§ 37 zákona č. 81/20.

Podle § 37 přídělového zákona č. 81/20 odstavce 2. a 3. jest pro vždy stanoveno, že příděly, ať celé nedíly, nebo jednotlivé pozemky, lze zcizovati jenom za cenu přídělovou. Pouze »k vykonanému zlepšení jest bráti slušný zřetel«. Přeplatek ceny nabývací zvětšené o uznané investice propadl by státu. Proto výměry S. P. Ú., schvalující zcizení přídělů končí stereotypní již doložkou, upozorňující v různých stylistických obměnách účastníky smlouvy, že »svolení ke zcizení (prodeji, směně atd.) uděleno s podmínkou, že obě smluvní strany jsou rukou společnou a nedílnou povinny podle § 37 zákona z 30. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n. vyplatiti Státnímu Úřadu Pozemkovému jako přeplatek to, oč skutečné plnění za zcizený pozemek přesahuje cenu, uvedenou ve schválené smlouvě.«
Opatření toto bylo dobře míněno především jako trvalá brzda spekulativního kupčení příděly; také mělo snad umožniti zachování původní jejich přístupné ceny i pro budoucnost, a tím zachrániti je lidem malým. —· Při prodeji celých majetků nemovitostních, kde příděly jsou pouhou jejich součástí, nepůsobí důsledky tohoto ustanovení zákona potíží, protože jest na snadě, podotknouti ve smlouvě, že z úhrnné ceny trhové připadá na příděly spolu prodávané částka, rovnající se penízi, za ně původním nabyvatelem zaplacenému, a sotva komu podaří se prokázati opak. S. P. Ú. sice někdy žádával, aby psaly se smlouvy dvě, prvá jenom o přídělech, druhá o nemovitostech ostatních, už ani na věci ničeho neměnila, poněvadž rozvržení ceny trhové zůstalo totožno jako ve smlouvě jednotné. Záměr S. P. Ú., tím sledovaný, byl totiž příliš průhledně »úskočný«, a také na nepravém místě uplatněn.
Prodává-li se pouze jednotlivý pozemek přídělový, postačí cenu skutečně placenou snížiti »do zápisu« na číslici ceny přídělové, s připočítáním dovolených příplatků investičních, a liteře zákona jest vyhověno. Nevzniknou-li mezi smluvními stranami mrzutosti, které by v důsledcích svých umožnily »úřední« nahlédnutí do skutečných okolností zcizovacího jednání, zůstane tato »pia« fraus (sledující vlastně jen splnění předpisu zákona) pro vždy utajena.
Tak tomu jest také při pozemcích, pocházejících z dlouhodobého pachtu, při nichž schvalující úřad praktikovává obdobnou zásadu.
Původci tohoto ustanovení o propadnosti přeplatku ceny trhové, převyšujícího cenu přídělovou ve prospěch státu neuvážili náležitě, že panské latifundie, záborem rozdrobené a rozdělené mezi drobný lid zemědělský, přes všechna obmezení disposičního práva, uložená jich nabyvatelům a všem jejich právním nástupcům nemohou trvale zachovati toto výlučné postavení mezi ostatním majetkem pozemkovým, ale normálním vývojem místních poměrů, právě pro toto rozčlenění na nerozsáhlé parcely nejvýše hektarové, obyčejně však jen korcové, průběhem doby stále více zúčastní se známého pohybu půdy, obvyklého u tohoto druhu nemovitostí.
Dříve nebo později naskytne se kdosi, komu velice záležeti bude na tom, aby sousedovým přídělem svůj majetek zcelil, zaokrouhlil, či zhostil nepříjemné služebnosti, anebo jinak zvelebil, a zaplatí zaň každou cenu, třeba sebe větší pretium affectionis. Jiného zase poměry rodinné, a životní katastrofy donutí k odprodeji přídělu, a jest jen přirozeno, že ho nepřenechá tomu, kdo by za něj platil pouhou cenu přídělovou. Jindy opět přídělci hospodářství zanechávají, přesídlívají, nebo jsou peněžně tou měrou slabí, že nejsou s to pozemky jim přiřčené udržeti a hledají zaměstnání jiná, a poněvadž není kupce na celou jejich jednotku hospodářskou, uchylují se k parcelaci, při níž zase dozajista neprodávají svých přídělů za tolik, kolik za ně sami dali. — Konečně stále četněji se přihází, že takovýmito přesuny vlastnictví přídělů napravují se omyly i křivdy řízení přídělového, neúmyslné neb náhodné, ale také intrikami osobní a stranické politiky způsobené, a také takové výkupy nedějí se jistě za cenu přídělovou. Uvedenými příklady nejsou ovšem vyčerpány všechny velice rozmanité případy, kdy nastává nezbytnost prodati příděl, a získává ho ten, kdo nabídl za něj nejvíce, určitě víc, než kolik původně stál. Příslušná listina projde zcela bez závady schvalovacím řízením, protože znalost zmíněného požadavku cit. § 37 zák. 81/20 jest již tak obecná, že stranám ani nenapadne uváděti do smluv cenu jinou než přídělovou. Bylo jistě velmi bláhové domění tvůrců tohoto paragrafu, že by se někdo dal dopadnouti při takovém přeplatku ceny přídělové, nebo dokonce ho sám vědomě a dobrovolně dal ve smlouvě psáti s úmyslem odvésti ho státu, pokud se týče fondu, jemuž podle záborových zákonů by připadl. —
Povážlivá jest však újma, kterou tím trpí státní pokladna na zkráceném poplatku převodním, a zejména finance obecní, na nevyměřené obecní dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí, která byla by značná, protože všechna nabytí přídělů stala se až po 31. pros. 1922, a tudíž při všech takových převodech nastoupila by zase sazba odstupňovaná od 3—2,5%. Při hromadnosti tohoto zjevu přizpůsobování cen trhových ustanovení zákona běží jistě o ztráty veliké a citelné jmenovitě pro pokladny obcí.
Bylo zřejmým úmyslem, vytvořiti z přídělů druh půdy, která by podle možnosti zůstala zachována nabyvatelům a jejich rodům, kterým stala by se rodinným fideikomisem, jehož by si vážily, a přičiňovaly by se, aby za všech okolností a s vynaložením všelikých oběti jej udržely od pokolení do pokolení. Ve značném počtu případů tomu tak jistě bude. Aby příděly uvolněné tím, že původní přídělci nebo jich nástupci je podržeti nemíní nebo nemohou, nebyly skupovány veličinami peněžně silnými, zabrání vždycky dosavadní předpisy o osobních a majetkových vlastnostech a poměrech jejich kupců. Naléhavě účelno jest však uvolniti a otevřití vydatný zdroj příjmů stáních a obecních uzavřený doposud neporozuměním skutečným potřebám, normálním vývojem životním se vytvořivším. Není snad přece udržitelno, aby statisíce hektarů půdy přídělové byly pro vždy znehodnoceny na úroveň ceny přídělové, v domnělý prospěch její majitelů, kteří sami přes toto ochranářství — arci pochybené, při dalším jejím zcizování řídí cenu každého kousku přídělu podle hospodářské konjunktury a přeplácejí ho, jak právě záleží na jeho získání. Až ku podivu jest, jak zájem fiskální, který jinde vymáhá neústupně což jeho jest, v tomto oboru nepostihuje to, co jest tak na snadě. Dosavadním zněním § 37 zák. č. 81/20 připravil stát sám sebe i svoje obce již o značný příjem každoroční, poněvadž těžkopádnost ve sledování poměrů, vyvinujících se jinak než bylo zamýšleno nebo předpokládáno, neodhodlala se k jeho přiměřené a zejména včasné novelisaci.

Citace:

MOŽUTA, Josef. Pachtovní smlouvy a obilní monopol. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1934, svazek/ročník 16, číslo/sešit 8, s. 72-73.