Společenstvo (družstvo peněžní) nemůže býti komandistou v komanditní společnosti, jelikož komandista účastní se svým vkladem na zisku a ztrátě společnosti a taková účast na cizím podniku příčí se účelu družstevnímu.

Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 2. září 1925 R I 584/25. Obchodní soud v Praze Firm 4779/25.)
Rejstříkový soud povolil zápis komanditní společnosti se sídlem v Praze do obchodního rejstříku.
Vrchní soud zemský vyhověl rekursu finanční prokuratury v Praze a zrněnou prvního usnesení zamítl žádost za zápis ten s tímto odůvodněním:
Podle čl. 158 obch. z. komanditista ku osobnímu provádění obchodů komanditní společnosti není oprávněn a ani povinen.
Přes to však podle čl. 150 obch. z. účastní se na obchodní živnosti pod společenskou komanditní firmou provozované svým majetkovým vkladem, tímto ručí za závazky společnosti (čl. 165 a 166 obch. z.) a jest súčastněn na výtěžku i ztrátách obchodování (čl. 162 obch. z.). Týž liší se podstatně od pouhého věřitele společnosti, jenž na provozu ochodní společnosti není súčastněn a také za ztráty společnosti neručí.
V daném případě je označeno jako komanditista družstvo »Eskomptní ústav v Olomouci, zapsané společenstvo s ručením obmezeným«, které již podle svého pojmu družstevního (§§ 1 a 88 zák. 9. dubna 1873 č. 70 ř. z.) není oprávněno jiných obchodů než ve svých stanovách vytčených a v předloženém výtahu ze společenstevního rejstříku krajského soudu v Olomouci vyjmenovaných samo provozovati anebo se na nich účastniti. Z toho důvodu není také súčastnění se tohoto družstva na živnosti a obchodech pod ohlášenou firmou provozovaných přípustno, poněvadž předmět podniku ohlášené společnosti není činností, kterou se zvelebuje výdělková a živnostenská posice jeho členů a jest předmět podniku pod firmou »J. P. a spol. komanditní společnost« přihlášený podnikání družstva cizí. Proto nemělo býti žádosti za zápis přihlášené kom. společnosti vyhověno. Nejvyšší soud dovolacímu rekursu nevyhověl. Odůvodnění: Rekursní soud správně dovozuje, že komanditista není sice ani oprávněn ani povinen k osobní účasti na provozování obchodů kom. společnosti (čl. 158 obch. z.), že se však přes to účastní ve smyslu čl. 150 obch. z. svým vkladem na obchodní živnosti provozované pod společenskou firmou, maje podíl na zisku a ztrátě, čímž se podstatně liší od pouhého věřitele společnosti.
Nepřezírá tedy rekursní soud nikterak právní podstaty komanditisty, jak mu dovolací rekurs neprávem vytýká a jsou také veškeré další vývody napadeného usnesení, k nimž se poukazuje a jež sdílí i dovolací soud jen nutným důsledkem rekursním soudem správně rozpoznané právní podstaty jak komanditisty tak i společenstva.
Není správným názor rekurentů, že účast družstva vkladem na cizím obchodním podniku nutno pokládati jen za výhodné uložení kapitálu. Vždyť vstupem do cizí obchodní společnosti přejímá komanditista také risiko ztrát, čemuž u prostého věřitele není. Pro případ ztráty byl by tedy příslušný kapitál odňat účelům společenstevním.
Rovněž nelze přehlédnouti, že jakákoli spekulační činnost pojmovému určení družstva je naprosto cizí. Společenstva mohou ovšem výminečně provozovati obchody, tedy i bráti na nich účast, ale vždy jen v rámci vlastního, nikoli cizího podniku § 13 zák. z 9. 4. 1873 č. 70 ř. z.
Dovolací rekurs je tedy bezdůvodný.
—er.

Citace:

Společenstvo (družstvo peněžní). České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1925, svazek/ročník 7, číslo/sešit 5., s. 47-47.