nebylo pravdivé.
Rekursní soud stížnosti nevyhověl.
Dovolací soud zůstal rovněž bez úspěchu. Důvody: Již dle obecné mluvy poukazuje označení »bankovní závod« k podniku velkého rozsahu a bylo by klamáním obecenstva, kdyby se tohoto názvu mělo dostati vyznačeným v obchodním rejstříku podnikům, které nejsou s to splniti všecky příkazy, jichž provedením se bankovní závod zpravidla pověřuje, jmenovitě podnikům, na jichž omezený rozsah provozu možno usouditi již z poměrně nízké výdělkové daně jim vyměřené.
Dobrozdání obchodní a živnostenské komory padá tím více na váhu, že přes opětné šetření i po stížnosti stěžovatelově (rozkladu) ničeho na něm nemohla změniti.
Okolnost, že povolení ministerstva financí k provozování obchodu devisami a valutami jest vázáno na zápis podniku do obchodního rejstříku jako »bankovní závod«, není sama sebou rozhodnou, když celkový provoz toho času označení toto neopodstatňuje.
Ostatně bylo by věcí rekurentovou, aby své tvrzení náležitě doložil. Kdyby i bylo správným, že rozsah podniku jest nyní větší než pouhé komisionářství, není tím ještě odůvodněno označení jeho za bankovní závod.
Jest sice pravda, že není předpisů donucujících kupce jednotlivce, aby opověděl k zápisu do obchodního rejstříku také předmět i podniku, že to zejména nenařizuje zákon obchodní (čl. 12 obch. z.). Než zkušenost ukázala, že jest vyznačení předmětu podniku v obchodním rejstříku nejen v zájmu toho, jehož firma má být i protokolována, ale i celé veřejnosti, jmenovitě že se tím přispěje k bezpečné identifikaci zapsané firmy. Proto doporučuje nařízení min. spravedlnosti v souhlase s min. obchodu ze dne 10. prosince 1901 č. 40 věst. min. sprav. soudům, aby přijímaly a v obchodním rejstříku provedly také zápisy opovědí předmětu podniku a zavádí nařízení min. spravedlnosti v souhlase s min. obchodu ze dne 26. dubna 1906 č. 89 ř. z. za tím účelem v obchodním rejstříku odd. A. zvláštní rubriku.
Dožaduje-li se tedy strana sama zápisu předmětu podniku, musí i tato opověď býti pravdivou a nevyhovovalo by ani všeobecnému účelu obchodního rejstříku ani intenci citovaného nařízení, kdyby směl býti vykonán zápis předmětu prostě dle udání žadatelova bez ohledu na to, je-li pravdivým i čili nic. Musí proto býti zůstaveno, aby i v tomto směru konaly potřebná šetření a dle jich výsledku po případě zápis odepřely. Není tu tedy podmínek § 16 nesp. pat.
—er.

Citace:

I při zápisu předmětu podniku. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1925, svazek/ročník 7, číslo/sešit 1., s. 13-13.